Řím.
„Prvotní křesťanská obec v Římě byla multietnická“ – říká prof. Vincenzo Fiocchi Nicolai z Papežského ústavu pro křesťanskou archeologii na okraj sympozia, které se minulý týden v Římě zaobíralo právě postojem k cizincům ve Věčném městě na úsvitu křesťanství.
„Můžeme říci, že toto soužití bylo dobré. Město bylo rozděleno na sociální třídy a komunity cizinců často zastávaly marginální práce. Víme však velmi dobře, že tento multietnický charakter se vyskytoval i na úrovni vyšší sociálních tříd, kde byly neřímské komunity také silně zastoupeny.“
Starala se křesťanská obec o cizince?
„Římská křesťanská obec přijímala cizince bezprostředně a velmi citlivě. A je třeba říci, že i mimo Řím měli křesťané cit pro tuto problematiku. Starověké církevní předpisy stanovily dokonce určité normy, podle nichž měli všichni pokřtění pomáhat cizincům. V Římě byla tato citlivost obzvláště patrná.“
Během staletí se možná tento přístup k cizincům trochu oslabil. Proč k tomu došlo?
„Ve starověké církvi se tato citlivost vyskytovala vždycky, což je také dokumentováno historickými prameny a konkrétními památkami. Pokud se v naší době trochu vytrácí, pak je to pravděpodobně způsobeno tím, že evangelní poselství není praktikováno bezvýhradně a bezpodmínečně. I dnes se tedy máme, co učit z příkladu křesťanů pozdního starověku. Kdo přichází z ciziny, nachází se obvykle v nouzi, a křesťanská láska jednoznačně ukládá, aby tito lidé byli přijímáni vlídně.“
Říká prof. Fiocchi Nicolai z Papežského ústavu pro křesťanskou archeologii.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
