Vatikán.
Minulou sobotu (3.listopadu) se konala pouť do baziliky sv. Petra pořádaná příznivci mimořádné formy římského ritu (
Coetus Internationalis Summorum Pontificum) v rámci zahájení Roku víry a jako připomínka 5. výročí vydání papežského motu proprio, kterým Benedikt XVI. potvrdil plnou legitimitu staré liturgie podle misálu naposledy revidovaného a vydaného v roce 1962, tedy mše, která se sloužila před liturgickou reformou, jež nastoupila pět let po skončení koncilu v roce 1970.
Pontifikální mši svatou celebroval prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, kard. Antonio Cañizares, který o své účasti na této pouti během své homilie řekl, že „chce tímto gestem znovu ukázat, že v církvi není nikdo navíc, jak to vyjádřil Benedikt XVI. před čtyřmi roky při návštěvě Francie. Všichni, kdo se účastníme této mše, řekl dále kardinál Cañizares, chceme v této oběti společenství a chval celé církve opravdu děkovat Bohu za vše, co Svatý otec Benedikt XVI. dělá, zvláště za jeho motu proprio Summorum pontificum a chceme také dosvědčit a ukázat upřímnou synovskou podporu Svatému otci v dnešních těžkých dobách, a to zejména jeho snaze poskytnout nový impuls tradiční liturgii, která provázela koncilní otce během Druhého vatikánského koncilu a která dnes budí stále četnější kněžská a řeholní povolání“. Několik tisíc poutníků, kteří přišli do vatikánské baziliky v procesí od kostela San Salvatore in Lauro, pozdravil také Benedikt XVI. v poselství, které podepsal státní sekretář kardinál Tarcisio Bertone a bylo přečteno po mši svaté: „Je dobré – píše se v něm mimo jiné – uchovávat bohatství, které zrodila víra a modlitba církve, a dát mu spravedlivý prostor, ale zároveň plně uznávat hodnotu a posvátnost řádné formy římského ritu, vzešlé z liturgické reformy roku 1970.“
Většinu poutníků tvořili mladí lidé, kteří tak dosvědčili, že smysl pro tradiční liturgickou formu nevyplývá z nějaké bizardní nostalgie po zašlých časech, ale z bezprostřední duchovní zkušenosti. Zprávu o pouti tradičních katolíků přinesl italský katolický deník Avvenire (4.11.) i vatikánský deník Osservatore Romano (5.-6.11.).
(mig)