K důležitým otázkám, které vyvstávají v souvislosti s blížícím se cyrilometodějským jubileem roku 2013, patří určitě nejen zamýšlení nad reálným životem a působením obou soluňských bratří, ale nepochybně také nad jejich druhým životem, tedy utváření různých pohledů, které se na tuto tradici upíraly v minulosti, a hledání jejího vyjádření pro potřeby našich současníků, a to jak duchovních, tak i těch občanských a společenských.
Vedle spirituálního rozměru totiž příprava na cyrilometodějské jubileum přináší také možnosti oslovit širší veřejnost a realizovat ideje nové evangelizace. Cyrilometodějská tradice nabízí celou řadu atributů, které je možné uchopit i ze společenského a odborného hlediska. Stačí si jen připomenout posledních sto let. Od poloviny 19. století se totiž stáváme svědky mohutného oživení zájmu o cyrilometodějské dědictví a tento rozmach je například spojen i s velkou osobností moravského katolicismu té doby Antonínem Cyrilem Stojanem, pozdějším olomouckým arcibiskupem, který se významně zasloužil o zklidnění rozbouřených vod poválečného církevního vývoje. Velehrad se stal i díky jeho neúnavným aktivitám významným duchovním centrem, kam přijížděly přední osobnosti katolické Evropy, aby se mimo jiné informovaly o záměrech unionistického hnutí, které se začalo odtud šířit. Unionismus jako snaha o dialog mezi křesťanským Východem a Západem odpovídal na otázky sblížení křesťanů, které se s velkou naléhavostí začaly v církvi objevovat. Dotýkání s prohlubování tohoto fenoménu byla výzvou nejen k dialogu mezi východní a západní církví, ale také k zamyšlení nad duchovní celistvosti Evropy. Přirozeným vyjádřením takových snah byla také podpora, kterou unionistickým sjezdům dával už v meziválečném období i papež. První poválečný unionistický kongres se konal v létě 1924 za účasti předních církevních osobností slovanských národů, včetně některých zástupců ruské pravoslavné církve, žijících po bolševické revoluci v emigraci. Odrazy velehradských kongresů se objevily také v papežské encyklice „Rerum orientalium“ z roku 1928, vyzývající k lepší znalosti východních církví v katolickém prostředí a podpoře výzkumu v této sféře. Význam Velehradu podtrhl Pius XI. také tím, že ve stejném roce udělil zdejšímu chrámu titul basilika minor. Atmosféra ekumenického dialogu ovlivnila významně i směřování zájmu kardinála Tomáše Špidlíka, který za války na Velehradě v tamní jezuitské koleji studoval. Podstatný vliv měla cyrilometodějská idea i na duchovní záměry prvního slovanského papeže. Po nástupu do úřadu vyjádřil obrazně Jan Pavel II. myšlenku spirituální sounáležitosti starého kontinentu tím, že hovořil o potřebě toho, aby Evropa dýchala oběma stranami plic. Cyril a Metoděj se měl stát v jeho představách pomyslným mostem, jenž bude spojovat oba břehy křesťanské tradice (proto je také prohlásil v roce 1980 za spolupatrony starého kontinentu). Tímto prostřednictvím se měly realizovat také jeho představy o nové evangelizaci Evropy.
Je však třeba připomenout, že Velehrad byl také od konce 19. století místem, úzce spojeným s politickými a spolkovými formami katolického života. V této roli se zde angažoval zejména Jan Šrámek, dlouholetý předseda katolické lidové strany. Velehrad neztratil svou společenskou roli ani v době komunismu. Během Pražského jara zde bylo vyhlášeno Dílo koncilové obnovy. V roce 1985 se stalo místem legendární poutě, jež se konala u příležitosti 1 100. výročí smrti sv. Metoděje. Více než stotisícový zástup poutníků na Velehradě přijel skutečně na náboženskou pouť, nikoli na mírovou slavnost, jak se snažila celou akci prezentovat komunistická moc i propaganda, a církev zde ukázala sebevědomou a nepokořenou tvář. Tato zkušenost položila základ i celé řadě dalších aktivit, které před listopadem 1989 propojovaly konfesní a nekonfesní struktury společnosti. V duchovním a veřejném prostoru osciluje Velehrad i po roce 1989.
V přípravách na cyrilometodějské jubileum je tak určitě možné navazovat na hluboký duchovní odkaz tradice, ale i na společenský význam Velehradu jako místa setkávání lidí dobré vůle. V tomto duchu je možné se připravit na důstojné připomenutí kořenů nejen naší víry, ale i kultury, a to v nejširším slova smyslu. Cyrilometodějská tradice i poutní místo Velehrad v sobě nesou důležité poselství nejen pro české země, ale i pro celou Evropu. V současných dnech se hojně debatuje o přijetí protikrizových opatření v Evropě. Jsem přesvědčen, že by však nemělo jít jen o ekonomickou stránku věci. Záchranný val je třeba, obrazně řečeno, budovat také z nadčasových věčně platných hodnot a důležitý kapitál představují rovněž naše tradice a jejich aktuální přesah, včetně té cyrilometodějské.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
