Drazí bratři a sestry,
V rozjímání, modlitbě a zpěvu jsme evokovali Ježíšovu křížovou cestu. Cesta, která se jevila jako bezvýchodná, změnila život a dějiny člověka a otevřela přístup k „novým nebesům a nové zemi“ (srov. Zj 21,1). Zvláště tento den, na Velký pátek, slaví církev s důvěrnou duchovní účastí památku smrti ukřižovaného Syna Božího a spatřuje v Jeho kříži strom života nesoucího plody nové naděje.
Zkušenost utrpení poznamenává lidstvo a také rodinu. Často se cesta stává úmornou a obtížnou! Neporozumění, rozdělení, starosti o budoucnost dětí, nemoce a svízele různého druhu. V naší době je situace mnoha rodin zatížena také nejistým zaměstnáním a dalšími negativními důsledky ekonomické krize. Křížová cesta, kterou jsme duchovně prošli dnes večer, vyzývá nás všechny a zvláště rodiny, abychom rozjímali ukřižovaného Krista a obdrželi sílu k přemáhání těžkostí. Ježíšův kříž je svrchovaným znamením lásky Boha ke každému člověku, je to překypující odpověď na potřebu každého člověka být milován. Když se ocitáme uprostřed zkoušek a naše rodiny musí čelit bolestem a soužením, pohleďme na Kristův kříž a nalezneme odvahu pokračovat v cestě, takže budeme moci spolu se svatým Pavlem v pevné naději opakovat: „Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?... Ale v tom ve všem skvěle vítězím skrze toho, který si nás zamiloval“ (Řím 8,35.37).
V soužení a těžkostech nejsme sami, rodina není samotná: Ježíš je přítomen svou láskou, nese ji svou milostí a dává jí energii k cestě vpřed. Ke Kristově lásce se musíme obracet, pokud lidská vybočení a nesnáze ohrožují jednotu našeho života a rodiny. Tajemství umučení, smrti a zmrtvýchvstání Krista vybízí pokračovat s nadějí v cestě. Je-li etapa bolesti a zkoušky prožívána s Kristem, s vírou v Něho, zahrnuje už světlo vzkříšení, nový život vzkříšeného světa a paschu každého, kdo věří v Jeho Slovo.
V onom ukřižovaném člověku, který je Synem Božím, dostává i samotná smrt nový význam a orientaci; je vykoupena a přemožena, stává se přechodem k novému životu: „Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek“ (Jan 12,24). Svěřme se Matce Kristově. Ona provázela svého Syna na bolestné cestě, stála pod křížem v hodině jeho smrti, dodávala odvahu rodící se církvi, aby žila Pánovou přítomností, vede naše srdce a srdce všech rodin přes rozsáhlé mysterium passionis vstříc mysterium paschale, vstříc onomu světlu, které zazářilo Kristovým Zmrtvýchvstáním a ukazuje definitivní vítězství lásky, radosti a života nad zlem, utrpením a smrtí.
Amen
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
