Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí mladí,
Moc mne těší, že jsem dnes mezi vámi! Cítím vaši radost a nadšení, jež jsou typická pro váš věk. Zdravím vašeho biskupa mons. Luigi Negriho a děkuji mu za jeho slova na uvítanou, zdravím také vašeho přítele, který tlumočil myšlenky a pocity všech a formuloval několik velmi důležitých a vážných otázek. Doufám, že v mém vystoupení naleznete podněty, jež vám pomohou na tyto otázky hledat odpověď. Srdečně zdravím také kněze, sestry a animátory, kteří spolu s vámi sdílejí cestu víry a přátelství; a samozřejmě také vaše rodiče, kteří se radují, když vidí, jak mocně prospíváte v dobrém.

Naše setkání tady v Pennabilli před touto katedrálou, jež je srdcem diecéze, a na tomto náměstí nám připomíná rozmanitá setkání s Ježíšem, jak jsou líčena evangeliem. Dnes bych rád poukázal na proslulou epizodu, v níž Pán potkal na cestě jistého mladíka, který se mu poklonil a otázal se ho: „Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?“ (Mk 10,17). Dnes bychom to možná tak neřekli, ale smyslem otázky je: „Co mám dělat? Jak mám žít, abych žil doopravdy, abych nalezl život?“ V této otázce tedy můžeme spatřovat širokou a různorodou lidskou zkušenost, otevírající se na hledání významu, hlubokého smyslu života. Jak žít? Proč žít? „Věčný život“, na který poukazoval mladík z evangelia, totiž neznamená pouze život po smrti. Nechce vědět jenom, jak se dostat do nebe, ale chce vědět, jak žít, aby měl již nyní život, jenž může být potom také věčný. Podstata otázky tohoto mladíka tedy vyjevuje touhu, aby každodenní život měl smysl, plnost a pravdivost. Člověk nemůže žít bez tohoto hledání pravdy o sobě samém: „Co jsem já? Pro co mám žít? Hledáme pravdu, která nutí otevírat horizont a překračovat to, co je materiální, nikoli na útěku před realitou, ale proto, aby byla ještě pravdivěji žita a byla bohatší smyslem a nadějí nejenom na povrchu. Myslím, a tak jsem to vnímal ze slov vašeho přítele, že taková je i vaše zkušenost. Velké otázky, které v sobě nosíme, přetrvávají pořád a rodí se stále znovu: Kdo jsme? Kam jdeme? Pro koho žijeme? Tyto otázky jsou nejvyšším znamením transcendentna lidského bytí; schopnosti, kterou máme, totiž neulpívat na povrchu věcí. A pohlédneme-li pravdivě, upřímně a odvážně do svého nitra, uzříme krásu, ale také nestálost života a pociťujeme nespokojenost, neklid, který žádná konkrétní věc nedokáže utišit. Všechny sliby se nakonec projeví jako nedostatečné.

Drazí přátelé, zvu vás, abyste brali na vědomí tento zdravý a pozitivní neklid a neměli strach klást si základní otázky o smyslu a hodnotě života. Nezastavujte se však u odpovědí jenom částečných, bezprostředních, momentálně zajisté snadných a pohodlných, které mohou skýtat chvíle štěstí, povznesení i opojení, ale které nevedou k opravdové radosti ze života, jež se rodí v tom, kdo -jak praví Pán – staví nikoli na písku, ale na pevné skále. Učte se proto přemýšlet, nahlížet svou zkušenost nikoli povrchně, ale hloubavě. Objevíte s údivem a potěšením, že vaše srdce je oknem otevřeným do nekonečna! V tom je velikost člověka i jeho svízel. Jedna z iluzí, které byly vytvořeny v průběhu dějin, spočívá v myšlence, že vědecko-technický pokrok by mohl dát odpovědi a řešení absolutně na všechny problémy lidstva. Vidíme však, že tomu tak není. Avšak i kdyby to možné bylo, nemůže vskutku nikdo a nic zrušit nejhlubší otázky po smyslu života a smrti, po smyslu utrpení a všeho, protože tyto otázky jsou vepsány do lidské duše, do našeho srdce a přesahují sféru potřeb. I v éře vědeckého a technologického pokroku, který nám mnohé poskytl, zůstává člověk bytostí, která si přeje více, více než pohodlí a blahobyt; zůstává bytostí otevřenou k celé pravdě svojí existence, která se nemůže zastavit u materiálních věcí, ale otevírá se na mnohem širší horizont. To všechno neustále zakoušíte pokaždé, když si kladete otázku: Proč? Když obdivujete západ slunce, nebo nasloucháte hudbě hýbe se ve vás srdce a mysl. Když zakoušíte, co znamená doopravdy milovat, když cítíte silně smysl pro spravedlnost a pravdu a také když cítíte nedostatek spravedlnosti, pravdy a štěstí.

Drazí mladí, lidská zkušenost je realitou, která nás všechny spojuje, ale které lze přisuzovat různé významové úrovně. A tady se rozhoduje o tom, jak orientovat vlastní život, tady se volí, komu jej svěřit, komu důvěřovat. Neustálé riziko spočívá v uzavírání se do světa věcí, do bezprostřednosti, relativnosti a užitku, a ve vytrácení vnímavosti pro to, co se týká duchovní dimenze. Vůbec to neznamená pohrdat užíváním rozumu nebo odmítat vědecký pokrok, naopak. Jde spíše o to pochopit, že každý z nás není tvořen jenom „horizontální“ dimenzí, ale obsahuje také tu „vertikální“. Vědecké údaje a technologické nástroje nemohou nahradit život, horizonty smyslu a svobody, bohatství vztahů přátelství a lásky.

Drazí mladí, právě v otevření se celé pravdě o nás, o nás a o světu objevujeme iniciativu Boha ve vztahu k nám. Bůh jde vstříc každému člověku a dává mu poznat tajemství své lásky. V Pánu Ježíši, který zemřel a vstal z mrtvých pro nás a daroval nám Ducha svatého, jsme dokonce účastni samotného života Božího, patříme do rodiny Boží. V Něm, v Kristu můžete nalézt odpovědi na otázky, které vás cestou provázejí, nikoli na povrchu a snadno, ale ve společném putování a životě s Ježíšem. Setkání s Kristem neústí do přijetí nějaké nauky či filosofie. Nabízí vám podíl na svém vlastním životě a tak vás učí životu, učí vás, čím je člověk a čím jsem já. Onomu mladíkovi, který se Ho ptal, co dělat, aby měl život věčný, tj. aby žil opravdově, Ježíš odpověděl pozváním, aby zaujal odstup od svého majetku a dodává: „Přijď a následuj mne!“ (Mk 10,21). Kristovo Slovo ukazuje, že náš život nachází svůj smysl v tajemství Boha, který je Láska“ Láska náročná a hluboká, která přesahuje povrchnost. Co by bylo z vašeho života bez této lásky? Bůh se stará o člověka od stvoření až do konce časů, kdy dovrší svůj projekt spásy. Ve Vzkříšeném Pánu máme jistotu své naděje osobně! Sám Kristus, který sestoupil do hlubiny smrti a vstal z mrtvých, je nadějí, je definitivním Slovem proneseným nad našimi dějinami, Slovem pozitivním.

Nemějte strach čelit obtížným situacím, momentům krize, životním zkouškám, protože Pán vás provází a je s vámi! Povzbuzuji vás k růstu v přátelství s Ním prostřednictvím časté četby evangelia a celého Písma svatého, věrné účasti na eucharistii jakožto osobního setkání s Kristem, zapojením se do církevního společenství, cestou s dobrým duchovním vůdcem. Přetvořeni Duchem svatým, budete moci zakusit autentickou svobodu, která trvá, směřuje-li k dobru. Váš život, oživený nepřetržitým hledáním Pánovy tváře a upřímnou vůlí darovat se, bude tak pro mnohé vaše vrstevníky znamením a výmluvným odkazem potvrzujícím, že touha po plnosti, která je v nás všech, se nakonec uskuteční v setkání s Pánem Ježíšem. Nechte celou svou osobou osvítit tajemstvím Krista! Pak budete moci do různých prostředí vnášet novost, která může změnit vztahy, instituce a struktury, aby povstal spravedlivější a solidárnější svět, oživovaný hledáním obecného dobra. Nepodléhejte individualistickým a egoistickým logikám. Nechť je vám útěchou svědectví mnoha mladých, kteří dosáhli cíle svatosti: pomyslete na svatou Terezi od Dítěte Ježíše, svatého Dominika Savia, svatou Marii Gorettiovu, blahoslaveného Pier Giorgio Frassatiho, blahoslaveného Alberta Marvelliho, který pochází ze zdejšího kraje, a na mnohé další, které neznáme, ale kteří prožili svůj čas ve světle a síle evangelia a nalezli odpověď na otázku, jak žít, a co pro tento život udělat.

Na závěr tohoto setkání, chci každého z vás svěřit Panně Marii, Matce církve. Kéž stejně jako Ona pronášíte a opakujete svoje přitakání a svým životem vždy velebíte Pána, protože On má slova věčného života! Ještě jednou tedy, drazí mladí, mějte odvahu na své cestě víry a křesťanského života! Jsem vám stále nablízku a doprovázím vás svým požehnáním. Děkuji vám za pozornost.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy