V závěru mše svaté, která ve čtvrtek zahájila Rok víry, Benedikt XVI. předal sedmero poselství Božímu lidu. Zástupci různých společenských kategorií – vládců; vědců a myslitelů; umělců; žen; nemocných, chudých a trpících; dělníků a mládeže přijali z rukou Svatého otce tentýž text, který v závěru koncilu – 8. 12. 1965 – převzali představitelé jednotlivých skupin od Pavla VI. Zatímco tehdy intelektuály reprezentoval Jacques Maritain, francouzský filosof a inspirátor papeže Montiniho, tentokrát zastupoval ty, “kdo putují za světlem a hledají pravdu”, přítel Josepha Ratzingera, německý myslitel
Robert Spaemann.
“Myšlení je něco velkolepého, avšak v prvé řadě je povinností – běda tomu, kdo úmyslně zavírá oči před světlem!”, vzkazoval koncil filosofické obci a pokračoval : “Myšlení je rovněž zodpovědnost – běda těm, kdo zatemňují ducha tisíci úskoků a tak jej skličují, naplňují pýchou, klamou a pokřivují!” Je tedy Rok víry zároveň Rokem myšlení?
Věřím, že ano. Člověk koneckonců musí žít v souladu se sebou samým a pokud mu jeho rozum říká jednu věc a jeho víra její pravý opak, nemůže to tak prostě nechat. Nemůže se také nechat násilně převálcovat buď vírou nebo rozumem, nýbrž musí se pokusit dospět k nějaké jednotě. A tato jednota existuje již od počátku. Apoštol Pavel víru nazývá rationabile obsequium, odůvodnitelná poddanost. Současná víra ve vědu vede k tomu, že už se nedůvěřuje rozumu, což je zvláštní. Něco jako pravda už do budoucna nemá existovat. Poslední slovo má dostat relativismus. Rozum je vlastně bezmocný a nemůže pravdu rozpoznat. Schopnosti rozumu dnes paradoxně brání věřící. Když dnes připadnete na někoho, kdo důrazně hájí schopnost rozumu nalézt pravdu, můžete již téměř předpokládat, že to bude katolík.
Padesát let staré poselství Pavla VI. vybízí: “Důvěřujte víře, této velké přítelkyni rozumu. Dejte se ozářit jejím světlem, abyste uchopili pravdu, plnou pravdu!” Potřebuje dnes ještě myšlení Boha a víru?
Ano. Myslím, že ano, neboť tam, kde je popírán Bůh, se nakonec hroutí i rozum. Nastává abdikace myšlení, jeho kolaps. Existence vesmíru a člověka je buď něčím záměrným, nebo je všechno dílem náhody. Pak je ale i naše myšlení náhodným produktem a nemá nic do činění s pravdou.
“Naše čtyřleté úsilí nebylo ničím jiným než pozorným hledáním a pohroužením se do poselství pravdy, které bylo církvi svěřeno, úsilím o dokonalejší poslušnost Duchu pravdy. Nemohli jsme se tudíž s vámi nesetkat”, vzkazoval intelektuálům II. Vatikánský koncil před půl stoletím. Benedikt XVI. to před dvěma dny zopakoval.
Připravil vedoucí německé redakce Vatikánského rozhlasu P. Bernd Hagenkord SJ,
přeložila Jana Gruberová
odeslat článek
vytisknout článek
