Nový portál Vatikánského rozhlasu

1. Dnešní Písmo svaté nám připomíná dvě události. Pomáhají nám, abychom pochopili něco z významu této velké ?Pouti národů?.

Je to svatba v Káni Galilijské. Ježíš, jeho Matka Maria a učedníci jsou mezi pozvanými k oslavě. Poprvé je zřejmé, že tam, kde je přítomna Boží sláva v osobě Ježíše, nic není nemožné. Voda se stává vínem, jež je hlubokým symbolem pravdy, radosti a života.

I my jsem se sešli k velkému svátku. K slavnostní liturgii ? na svatbu lásky mezi Bohem a člověkem. Ježíš je mezi námi ? a Maria, jeho Matka. Pozorně si všímá, co potřebujeme a co nám chybí. My se stali křtem Ježíšovými učedníky. Nám říká Matka Boží ono veliké, zůstávající slovo: ?Udělejte všechno, co ON vám řekne?. V této chvíli se tato Mariina slova stávají také otázkou adresovanou každému z nás.

° Slyšeli jsme, co nám říkal On ? jako lidé mezi lidmi, jako národy mezi národy, jako křesťané mezi křesťany?

° Má s tím něco společného osud Evropy, že příliš často zapomínáme na toto slovo, že je příliš často zrazujeme?

° A znamená naše rozhodnutí putovat sem, že jsme se poučili z toho, co se událo na území Evropy ? jako lidé, jako národy, jako křesťané?

2. A tu je vyprávění ze Skutků apoštolů: apoštolové, ženy, Ježíšovi příbuzní ? ti všichni jsou s Marií ve večeřadle shromážděni k modlitbě. Čekají na to, co jim přislíbil Zmrtvýchvstalý: ?Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí?.

Toto místo zde s pohledem na basiliku v Mariazell je dnes velké večeřadlo. Jsme zde také shromáždění v očekávání Letnic ? ženy a muži, mladí i staří, kněží i laikové. Společně prosíme o tuto sílu Ducha svatého. O jeho přispění pro naše země a národy. A o pokoj v této Evropě, která byla rozdělena za tak hrozných, úděsných bolestí ? a pomalu srůstá za tolika nadějí ale také pochybností a obav.

Prosíme o sílu shůry, abychom poznali, co je správné a abychom to konali. O odvahu k svědectví pro naši víru.

3. Staticíce, ba miliony lidí v minulých letech zakusili, jak může být vysoká cena této odvahy. Mnoho z nich, milé sestry a bratři, kteří dnes žijí ve svobodě a účastní se této ?pouti národů? zažili na vlastní kůži, na osudu svých rodin, jak úděsné utrpení přinesly protikřesťanské a bezbožecké ideologie nacismu a komunismu do našich zemí.

Pro ně platí slovo sv. Petra, jež jsme slyšeli v dnešním 2. čtení: ?I kdybyste museli trpět pro spravedlnost, blaze vám!? (1 Petr 3,14).

Tak si v této hodině připomínáme sestry a bratry, kteří pro svou víru a službu bližním zemřeli v lágrech a věznicích. Jim a všem, kteří v těžké době ?měli posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu? (srov. 1 Petr 3,15) patří náš dík a náš obdiv.

Jako křesťané žijeme s vědomím, že u Boha není nic ztraceno či zapomenuto: žádné slzy, žádné utrpení. A my žijeme z naděje, že všechny tyto oběti padly do země, aby v této krví prosáklé Evropě přinášely nové plody a opět přivedly starobylé křesťanské kořeny k rozkvětu.

II.

Co po nás požaduje křesťanské víra dnes a k čemu si zvláště vyprošujeme Boží pomoc? Tři úkoly a zároveň naděje chci vyzdvihnout:

1. Žalmista se modlí a vyznává: ?Se svým Bohem zdolám hradby? (Ž 18, 30). Uplynulo 15 let od té doby, kdy padla Želená opona - a my všichni plni vděčnosti máme na paměti rozhodující přínos našeho Svatého Otce. Ale zůstaly stát ještě některé hradby: zbytky starých předsudků, nedůvěra a svalování viny na druhé - a dívat se na druhé lidi spatra nebo mít navazájem strach jeden z druhého.

Jako křesťané prosíme o ?sílu shůry?

° abychom zdolali tyto hradby

° abychom se konečně setkávali ?s pohledem přímo do očí?

° abychom viděli Boží obraz v každém člověku ? ať mluví kteroukoliv řečí, ať má jakoukoliv kulturu nebo náboženství.

Tomutu pohledu se můžeme naučit od Marie. Ona nezná žádné pohrdání druhým. Shromažďuje všechny své děti.

2. Druhá naděje, kterou nám dává víra, je pro nás důležitou pomocí při procesu srůstání Evropy. Den co den pociťujeme strach mnoha spoluobčanů, že by spojená Evropa mohla vést ke ztrátě svéráznosti a rozmanitosti v kultuře a tradici. Jako křesťané se modlíme za jednotu, v níž rozmanitost neodděluje, nýbrž obohacuje. Mariazell je pro to symbolem. Všechny naše národy jsou už dávno důvěrné blízké tomuto místu milosti.

Zde v Mariazell se hlásíme ke křesťanským základům Evropy ? v jistotě, že je toho schopna, ba že je to pro ni nutné, aby sebou nesla evropské sjednocení.

Jistě: Pohled na toto prostranství a desetitisíce poutníků, kteří odpověděli na volání Matky milostí z Mariazell, nás nesmí klamat: desetiletí bezbožectví, na Východě jako na Západě, zanechalo hluboké stopy v našich národech. Tím důležitější je to, naslouchat hlasům těch, kteří nám staví před oči nenahraditelnost naší víry a naší služby na velkém staveništi Evropy.

Mám na mysli amerického učence a věřícího Žida Josefa H.H. Weilera, který se na nás obrátil před několika dny s plamennou výzvou: On vidí křesťanství jako pramen života tohoto světadílu a jako motor evropského sjednocení.

Myslím také na muslimsky vyhraněného, bosenského básníka Dzevada Karahasana, který nás vyburcoval při zahájení ?Středoevropského Katholikentagu?, pádným slovem: Redukovat Evropu na křesťanství, to by byla škoda. Avšak zapomenout na křesťanství, to by byla katastrofa?.

Bratři a sestry!

?Co vám řekne, udělejte!? Pohleďme v této hodině na velké Evropany, kteří přesvědčivě jednali podle Mariina slova: Udělejte, co vám řekne. Takový Benedikt a František, velká a malá Terezie, král Štěpán a Jan Nepomucký, Cyril a Metoděj, Edith Stein a P. Maximilan Kolbe, Jan XXIII. a mladý Ivan Merz. Oni a mnoho jiných křesťanů pomáhalo budovat až po naše dny tento evropský dům. Pomohli udělat z tohoto světadílu místo lidskosti a krásy, solidarity a srdečnosti. Neúnavně bojovali proti zapomínání na Boha a nelidskosti také mezi křesťany ? proti zlobě a hlouposti. Stavěli tam, kde slepá zášť vše zničila. Utěšovali a napřimovali, kde nouze a bída tlačily k zemi. Byli světlými body naděje, kde hrozilo, že noc zoufalství všechno pohltí. V nich se stal hmatatelný největší Boží dar ? jeho bezmezné milosrdenství.

Jestliže oni, totiž světci ztělesňují naději Evropy na milé soužití, pak by bylo zapomenutí na křesťanství opravdu katastrofou.

III.

Ale oni existuji i dnes: skrytí svatí našich dnů. Hrdinové lidskosti, milosrdenství, strůjci pokoje a bojovníci za spravedlnost a solidaritu. To jsou dnešní nositelé naděje pro Evropu. Není země ani národa, který by je nepotřeboval.

Co je nutno dělat?

Nejprve a především: Evropa dnes potřebuje chránit lidský život ? od jeho počátku až do konce. Být křesťanem to znamená, ujímat se nenarozeného života a budoucí matky v nouzi nenechávat na holičkách. Být křesťanem to znamená, doprovázet umírající: ?mají umírat, držíce se ruky člověka a nikdy rukou člověka?, jak prohlásil kardinál König, který je v této chvíli jistě s námi.

Evropa potřebuje spravedlnost a solidaritu. Být křesťanem, to znamená zastávat se všech, kteří nejsou s to vydržet bouřlivé změny: Mladých, kteří nevidí žádné možnosti na vzdělání, žen a mužů, kteří ztratili práci nebo se obávají o své pracovní místo, starých, kteří jsou odsouváni na okraj společnosti.

Evropa potřebuje čas a prostor pro posvátné. Bojujme tedy o to, aby neděle zůstala dnes společenství s Bohem a lidmi. A prosím vás: hledejte možnosti, aby vaše kostely mohly být stále otevřeny. Lidé hladoví po setkání s Bohem.

Zde v Mariazell si vyprošujeme sílu Ducha svatého. Zde svěřujeme sebe a své země, své rodiny ochraně P. Marie. Odtud chceme odcházet posíleni ve víře a s pevnou nadějí v Krista, abychom v této nové Evropě vydávali svědectví těm mnoha hledajícím, skeptickým, ustrašeným a malomyslným: ?Kristus je opravdu nadějí Evropy!?

V jeho duchu volá zde v Mariazell Matka Boží k nám:

Důvěřujte si navzájem ? jako Bůh vám důvěřuje

Rozumějte si a snášejte se navzájem jako i On nás přijímá se všemi našimi chybami a slabostmi, naše velká slova i malé skutky.

Učte se jeden od druhého - neboť v každém z vás se otevírá nový a jiný pohled na toho, který nás stvořil

Ale především se navzájem milujte ? protože On nás dřívě miloval a bude milovat až dokonce. Amen!

Překlad: J. Koláček S.J.