Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán/Řím. “Když při křížové cestě vidíme Ježíše, který jednou, podruhé, potřetí padá pod křížem, chápeme, že s námi sdílel naše lidství. Klesá pod tíhou našich hříchů, avšak třikrát se zdvihá a pokračuje ve své cestě na Kalvárii. S jeho pomocí se také my můžeme pozvednout ze svých pádů a třeba i pomoci někomu jinému, svému bratru, aby povstal”. Těmito slovy se obrátil Benedikt XVI. k vězňům římského nápravného zařízení Rebibbia v poselství, které doprovázelo včerejší křížovou cestu. Pro vězně, zaměstnance věznice i návštěvníky z vnějšku ji vedl římský vikář, kard. Agostino Vallini.

Svatý otec se ve svém poselství vrátil k návštěvě věznice na římské periferii, kterou vykonal před vánocemi loňského roku (18.12.2011). “Mám v živé paměti vaše tváře i vaše slova”, obrací se papež k vězněným a vyzývá je, aby rozjímání křížové cesty bylo “znamením smíření”. “Co dodávalo Ježíši sílu k tomu, aby šel dál?”, dotazuje se dále Svatý otec ve svém poselství. “Byla to jistota, že Otec je s Ním. Ačkoliv všichni Jím pohrdali a nenakládali s ním ani jako s člověkem, Ježíš ve svém srdci uchovával nezvratitelnou jistotu, že je stále synem, milovaným Synem Boha Otce.” Toto je největší dar křížové cesty, uzavírá Svatý otec, naděje, založená na víře v nekonečnou a milosrdnou Boží lásku.

Vězeňský kaplan, Otec Sandro Spriano, komentuje pro náš rozhlas včerejší obřad křížové cesty:

Bylo nás skoro šest set. Meditovali jsme nad svým osudem a nad příslibem ráje. A také nad poselstvím Svatého otce, o které jsem požádal, ale vůbec jsme v něj nedoufal. Svatý otec je však poslal a vězni to přijali s potleskem. Papež říká, že si pamatuje naše tváře a to nám dodává pocit, že nejsme církev oddělená od zbytku světa.

Ještě jsme neměli čas nad poselstvím rozjímat, dodává Otec Spriano. Uděláme to při liturgii Květné neděle, upřesňuje.

Papežovu prosincovou návštěvu zažilo tři sta vězňů z celkových osmnácti set. Na Svatého otce nejenom vzpomínají, nýbrž považují setkání s ním za zásadní obrat svých životů. Od té doby totiž říkáme, že je třeba se smířit – se sebou samým, s rodinou, s Bohem. A mnozí tomu věří!

říká kaplan římské věznice Rebibbia.

(jag)