Vatikán.
Benedikt XVI. se vrací o tomto víkendu (18.-20.11.) na africký kontinent, po 32 měsících od své první tamější návštěvy, která jej v březnu 2009 zavedla do Kamerunu a Angoly. Svatý otec včera v poledne po modlitbě Anděl Páně vyzval věřící, aby se modlili za nadcházející cestu a za všechny, kteří v Africe vyvíjejí úsilí o pokoj, spravedlnost a smíření. Dnes večer se v sídle Vatikánského rozhlasu konala prezentace knihy „Afričtí katolíci. Zrod demokracie v Beninu“, kterou letos vydalo italské nakladatelství Guerini e Associati s předmluvou profesora Andrea Riccardiho, historika a zakladatele Komunity Sant´Egidio. Autorka Susanna Cannelliová se rolí katolické církve při demokratizačním procesu v Beninu a postavou jeho hlavního protagonisty, mons. Isidora de Souzy, zabývala již ve své doktorandské práci. Na základě beninských a francouzských podkladů autorka rekonstruuje pokojnou změnu režimu po téměř dvacetiletém období marxisticko-leninské vlády.
Bývalá francouzská kolonie získala plnou nezávislost v roce 1960 jako Dahomejská republika. Během prvních dvanácti let života se v ní vystřídalo jedenáct hlav státu, které schválily pětici ústav, nemluvě o desítkách vojenských převratů. Poslední puč se odehrál v říjnu 1972 a vynesl k moci vojenského prezidenta Mathieu Kérékoua, jehož režim trval osmnáct let. Prezident Kérekou si vysloužil přezdívku „chameleón“ – po krátkém národně-socialistickém období podpořil dlouhodobou fázi socialistické radikalizace. Jeho působení v čele státu vyvrcholilo hospodářskou krizí na sklonku osmdesátých let, která jej donutila k pragmatickému otevření a zmírnění socialistických pozic.
Druhým protagonistou nedávné beninské historie je mons. Isidore de Souza, který odešel z arcibiskupského úřadu hlavního města Cotonou, aby předsedal národní konferenci do té doby vládnoucí Lidové revoluční strany Beninu (PRPB), konané ve dnech 19.- 28. února 1990. Oněch deset dní převedlo díky příspěvku katolické církve zemi k demokracii bez krveprolití a ovlivnilo obdobné pokusy rovněž v Gabonu, Kongu, Togu, Mali, Nigeru a Zairu. Církev, kterou beninský komunistický režim sedmdesátých let vystavil represím a pomlouvačným kampaním, poukázala na všeobecnou korupci a nutnost reforem. Arcibiskup de Souza se stal během choulostivé přechodné fáze uznávaným mluvčím, který zdaleka nezastupoval pouze věřící obyvatele, a prostředníkem při jednáních s prezidentem Kérékouem. Svatý stolec a Jan Pavel II., který zemi dvakrát navštívil (v roce 1982 a 1983) prostřednictvím apoštolského nuncia Bertella nebránili v arcibiskupově osobní politické angažovanosti. Výsledkem byl mírový přechod marxismu v demokracii, na nestabilním africkém kontinentě vskutku ojedinělý.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
