Vatikán.
Jednou ze sedmi svatořečených následující neděle bude „Matka Marianna z Molokai“. Více než třicet let pečovala na tomto havajském ostrově o nemocné leprou, aniž by sama podlehla nákaze. Již to samo o sobě je považováno za zázrak.
Původním jménem Maria Anna Barbara Koob (1838-1918) pocházela z německé rodiny, která emigrovala do Spojených států amerických. Ačkoliv řeholní povolání v ní dozrálo záhy, do Kongregace sester Třetího řádu sv. Františka vstoupila teprve ve 24 letech, když už nebyla nutná její ekonomická pomoc v rodině. Ošetřovala nemocné a vyučovala děti německých emigrantů. Roku 1877 se stala provinciálkou řádu. O zásadním zlomu v jejím životě hovoří pro naši rozhlasovou stanici postulátor kanonizační kauzy, O. Ernesto Piacentini:
Sestra Marianna dostala pozvání od Otce Damiána – sv. Damiena de Veuster, aby mu přijela pomoci. Otec malomocných již sám nedokázal zvládat péči o nemocné na Havajských ostrovech a žádal o pomoc prý dvacet až třicet řeholních institutů, ale nikdo nechtěl jít pracovat s malomocnými. Matka Marianna se obrátila na své spolusestry – přihlásilo se jich dvacet, šest z nich pak vybrala. Odjely na ostrov Molokai, kde nejprve založily malý řeholní dům, poté útulek pro děti malomocných, aby nemusely žít s nemocnými příbuznými.
Havajské ostrovy již bl. Marianna Cope neopustila, i když se tím musela vzdát svého postavení provinciálky řádu. Zemřela zde ve věku osmdesáti let.
Jejím charismatem je péče o chudé a nejpotřebnější. Říkávala: Teď je mým životem leprosárium na Molokai, zde zůstanu až do své smrti. Na havajském ostrově ji připomíná velký pomník – její socha objímá Kristovu, kolem stojí malomocní. Její další výrok zněl: Usmívej se, úsměv ti tvář neponičí. S touto výzvou se obracela ke každému a prosila je, aby pomáhali malomocným a usmívali se na ně. Úsměv nám totiž tvář nepokazí.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
