Drazí bratři a sestry,
Mám radost z toho, že mohu spolu s vámi, drazí Sanmariňané, lámat chléb Božího Slova a eucharistie, a co nejsrdečněji vás pozdravit. Myslím zvláště na kapitány-regenty a další zde přítomné politické a občanské autority. Srdečně zdravím mons. Luigi Negriho, kterému děkuji za laskavá slova na uvítanou a spolu s ním i všechny kněze a věřící diecéze San Marino-Monfeltro; zdravím každého z vás a hluboce si cením živého přijetí a srdečnosti, které jste mi prokázali. Přišel jsem, abych spolu s vámi sdílel radosti a naděje, námahy a závazky, ideály a očekávání tohoto diecézního společenství. Vím, že ani zde nechybějí těžkosti, problémy a starosti. Všechny vás chci ujistit svou blízkostí a vzpomínkou v modlitbě a připojuji povzbuzení k vytrvalému dosvědčování lidských a křesťanských hodnot, jež jsou tak hluboce zakořeněny ve víře a dějinách tohoto území a jeho obyvatelstva s jeho skálopevnou vírou, jak to řekl mons. Negri.
Slavíme dnes slavnost Nejsvětější Trojice, Boha, Otce a Syna a Ducha svatého, slavnost Boha, jenž je středem naší víry. Uvažuje-li se o Trojici, vybaví se v mysli aspekt tajemství: Tři a Jeden, jeden Bůh ve třech Osobách. Bůh ve své velikosti skutečně pro nás nemůže být než tajemstvím, ale přece se zjevil a můžeme jej poznat v Jeho Synu a poznat tak i Otce a Ducha svatého. Dnešní liturgie však přitahuje naši pozornost k realitě lásky, která je obsahem tohoto prvního a nejvyššího tajemství naší víry. Otec, Syn a Duch svatý jsou jedno, protože Bůh je láska a láska je absolutní moc života. Jednota tvořená láskou je více než fyzická jednota. Otec dává všechno Synu, Syn dostává všechno s uznáním od Otce; a Duch svatý je jakoby plod této vzájemné lásky Otce a Syna. Texty dnešní mše svaté mluví o Bohu a proto mluví o lásce: nepozastavují se ani tak u tajemství tří Osob, ale hovoří o lásce, která tvoří jejich podstatu, jednotu a zároveň trojici.
První čtení, které jsme slyšeli, je z knihy Exodus, a věnoval jsem se mu v nedávné středeční katechezi. Je překvapivé, protože zjevuje lásku Boží těsně po těžkém hříchu lidu. Vzápětí po uzavření smlouvy na hoře Sinaj se lid dopouští nevěrnosti. Mojžíšova nepřítomnost se protahuje a lid říká: „Kde zůstal ten Mojžíš, kde je jeho Bůh?“ a žádá po Áronovi, aby vyrobil nějakého boha, který je viditelný, přístupný, ovladatelný a člověku je po vůli namísto tohoto tajemného vzdáleného a neviditelného Boha. Áron souhlasí a zhotoví zlaté tele. Mojžíš po sestupu ze Sinaje vidí, co se stalo, a rozbije desky smlouvy, která už byla porušena, rozbíjí dva kameny, na nichž bylo napsáno Desatero, konkrétní obsah smlouvy s Bohem. Zdá se, že je všechno hned na začátku ztraceno, přátelství zničeno. Ale i přes tento těžký hřích lidu se Bůh na přímluvu Mojžíše rozhoduje odpustit a vyzývá Mojžíše, aby vystoupil na horu, přijal znovu Jeho zákon, Desatero a obnovil smlouvu. Mojžíš tedy žádá Boha, aby se zjevil a ukázal mu svoji tvář. Bůh však neukazuje tvář, ale vyjevuje svoje bytí plné dobroty slovy: „Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný“ (Ex 34,8). A toto je Tvář Boha. Tato sebedefinice Boha zjevuje jeho milosrdnou lásku: lásku, která přemáhá hřích, překrývá jej a eliminuje ho. A můžeme si být neustále jisti touto dobrotou, která nás neopustí. Zjevení nemůže být jasnější. Máme Boha, který neničí hříšníka a který chce právě před tímto hříšníkem zjevit svou lásku způsobem ještě hlubším a překvapivějším a nabízet stálou možnost konverze a odpuštění.
Evangelium toto zjevení dokončuje, protože ukazuje, kam až Bůh dovádí svoje milosrdenství. Evangelista Jan to podává v Ježíšově vyjádření: „Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (3,16). Ve světě je hřích, egoismus, zloba a Bůh by mohl tento svět odsoudit, aby zničil zlo a potrestal ty, kteří jednají ve tmě. On však ukazuje, že miluje svět, miluje člověka, třebaže hřeší, a posílá to nejcennější, co má: svého jednorozeného Syna. A nejenom jej posílá, ale daruje ho světu. Ježíš je Syn Boží, který se narodil pro nás, který pro nás žil, uzdravoval nemocné, odpouštěl hříchy a přijímal všechny. Syn odpověděl na lásku, která přichází od Otce, tím, že položil svůj život za nás: na kříži dochází milosrdná láska svého vrcholu. A na kříži nám Syn Boží získal účast na věčném životě, který je nám předáván darem Ducha svatého. V tajemství kříže jsou přítomny tři božské Osoby. Otec, který dává svého jednorozeného Syna za spásu světa; Syn, který dovršuje Otcův plán; Duch svatý, kterého Ježíš vylil ve chvíli smrti a který nám dává účast na božském životě a přetváří naši existenci, aby bylo oživeno božskou láskou.
Drazí bratři a sestry! Víra v Trojjediného Boha charakterizuje také tuto církev San Marina-Montefeltra během její starobylé a slavné historie. Evangelizace této země je připisována svatým kameníkům Marinovi a Lvu, kteří v polovině 3. století přišli do Rimini z Dalmácie. Pro svůj svatý život byli vysvěceni. Jeden na kněze a druhý na jáhna biskupa Gaudencia, který je pak poslal do vnitrozemí. Jednoho na horu Feretro, která pak přijala jméno sv. Lva a druhého na horu Titano, která byla později nazvána San Marino. Kromě historických otázek, jejichž prohlubování není naším úkolem, je zajímavé povšimnout si jakým způsobem Marino a Lev vnášeli nové perspektivy a hodnoty ve víře v Boha, zjeveného v Ježíši Kristu, do kontextu místní reality a přispěli tak ke zrodu kultury a civilizace, jež se soustředí na lidskou osobu, na Boží obraz, a je tak nositelkou práv, která předcházejí každé lidské legislativě. Rozmanitost mnoha etnik – Římanů, Gótů a potom Langobardů - která spolu přicházela do kontaktu někdy i velmi konfliktním způsobem, nalezla ve víře jako společném, opěrném bodě mocný faktor etické, kulturní, sociální a do jisté míry i politické struktury. Bylo jim zřejmé, že projekt civilizace nemůže být dotažen, dokud se všechny složky lidu nestanou živým a uspořádaným křesťanským společenstvím zbudovaným na víře v Trojjediného Boha. Lze tedy právem říci, že bohatstvím tohoto lidu, vaším bohatstvím, drazí Sanmariňané, byla a je víra, a že tato víra vytvořila opravdu jedinečnou civilizaci. Kromě víry je pak třeba zmínit absolutní věrnost římskému biskupovi, ke kterému tato církev vždy hleděla s úctou a sympatií; jakož i pozornost, prokazovaná také velké tradici východní církve a hluboká úcta k Panně Marii.
Právem jste hrdí, vděční za to, co Duch svatý v průběhu staletí učinil ve vaší církvi. Víte však také, že nejlepším způsob, jak docenit toto vzácné dědictví, je jeho pěstování a obohacování. Jste skutečně povoláni rozvíjet tento obrovský odkaz v rozhodující chvíli dějin. Dnes se vaše poslání musí vyrovnávat s hlubokými a rychlými kulturními, sociálními, ekonomickými a politickými změnami, které určují nové orientace a modifikují mentalitu, zvyklosti a vnímání. Také tady stejně jako jinde totiž nechybějí těžkosti a překážky, způsobené především hédonistickými vzorci, které zatemňují mysl a hrozí odstraněním jakékoli morálky. Ujalo se pokušení názoru, že bohatstvím člověka není víra, ale jeho osobní a sociální moc, jeho inteligence, jeho kultura a jeho schopnost vědeckého, technologického a sociálního manipulování realitou. Tak se také v tomto kraji začala nahrazovat víra a křesťanské hodnoty domnělými bohatstvími, která se nakonec ukáží jako nekonzistentní a neschopná vyplnit příslib pravdy, dobra, krásy a spravedlnosti, které vaši předci po staletí spojovali se zkušeností víry. Není správné také zapomínat na krizi mnoha rodin, kterou ztěžuje šířící se psychologická a duchovní křehkost manželů, jakož i obtíž, kterou zakouší mnozí vychovatelé, chtějí-li udržet kontinuitu formace mladých lidí, podmiňovaných mnoha nejistotami, především chybějícím sociálním zařazením a pracovními možnostmi.
Drazí přátelé! Dobře vím o závazcích všech složek této místní církve při prosazování křesťanského života v jeho různých aspektech. Povzbuzuji všechny věřící, aby byli kvasem světa a ukazovali, že jak v Montefeltro, tak v San Marinu jsou křesťané přítomní, podnikaví a důslední. Kněží, řeholníci a řeholnice ať žijí ve stále srdečnějším a účinnějším církevním společenství, pomáhají a naslouchají diecéznímu pastýřovi. I mezi vámi lze zaznamenat naléhavou potřebu obnovy povolání ke kněžství a zasvěcenému životu. Vybízím proto rodiny a mládež, aby otevřely duši k pohotové odpovědi na Pánovo povolání. Velkorysosti vůči Bohu nikdy nebude třeba litovat! Vám laikům doporučuji, abyste se aktivně zapojili do společenství a vedle svých občanských, politických, sociálních a kulturních úkolů dovedli nalézt čas a ochotu pro život víry a pastoraci. Drazí Sanmariňané! Zůstávejte pevní a věrní odkazu, vybudovanému v průběhu staletí z podnětu vašich velkých patronů Marina a Lva. Vyprošuji Boží požehnání vašemu dnešnímu i budoucímu putování a všechny vás poroučím milosti našeho Pána Ježíše Krista a „Bůh lásky a pokoje bude s vámi“ (2 Kor 13,11).
Amen
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
