Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Svatá Hildegarda z Bingen je druhou ženou středověku, která bude prohlášena učitelkou všeobecné církve. Předcházela ji sv. Kateřina Sienská, která žila zhruba o 150 let později.

„Hildegarda byla velmi vzdělaná žena – ale to byly rovněž mnohé jiné v její době. Výjimečné na ní je, že nemlčela, nýbrž že všechno sepsala, ba co více: vyšla z kláštera a kázala, což jí bylo trpěno. Kázala o tom, co činí církev církví, víru vírou a náboženství náboženstvím; o svátostech, spáse, christologii. V pozadí toho všeho ale stálo vědomí o pravdivosti toho, co říká, neboť se to dozvěděla ve svých viděních, přímo z transcendence Boží do imanence světa. To jí dávalo jistotu...,

říká pro naši rozhlasovou stanici německý historik, prof. Gert Melville. Tohoto znalce středověkých dějin a historie řádů jmenoval právě minulý pátek Benedikt XVI. členem Papežského výboru pro historii. V čem dále spočíval Hildegardin teologický význam? Pokračuje prof. Melville:

„Žila v čase, ve kterém se učilo, že víra není něco, co se musí praktikovat pouze navenek pomocí určitých forem a obřadů, nýbrž že místo víry je v srdci. Mnišství oné doby zformulovalo termín claustrum animae – klášter srdce, který je třeba vybudovat v nitru. Toto zniternění víry, která žádá celého člověka a do níž se člověk cele vkládá, bylo právě předmětem Hildegardiných vysvětlení. Popisovala je nádhernými duchovními obrazy a viděními. Toto přiblížení víry bylo vskutku nové“,

upozorňuje německý historik a znalec řádových dějin a přidává vysvětlení, čím se středověká mystička odlišuje od jiných církevních učitelů své doby:

Tím, že byla žena! Avšak nemohu říci a ani si to nemyslím, že by pěstovala ženskou teologii. Věřím však, že mohla ve své době zapůsobit i na mnohé ženy. V těch časech si totiž ženy začaly být vědomy toho, že stojí ve svém lidství před Bohem, mají jednat v souladu s jeho naukou a nasměrovat podle ní své duše. V 11. století začíná čas náboženských ženských hnutí. Ženy stály v centru apoštolátu a pastorace mnoha významných mužů, včetně tak významných postav, jako byl například sv. Norbert, zakladatel premonstrátského řádu,

připomíná prof. Melville.

(jag)