Rádio Vaticana

Vatikán. Věřící dnes dopoledne zcela naplnili baziliku svatého Petra, kde se shromáždili spolu s kardinály, kteří zde koncelebrovali eucharistii za volbu nového papeže. Možnost koncelebrovat při této zvláštní liturgii byla letos poprvé dána všem členům kardinálského sboru, tedy nejenom volitelům, jak o tom rozhodl Benedikt XVI. svým posledním motu proprio, které pod názvem Normas nonnullas vydal 26. února t.r. Hlavní celebrant, děkan kardinálského sboru, Angelo Sodano, pronesl homilii, kterou vám přinášíme v plném znění. Dlouhý potlesk přítomných zazněl při zmínce o Benediktu XVI.

„Drazí kardinálové koncelebranti, vážené autority, bratři a sestry!

„Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech“ – tento zpěv opět zní u hrobu apoštola Petra v této důležité chvíli dějin svaté církve Kristovy. Jsou to slova z Žalmu 88, která splývají z naších rtů k poctě, poděkování a v prosbě nebeskému Otci. „Misericordias Domini in aeternum cantabo“ – jak zní latinsky tento krásný text, který nás uvádí do kontemplace Toho, který s láskou neustále bdí nad svou církví, je jí oporou na cestě staletími a oživuje ji svým svatým Duchem.

Také my se dnes chceme spolu s Kristem nabídnout nebeskému Otci, abychom mu poděkovali za laskavou péči, kterou věnuje svojí svaté církvi a zejména za osvícený pontifikát, který nám dal v životě a díle 265. Petrova nástupce, milovaného a ctěného papeže Benedikta XVI., kterému nyní opět vyjadřujeme veškerý svůj vděk.

Zároveň dnes chceme vzývat Pána, který skrze pastorační péči otců kardinálů zanedlouho pošle svojí svaté církvi nového dobrého pastýře. Zajisté je nám v této chvíli oporou víra v Kristův příslib týkající se nezničitelnosti Jeho církve. Ježíš totiž Petrovi řekl: „Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou“ (Mt 16,18).

Moji bratři, čtení Božího Slova, která jsme nyní slyšeli, nám mohou napomoci lépe pochopit poslání, které Kristus svěřil Petrovi a jeho nástupcům.

1. Poselství lásky

První čtení nám podává známou mesiášskou předpověď z druhé části knihy Izaiáš, která je nazvána „Kniha útěchy“ (Iz 40-66). Je to proroctví adresované lidu Izraele, který se ocitl ve vyhnanství v Babylonii. Bůh mu oznamuje, že pošle Mesiáše plného milosrdenství, Mesiáše, který bude moci říci: „Duch Páně, (duch) Hospodinův je nade mnou... poslal mne zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto“ (Iz 61,1-3).

Naplnění tohoto proroctví nastalo plně v Ježíši, který přišel na svět, aby zpřítomnil Otcovu lásku k lidem. Je to láska, kterou lze vnímat především v kontaktu s utrpením, nespravedlností, chudobou, veškerou lidskou křehkostí, ať fyzickou či morální. V této souvislosti se vybavuje slavná encyklika papeže Jana Pavla II. „O Božím milosrdenství - Dives in misericordia“ kde stojí: „způsob, kterým se projevuje láska, se v jazyce Bible nazývá «milosrdenství»“ (Ibidem, č.3).

Poslání této lásky svěřil Kristus pastýřům své církve. Je to poslání, které zavazuje každého kněze a biskupa, ale zavazuje tím více římského biskupa, pastýře všeobecné církve. Petrovi totiž Ježíš říká: „Šimone, synu Janův, miluješ mě více než ti zde? ... Pas mé beránky“ (Jan 21,15). Známý je komentář těchto Ježíšových slov od svatého Augustina: „pást Pánovo stádce je proto posláním lásky“ – „sit amoris officium pascere dominicum gregem“ (In Iohannis Evangelium, 123,5).

Právě tato láska ve skutečnosti nutí pastýře církve, aby plnili svoje poslání sloužit lidem každé doby, počínaje bezprostřední charitativní péčí až k té nejvznešenější službě, totiž nabízet lidem světlo evangelia a sílu milosti.

Poukázal na to Benedikt XVI. v letošním Poselství k postní době (č.3), kde čteme tato hluboká slova: „Často se projevuje tendence omezovat termín „milosrdná láska“ (la carità) na solidaritu nebo pouhou humanitární pomoc. Je však důležité připomenout, že nejvyšším dílem lásky je právě evangelizace neboli „služba Slova“. Neexistuje žádná činnost prospěšnější bližnímu, tedy láskyplnější (caritatevole), než lámat chléb Božího slova, umožňovat bližnímu účast na radostné zvěsti evangelia a přivádět jej ke vztahu s Bohem. Evangelizace představuje nejvyšší a nejcelistvější povznesení lidské osoby. Jak píše už Boží služebník Pavel VI. v encyklice Populorum progressio, hlásání Krista je prvním a hlavním faktorem rozvoje (srov. č. 16).“

2. Poselství jednoty

Druhé čtení je vzato z listu Efezanům, který napsal svatý Pavel právě v tomto městě během svého věznění (v letech 62-63).

Je to vytříbený list, ve kterém Pavel prezentuje tajemství Krista a církve. První část je spíše věroučná (kap. 1-3), druhá, z níž je text, který jsme slyšeli, má spíše pastorační tón (kap. 4-6). V této části Pavel poučuje o praktických důsledcích dříve předložené nauky a začíná mocnou výzvou k církevní jednotě: „Povzbuzuji vás tedy já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje“ (Ef 4,1-3). A je krásné rozjímat v této bazilice nad tímto pozváním k jednotě křesťanů.

Svatý Pavel pak vysvětluje, že v jednotě církve existuje různost darů, podle mnohotvárné milosti Kristovy, ale tato různost slouží budování jediného Kristova těla: „Tak určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, aby připravili křesťany k úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky“ (Ef 4,11-12).

Právě kvůli jednotě svého mystického těla Kristus poslal svého svatého Ducha a současně ustanovil své apoštoly, mezi nimiž je první Petr jakožto viditelný základ této jednoty svaté církve.

Svatý Pavel nás v tomto textu učí, že máme také spolupracovat na budování jednoty církve, poněvadž k jejímu uskutečnění je třeba „spolupráce jednotlivých kloubů tohoto Těla podle práce, kterou každá jeho část koná“ (srov. Ef 4,16) - (pozn. překl. - liturgický překlad zní: „Z něho (Krista) celé tělo, tvořící pevnou jednotu, dostává přes jednotlivé klouby výživu, odměřenou každé části zvlášť podle práce, kterou koná“). My všichni jsme tedy povoláni spolupracovat s pastýři a zvláště s Petrovým nástupcem, viditelným základem této církevní jednoty.

3. Poslání papeže

A nakonec moji bratři, nás dnešní evangelium přivádí k poslední večeři, kdy Pán pravil svým apoštolům: „To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak já jsem miloval vás“ (Jan 15,12). Tento text nás přivádí také k prvnímu čtení z Izaiášova proroctví o skutcích Mesiáše, jež nám připomínají, že základním postojem pastýřů církve je láska. Ona láska, která nás podněcuje nabízet svůj život bratřím. Ježíš nám totiž říká: „nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život“ (Jan 15,12). Základním postojem každého dobrého pastýře je tedy „dávat život za své ovce“ (srov. Jan 10,15). Platí to především pro Petrova nástupce, pastýře všeobecné církve, neboť čím vyšší a všeobecnější je pastýřský úřad, tím větší musí být pastýřská láska. Proto v srdci každého Petrova nástupce znějí slova, kterými se božský mistr obrátil na skromného rybáře z Galileje: „Diligis me plus his? Pasce agnos meos... pasce oves meas – Miluješ mne více než ti zde? Pas mé beránky... pas moje ovce!“ (Jan 21,15-17).

Během této služby lásky církvi a celému lidstvu přijali poslední papežové blahodárné iniciativy ve vztahu k národům a k mezinárodnímu společenství, když bez ustání prosazovali spravedlnost a pokoj, světový řád. Modleme se, aby budoucí papež mohl na světové úrovni pokračovat v tomto nepřetržitém díle.

Tato služba lásky je ostatně součástí niterné povahy církve. Připomněl nám to papež Benedikt XVI. slovy: „Také charitativní služba představuje konstitutivní dimenzi církevního poslání a je nepominutelným výrazem samotné její podstaty“ (Intima Eccleasiae natura, 11.listopadu 2012, úvod) a zvláště ve slavné encyklice Deus caritas est, č.25. Je to poslání lásky, která je vlastní církvi, a zvláště římské církvi, jež je - podle krásného vyjádření sv. Ignáce z Antiochie - církví, která „předsedá v lásce – praesidet caritati“, jak napsal Ignác, mučedník pro Krista, z prvního století, v listu adresovaném Římanům (srov. Ad Romanos, praef.; Lumen gentium, č.13).

Moji bratři, modleme se, aby nám Pán dal papeže, který bude tuto vznešenou službu konat s velkodušným srdcem. Prosíme jej o to na přímluvu nejsvětější Panny Marie, Královny apoštolů a všech mučedníků a svatých, kteří během staletí propůjčili slávu této historické římské církvi.
Amen.

Řekl ve své homilii kardinál Angelo Sodano při dnešním slavení mše pro eligendo pontifice.

(mig)