Rádio Vaticana

Vatikán. Padesát tisíc stran rukopisů zakladatele fenomenologie se zachovalo pro budoucí generace díky péči belgického františkána O. Hermanna Lea van Breda. Zásluhy odvážného muže připomíná dnešní vydání deníku Osservatore Romano.

Rodák z moravského Prostějova, světoznámý filosof židovského původu Edmund Husserl zemřel 27. dubna 1938 ve Freiburgu im Breisgau. Osud jeho pozůstalosti byl v nacistickém Německu, které filosofa perzekvovalo už za života, krajně nejistý. Vdova Malvine Charlotte se pokusila uschovat některé části manželových písemností u důvěryhodných osob. Několik měsíců po Husserlově smrti, v létě 1938, přijíždí do Freiburgu mladý františkán, O. Hermann Leo van Breda. Čerstvě obhájil na Lovaňské univerzitě licenciátní práci o vývoji husserlovského myšlení a má v úmyslu svá fenomenologická zkoumání prohloubit dalším studiem při přípravě doktorské práce. Návštěva v Husserlově bytě na Schöneckstrasse mu poskytla představu o rozsáhlosti a významu filosofovy písemné pozůstalosti: čítala na 40 tisíc stran rukopisu a dalších asi 10 tisíc přepsaných jeho asistenty, nejprve Editou Steinovou (v letech 1916-1918) a posléze Ludwigem Landgrebem a Eugenem Finkem.

Mladý františkán záhy dospěl k závěru, že k dalšímu studiu Husserlova odkazu je nutná nejen spolupráce obou jmenovaných asistentů, ale předně také materiální zajištění rukopisů a jejich uložení na jediném místě, mimo německé území. S pomocí Malvine Charlotte, která neváhala podepsat falešný dokument, v němž byl františkán označen za jediného vlastníka pozůstalosti, se písemnosti dostaly přes belgickou ambasádu v Berlíně do Vyššího filosofického institutu v Lovani (Instituut voor Wijsbegeerte). Tehdejší ředitel institutu mons. Léon Nöel vyšel O. Hermannovi vstříc a nadto se mu podařilo získat pro projekt centra husserlovských studií jak podporu lovaňské univerzity tak belgické vlády. Už v říjnu 1938 získal otec van Breda finanční prostředky nutné na dvouleté stipendium pro Finka a Landgrebeho, kteří se měli věnovat přepisu rukopisů svého učitele.

Podobné zásluhy má o. Hermann také na záchraně spisů Edith Stein, s níž se setkal ještě před deportací do Auschwitz a po její smrti 9. srpna 1942 odvezl písemnosti této někdejší Husserlovy asistentky z Karmelu v Echtu do tehdy již plně funkčního Husserl-Archives, kde zůstaly až do vytvoření zvláštního archivu v roce 1955 - Archivum Carmelitanum Edith Stein.

Od roku 1950 začaly péčí lovaňského Husserlova archivu nevydané spisy vycházet tiskem v ediční řadě „Husserliana“. Díky odvaze a podnikavosti belgického františkána nadšeného fenomenologií tak bylo dědictví Edmunda Husserla zachováno v úplnosti a jeho lovaňský archiv se stal neopominutelným centrem husserlovských studií.

(job)