Drazí bratři a sestry,
Svátek Uvedení Páně do chrámu, čtyřicet dní po Ježíšově narození, nám představuje Marii a Josefa, kteří v poslušnosti Mojžíšskému zákonu putují do Jeruzaléma, aby představili a zasvětili Pánu prvorozené dítě přinesením oběti (
Lk 2,22-24). Jde o případ, kdy liturgické období odráží to historické, protože dnes se naplnilo čtyřicet dnů od slavnosti Narození Páně. Téma Krista-Světla, jímž se vyznačoval cyklus vánočních svátků a vyvrcholil slavností Zjevení Páně, je převzato a prodlouženo v dnešním svátku.
Rituální gesto Ježíšových rodičů učiněné v pokorné skrytosti, jež je charakteristické pro Vtělení Božího Syna, dochází jedinečného přijetí u starce Simeona a prorokyně Anny, kteří v onom dítěti z Božího vnuknutí rozpoznali Mesiáše ohlášeného proroky. Setkáním starce Simeona a mladé matky Marie se Starý a Nový zákon podivuhodným způsobem spojují v díkůvzdání za dar Světla, které svítí v temnotách a nedovolilo jim Je pohltit. Kristus Pán je světlo k osvícení národům a sláva Izraelského lidu (srov. Lk 2,32).
Den, kdy církev slaví Ježíšovo uvedení do chrámu, je také Světovým dnem zasvěceného života. Evangelní epizoda, k níž se vztahujeme, je totiž skutečně výmluvným znázorněním odevzdání vlastního života těmi, kdo jsou povoláni prostřednictvím evangelních rad opětovně prezentovat v církvi a ve světě panenství, chudobu a poslušnost, tedy charakteristické rysy Ježíše, Zasvěceného Otci. Dnešním svátkem proto slavíme tajemství zasvěcení: zasvěcení Krista, zasvěcení Marie, zasvěcení všech těch, kteří následují Ježíše z lásky k Božímu království.
Z intuice bl. Jana Pavla II., který jej slavil poprvé v roce 1997, má Den věnovaný zasvěcenému životu zvláštní účel. Chce především odpovědět na potřebu vzdát chválu a díky Pánu za dar tohoto životního stavu, který patří ke svatosti církve. Každé zasvěcené osobě je dnes věnována modlitba celého společenství, jež děkuje Bohu Otci, dárci veškerého dobra za dar tohoto povolání a s obnovenou vírou jej vyprošuje. Kromě toho má tato příležitost přispět k většímu docenění svědectví těch, kteří se rozhodli následovat Krista dodržováním evangelních rad, a prosazovat tak v Božím lidu poznání a vážnost zasvěceného života. Světový den zasvěceného života má být nakonec zvláště pro vás, drazí bratři a sestry, kteří jste zvolili tento církevní stav, vzácnou příležitostí k obnově úmyslů a oživení citů, které inspirují vaše darování se Pánu. Chceme tak učinit dnes a je to závazek, který jste povoláni uskutečňovat ve svém životě každý den.
U příležitosti 50. výročí zahájení Druhého vatikánského koncilu jsem, jak víte, vyhlásil Rok víry, který začne letos v říjnu. Všichni věřící, ale zejména členové institutů zasvěceného života přijali tuto iniciativu jako dar, a věřím, že budou prožívat tento Rok víry jako čas vhodný pro vnitřní obnovu, které je neustále zapotřebí, prohlubováním podstatných hodnot a požadavků vlastního zasvěcení. Vy, kteří jste přijali povolání těsněji následovat Krista vyznáváním evangelních rad, jste v tomto Roku víry voláni ještě více prohloubit vztah k Bohu. Evangelní rady přijaté jako autentické životní pravidlo posilují víru, naději a lásku, které sjednocují s Bohem. Hluboká blízkost Pánu, která musí být primárním a charakteristickým prvkem vašeho života, vás povede k novému přilnutí k Němu a bude mít pozitivní vliv na vaši jedinečnou přítomnost a formu apoštolátu v rámci Božího lidu prostřednictvím vašich charismat a ve věrnosti magisteriu, abyste byli svědky víry a milosti, věrohodnými svědky pro církev a svět dneška.
Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života nabídne způsobem, který uzná za vhodný, určité iniciativy a přičiní se, aby Rok víry byl pro vás všechny rokem obnovy věrnosti a aby se všechny zasvěcené osoby s nadšením zasadili o novou evangelizaci. Srdečně zdravím v této souvislosti prefekta tohoto dikasteria, mons. Joao Braz de Aviz, kterého jsem jmenoval mezi těmi, kterým na příští konzistoři udělím hodnost kardinála, a využívám této příležitosti, abych poděkoval jemu a jeho spolupracovníkům za jejich cennou službu Svatému stolci a církvi.
Drazí bratři a sestry, děkuji rovněž každému z vás za účast na této liturgii, která se díky vaší přítomnosti vyznačuje zvláštní atmosférou zbožnosti a usebranosti. Přeji vše dobré vašim řeholním rodinám na jejich cestě, během formace i ve vašem apoštolátu. Panna Maria, učednice, služebnice a Matka Páně, ať u Pána Ježíše vyprosí, „aby ti, kdo přijali dar následovat ho v zasvěceném životě, uměli mu vydávat svědectví svým proměněným životem, když v radosti spolu s ostatními bratry a sestrami kráčejí do nebeské vlasti a do světla, které nikdy nepomine“ (Vita consecrata, 112).
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
