Madrid.
„Když se dívka rozhodne ke vstupu do kláštera, nikdo netleská jejímu rozhodnutí“, říká španělský spisovatel Jesus Garcia, autor knihy „Co dělají děvčata na takovémto místě?“ (nakl. Libro Libres). V rozhovoru pro španělskou agenturu Europa Press (6.10.2011) Garcia tvrdí, že většina lidí nahlíží na povolání k řeholnímu životu jako na něco rozporuplného, a to i v některých křesťanských rodinách. Rozpuplné však je, že dnešní společnost, která respektuje nezávislost žen a jejich emancipaci, neuznává jako rovnocenné volbu řehole, manželství a mateřství či kariéry, domnívá se španělský autor.
Garcia shromáždil ve své knize svědectví řeholních sester, které se pro svůj stav rozhodly svobodně – a nejsou ani hloupé, ani pomatené, dodává jedním dechem autor. Naopak, jejich volba potvrzuje Boží existenci, neboť bez ní by byla nesmyslná, a tyto ženy by nezažívaly radost, nýbrž frustraci, uvádí španělský spisovatel, který dosud prodal na deset tisíc výtisků své knihy. Jedním ze zanesených životních osudů je také příběh dnes 104 leté cisterciačky, sestry Terezity, která se setkala se Svatým otcem během jeho návštěvy Španělska, a která drží španělský „rekord“ pobytu v klauzuře. Garciovi děkovali za jeho knihu i někteří rodiče dívek, které se rozhodly pro vstup do řádu. Konečně prý pochopili, že volba jejich dcer není důsledkem jakéhosi „vymývání mozků“, nýbrž zážitkem skutečné lásky.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
