Nový portál Vatikánského rozhlasu

Myanmar. Katolická církev v republice Myanmarský svaz – tedy Barmě – po desetiletích komunistického pronásledování postupně získává půdu pod nohama. Ačkoliv necelých půl milionu katolíků představuje i nadále absolutní menšinu v převážně buddhistické zemi, přibývají kněžská povolání a pozvolna se rozvíjí dialog s politiky i jinými náboženstvími. Vatikánskému rozhlasu to potvrdil arcibiskup Nicholas Mang Thang, který se zúčastnil nedávno ukončeného synodu o nové evangelizaci. Perzekuce a strádání barmské křesťany posílily, říká předseda evangelizační komise tamní katolické biskupské konference:

„V roce 1962 byly zkonfiskovány všechny církevní školy, nemocnice a další objekty. Pro nás katolíky nastala příležitost, jak žít v chudobě, a to zejména na venkově. Žít společně s chudými a zároveň být chudý pro nás mělo význam – nabízeli jsme tuto oběť a všechno naše úsilí za všeobecnou církev. Dnes se to odráží na mnoha kněžských povoláních.“

V březnu minulého roku předala vojenská junta, která zemi řídila 23 let, vládu do rukou civilistů. Pod vedením prezidenta Thein Seina země vykonala pár prvních kroků k demokracii – byly propuštěny první skupiny politických vězňů, uvolnila se cenzura. Zlepšuje se také vztah k církvi, přestože vládu stále silně ovládají vojenské kruhy:

„Vláda s církví nakládá uctivě a snaží se o spolupráci. Samozřejmě jsme opatrní a pokoušíme se žít a přežít tak, jak je to možné.“

Otázka zkonfiskovaného církevního majetku dosud nebyla vyřešena, vysvětluje biskup Mang Thang, avšak vláda alespoň nebrání práci v sociální a charitativní oblasti. Problémem zůstává stavba nových budov – kostelů a modliteben. S církví navázala kontakt bývalá disidentka a nositelka Nobelovy ceny za mír, nyní členka parlamentu Aun Schan Su Ťij.

„Aun Schan Su Ťij se setkala také s biskupy a hovořila s nimi o možné spolupráci církve a státu. Po padesáti letech komunistické diktatury není změna samozřejmě jednoduchá. Z naší strany vyvíjíme maximální snahu a také paní Su Ťij nám dodala hodně naděje. Její dobrý vztah k dnešnímu prezidentovi je velice slibný. Takové věci ale vyžadují dostatek času.“

Opoziční politička usiluje o demokratizaci a národní jednotu, pokračuje arcibiskup koadjuktor barmského Mandalaj. Závažným problémem jsou zejména etnické střety, jako nedávné nepokoje ve státě Arakan na hranicích s Bangladéšem, kde na jedné straně stáli místní buddhisté a na druhé muslimští Rohingové. Posledně jmenované etnikum, které čítá asi osm set tisíc jedinců, de facto právně neexistuje. V Barmě nemohou menšinoví Rohingové získat státní příslušnost, utíkají proto do sousedního Bangladéše, odkud jsou vyhošťováni. Podle humanitárních organizací jich více než 75 tisíc žije v různých utečeneckých táborech. Právě v péči o etnické menšiny má katolická církev důležitou roli:

„Charita a církevní organizace jsou téměř jediné, které mají přístup do konfliktních oblastí. Velice tam pomáhají, například v péči o uprchlíky. Ze své diecéze posílám do pohraničí řeholnice a duchovní, aby vyučovali v tamních školách. Starají se o děti, které by jinak neměly žádnou šanci.“

Arcibiskup Mang Thang podnítil vznik misionářského sdružení sv. Terezie z Lisieux, které vysílá duchovní do států sousedících s Barmou. Před patnácti lety byl spoluzakladatelem ženské kongregace Sester malé cesty sv. Terezie, která dnes čítá 164 řeholnic. Také ve svém příspěvku v synodní aule upozornil barmský arcibiskup na spiritualitu francouzské světice, podle které by se mělo orientovat dnešní misijní hlásání. Sv. Terezie poukazuje na jeden z nejstarších a nejzákladnějších prvků katolické nauky: Bůh je milující a milosrdný otec, který pečuje o veškeré potřeby svého stvoření, bez rozdílu rasy, barvy pleti a náboženství (Mt 6, 26; Lk 11, 11-12), připomíná Mons. Mang Thang.

(jag)