Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Papežská biblická komise na svém letošním plenárním zasedání pokračovala ve studiu otázky inspirace a pravdy v Bibli, které se věnovala již vloni. „Toto téma se netýká pouze jednotlivých věřících, nýbrž celé církve. Život a poslání církve se zakládají na Božím Slově, které je duší teologie a zároveň inspirací veškerého křesťanského bytí“, zdůraznil Svatý otec při dnešní dopolední audienci pro členy Papežské biblické komise, vedené jejím předsedou, arcibiskupem Gerhardem Ludwigem Müllerem.

„Jak víme, svatá Písma jsou psaným svědectvím Božího slova, kanonickým zápisem, který potvrzuje událost Zjevení. Boží Slovo tedy Bibli předchází a přesahuje ji. Z tohoto důvodu není středem naší víry pouze kniha, nýbrž jsou to dějiny spásy a především pak jedna Osoba, Ježíš Kristus, Boží slovo učiněné tělem. Vzhledem k tomu, že horizont Božího slova Písmo pojímá a překračuje, je ke správnému chápání Písma nutná stálá přítomnost Ducha svatého, který nás „uvede do celé pravdy“ ( Jan 16,13 )“.

Papež připomněl citacemi z dogmatické konstituce Dei Verbum II. Vatikánského koncilu, že „všechno z oboru výkladu Písma nakonec podléhá posouzení církve, která plní božský příkaz a službu uchovávat a vykládat Boží slovo“ (12). Upozornil rovněž, že Písmo svaté je těsně propojeno s tradicí: „Obojí vyvěrá z téhož božského pramene, splývá jaksi vjedno a směřuje k témuž cíli. (...)Proto se má obojí přijímat a ctít se stejnou láskou a vážností” (tamtéž, 9).

„Z toho plyne, že exegeta musí dávat pozor, aby Boží slovo přítomné v biblických textech vnímal v rámci víry samé a do této víry církve je začleňoval. Interpretace svatých Písem nemůže být pouze individuálním vědeckým úsilím, nýbrž se musí vždy konfrontovat s živoucí tradicí církve, zapojovat se do ní a ověřovat si v ní svou pravost. Tato norma je rozhodující pro upřesnění náležitého vztahu mezi biblickou exegezí a církevním magisteriem. Texty inspirované Bohem byly svěřeny společenství věřících, Kristově církvi, aby posilovaly její víru a vedly ji k životu milosrdné lásky. Úcta k této hluboké povaze Písma podmiňuje samotnou platnost a účinnost biblické hermeneutiky. Znamená to, že je nedostatečná jakákoliv subjektivní interpretace. Rovněž tak nepostačuje výklad, omezující se na analýzu neschopnou pojmout onen smysl celku, který tradice v běhu staletí ustavila v Božím lidu. Celek věřících (...) se nemůže mýlit ve víře (Lumen gentium,12)“.

Kéž přijmete nevyčerpatelné bohatství Písma svatého nejenom skrze intelektuální zkoumání, nýbrž především v modlitbě a ve vašem životě víry, loučil se Svatý otec se členy Papežské biblické komise.

(jag)