Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Celý svět s napětím sleduje proměny nesené na vlně „arabského jara“. Kam povede, není ve většině zainteresovaných zemích ještě zřejmé. Jakou roli hrají v tomto kontextu nadějí a obav křesťané žijící na Středním východě? Na otázky vatikánského rozhlasu odpovídá irácký velvyslanec u Svatého stolce, Habeeb Mohammed Hadi Ali Al Sadr.

„Arabští křesťané jsou integrální součástí arabské společnosti, proto se jim děje to, co se děje celé této společnosti v dobrém i ve zlém. Pokud jde o jejich obavy z revolt probíhajících v jejich zemích, musíme správně chápat příčiny. Křesťané Středního východu se ocitají před obtížnou volbou: mají stát po boku totalitních režimů, kvůli nimž trpěli, nebo se vydat všanc neznámému osudu, který připouští možnost, že se vlády zmocní radikální, extrémistické síly, připravené vytěsnit i onu omezenou náboženskou svobodu, kterou dosavadní vlády garantovaly. Vzbouřená arabská společnost nenabízí žádný pevný scénář a zůstává vnitřně rozpolcená, ať jde o směřování změn, o vůdce hnutí či identitu protestujících a jejich vizi.... Tento stav věcí nabízí některým příležitost přeskočit vlnu protestů a protlačit podezřelé úmysly. Mezi nim jsou na prvním místě fundamentalisti, připraveni hrát na náboženskou strunu a zamíchat kartami. Tito lidé se dosud nevzdali představy, že mají zabíjet křesťany, ničit jejich kostely a terorizovat nevinné. Odhlédneme-li od všech těchto komplikací, jsou arabští křesťané živým příkladem svobodných lidí, kteří dokáží žít svobodně. Právě oni stáli na začátku minulého století v centru arabských revolt usilujících o nezávislost svých zemí a jsou také teoretiky arabského národního myšlení.“

Excelence, víme, jak velmi trpěli křesťané Středního východu v posledních desetiletích – a dokladem toho je jejich masivní emigrace. Jaké perspektivy se otvírají před křesťanskými menšinami?

„Křesťané nejsou jediní, kdo trpěl či emigroval. Miliony jejich arabských bratří různých náboženství a etnik jsou dnes v exilu a na různých místech světa hledají svobodu, důstojnost či spravedlivý výdělek. Problém spočívá v tom, že křesťané jsou ve svých společnostech menšinou. Snížení jejich počtu s sebou nese omezení jejich role a jejich aktivit, kdysi velmi živých a důležitých, v oblasti historicky považované za kolébku křesťanů a monoteistických náboženství. V tomto kontextu je třeba interpretovat situaci křesťanů. Pravděpodobnost, že revoltující arabská společnost upadne do vnitřních konfliktů, kde bude hrát roli náboženství, nelze vyloučit, zejména v multietnických společnostech. Ve většině případů pak platí ten, kdo je ve společnosti nejslabší, kdo nemá sílu a není prohnaný. Ale to neříkám, abych ospravedlnil jejich emigraci do zahraničí, protože emigrace je velkým nebezpečím pro jejich existenci a budoucnost. Také Svatý otec je opakovaně povzbuzoval, aby byli pevni ve víře a sdíleli tuto tíhu s ostatními bratry, dokud Bůh nedopřeje změnu situace.“

Ačkoliv křesťané hlásají pokoj a nenásilí, dialog a toleranci, mnozí z nich si myslí, že z autoritativních a diktátorských režimů se nemůže vyvinout demokracie a že je tedy nutné je sesadit, byť za pomocí síly.

„Od našich křesťanů se dnes žádá, vycházíme-li z jejich otevřené a tolerantní kultury, aby sehráli svou roli v uskutečňování reforem a pomáhali vládám v hledání nových možností dialogu mezi vládnoucími a občany. Žádá se po nich, aby se stali aktivní stranou v řešení konfliktů. Aby byli nositeli naděje a mírotvorci, aby přesvědčili rozdělené strany k vytvoření arabského sociálního paktu mezi islámem a křesťanstvím, paktu, který zaručí práva a stanoví pravidla rovnosti také u volebních uren. Tak bude zajištěna pokojná změna moci, ke které nelze dojít zatínáním pěstí nebo řečí zbraní. Pokud vytvořen tento sociální pakt, nebudou atentátníci už více schopni uskutečňovat své komploty, a arabské národy se vyvarují dalšího ničení, krve a dalších vnitřních i vnějších útěků."

- pro vatikánský rozhlas hovořil irácký velvyslanec u Svatého stolce, Habeeb Mohammed Hadi Ali Al Sadr

(job)