Francie.
Komunita blahoslavenství vydala obsáhlé a podrobné
tiskové prohlášení, kterým zaujímá stanovisko k závažným sexuálním deliktům několika svých členů, včetně svého zakladatele. Tiskové sdělení bylo vydáno 15. listopadu a je podepsáno mimořádným papežským komisařem, který byl loňského roku jmenován Svatým stolcem do čela komunity, dominikánem Henry Donneaudem a generální radou komunity. Komunita blahoslavenství byla založena v roce 1973 v rámci širšího hnutí charismatické obnovy a během prvních třiceti let své existence zažila prudký rozmach, který vedl k založení 66 domů na pěti kontinentech. Svatým stolcem byla uznána roku 2002.
V tiskovém prohlášení se praví, že se v komunitě projevovaly „nevyvážené psycho-spirituální praktiky a docházelo tam ke směšování způsobů života, jež jsou vlastní řeholnímu stavu a manželství“. Roku 2003 byl francouzskými orgány činnými v trestním řízení obviněn bývalý člen komunity Pierre-Etienne Albert ze sexuálního obtěžování 57 dětí, kterého se dopustil v letech 1985-2000, a letos 2. prosince byl odsouzen k 5 letům vězení. Tiskové sdělení komunity jmenovitě zmiňuje jeho jméno a dále Phillipa Madreho, který byl vyloučen z komunity již v roce 2010 a je rovněž obžalován francouzskými státními orgány.
Komunita blahoslavenství, která mezitím prochází procesem hluboké restrukturalizace a očištění, vyjadřuje s hlubokým politováním, pokorou a pokáním blízkost obětem deliktů, kterých se dopustili její bývalí členové, a bere na sebe odpovědnost za tyto delikty zvláště tam, kde jim liknavostí svých bývalých představených nezabránila. Bolestnou kapitolou Komunity blahoslavenství je také samotná osoba jejího zakladatele Ephraima (Gerarda) Croissant, který se dopustil mnoha deliktů proti křesťanským mravům ve vztazích k dospělým členkám komunity. „Jeho prestiž charismatického zakladatele – píše se v tiskovém sdělení – spolu s jeho svůdnou výmluvností, dovedla velkou část jeho obětí k tomu, že se nechaly zneužít“.
„Komunita blahoslavenství s pokorou, jasně a kajícně uznává tyto závažné delikty, ke kterým došlo v jejím středu mezi úzkým kruhem osob. Tyto delikty však nemají vést k zneuznání hodnoty její identity uznané církví, ani kvalitu jejího duchovního, apoštolského a humanitárního působení, kterého si váží všichni biskupové, kteří ji přijali do svých diecézí.“
(mig)