Vážení posluchači a poutníci, až doposud jsme se letos v našem seriálu seznamovali s osobnostmi kněží a řeholníků, jejichž život či služba nějak souvisela s Cyrilometodějskou smírnou kaplí v Jeruzalémě. Seznámili jsme se s osudy kněží Antonína Bartoše, Josefa Koutného, Herma Kohouta i Josefa Litomiského. V jejich stínu stály ale neméně slavné a důležité osobnosti laiků, které se rovněž vepsaly do dějin naší kaple v Jeruzalémě. Nechme je vystoupit ze stínu a přibližme si dnes alespoň s život některých z nich.
Jmenujme doktora Vladimíra Frice, který od února 1926 působil jako první československý konzul v Jeruzalémě. Byl rovněž čestným členem Palestinského spolku. Když se na přelomu července a srpna r. 1928 konala 4. moravská lidová pouť do Svaté země, aktivně se podílel na jejích přípravách. Spolu se svojí manželkou Gretou se účastnil slavení mší svatých během této pouti – například v Betlémě, kde byl slavnostně odevzdán oltář Neviňátek, nebo ve svatyni na hoře Sijón, kde jsou v kryptě umístěny naše lampy jako vzpomínka na 2. moravskou pouť z r. 1910, nebo v Nazaretě, kde byl v kostele sv. Josefa odevzdán a slavnostně vysvěcen oltář Svaté rodiny věnovaný z darů moravských věřících. V roce 1931 se pokusil na žádost Spolku poutníků diecézí moravských nalézt a zajistit na Olivové hoře pozemek, kde by bylo možné vystavět československou svatyni. Jménem Spolku zahájil jednání ohledně koupi pozemku. V Jeruzalémě působil až do července r. 1932 a později byl od května 1934 jmenován chargé d´affaires v Bagdádu.
Nástupcem doktora Vladimíra Frice se stal Josef Maria Kadlec, diplomat a publicista, který vykonával funkci generálního konzula Československé republiky v Jeruzalémě od září r. 1932. Po svém předchůdci se ujal veškerých jednání ohledně koupě pozemku pro kapli, která se díky okolnostem ze strany prodávajících stala opakovaně neúspěšnými. A tak se po předchozích nezdarech od března 1934 na žádost české strany zastavila jednání ohledně nových pozemků. Byl to Josef Maria Kadlec, který společně s našimi františkánskými kněžími Hermem Kohoutem a Josefem Koutným, přesto tajně sháněl dál pozemek. Tato trojice mužů v čele s konzulem Kadlecem byla u založení Palestinského spolku v Jeruzalémě, který byl sesterským spolkem stejného sdružení v Československu, aby tak byla usnadněna veškerá jednání v souladu s palestinskými předpisy. Konzul Kadlec sestavil na základě zkušeností získaných při zřízení Československé obchodní komory v Palestině Stanovy spolku. Na Štědrý den r. 1934 došel z Jeruzaléma do Československa telegram: „Kup domu i pozemku proveden.“ A téměř přesně po osmi měsících – 28. července r. 1935 se konalo slavnostní vysvěcení kaple za účasti našich poutníků a kněží. Před svěcením pozval konzul Kadlec všechny poutníky na československý konzulát na slavnostní recepci za účasti zaměstnanců konzulátu, jeruzalémského Palestinského spolku a dalších hostí. Připomněl bolestné, ale hlavně radostné chvíle, které předcházely nadcházejícím slavnostním okamžikům. Pro den svěcení zapůjčil sochu prezidenta Masaryka. V pozdější době kapli rovněž finančně podporoval. Když v červnu r. 1940 přišel do Palestiny do uprchlického tábora u As Sumeiriya československý pěší pluk, hned druhý den se sem konzul Kadlec dostavit, aby se seznámil s poměry v táboře a učinil nutné kroky u palestinských britských úřadů, aby tato československá skupina byla uznána. Postaral se rovněž o katolické nedělní bohoslužby pro Čechoslováky zařízením pravidelných zájezdů pátera Longina Gáborika, superiora bratří těšitelů, kteří působili v naší kapli na Olivové hoře. Od dubna r. 1944 potom působil jako vyslanec v Bagdádu.
Další důležitou osobností byl Jan Jiří Rückl (1900 – 1938), český sklářský průmyslník, politik a publicista. Pocházel ze sklářské rodiny, vystudoval Sorbonnu, kde získal titul doktor práv. Vybudoval si dobré kontakty s papežem, takže když se Rückl zúčastnil v r. 1929 příprav svatováclavského jubilea, zvolil si ho tehdejší papež Pius XI. za svého komořího. Později se mu dostalo i dalších vysokých církevních vyznamenání, jako např. rytíř řádu Božího hrobu. Angažoval se rovněž v politice. Proč ale připomínáme jméno Jana Jiřího Rückla? Protože se významnou měrou podílel na finanční podpoře naší Cyrilometodějské smírné kaple. Jeho rodinná sklárna rovněž věnovala do kaple lampy, které jsou od července 1935 zavěšeny na stále stejném místě až dodnes.
Vážení posluchači a poutníci, a tak jsme se postupně seznámili se všemi důležitými osobnostmi, jejichž život byl více či méně svázán s historií naší Cyrilometodějské smírné kaple v Jeruzalémě. Nedopusťme, aby jejich jména upadla v zapomnění, protože bez jejich přičinění bychom se nikdy nestali bohatšími o poklady, které nám ve Svaté zemi zanechali. Přeji vám při jejich objevování a znovunalézání požehnanou pouť.
Další články z podrubriky O poutích a putování - Česká zastavení ve Svaté zemi
odeslat článek
vytisknout článek
