Drazí bratři v biskupské a kněžské službě,
drazí bratři a sestry,
děkuji Pánu za toto setkání v modlitbě, které mi umožňuje prožít zvláštní moment společenství spolu s vámi, biskupy, kněžími, zasvěcenými osobami, seminaristy, novici a novickami. Srdečně vás všechny zdravím a děkuji vám za svědectví, které vydáváte církvi, jako to v minulých stoletích činilo mnoho pastýřů a mučedníků této země, počínaje svatým Domniem až k blahoslavenému kardinálu Stepinacovi, milovanému kardinálu Kuharičovi a mnoha jiným.
Děkuji kardinálovi Josipu Bozanićovi za laskavá slova na uvítanou. Tento večer si chceme ve zbožnosti a úctě připomenout blahoslaveného Aloise Stepinace, neochvějného pastýře, příklad apoštolské horlivosti a křesťanské neohroženosti, jehož heroický život dodnes inspiruje věřící chorvatských diecézí a je oporou jejich víry a církevního života. Zásluhy tohoto nezapomenutelného biskupa vyplývají bytostně z jeho víry. Ve svém životě měl oči stále upřeny na Ježíše a Jemu se vždycky připodobňoval, až se nakonec stal živým obrazem Krista, také trpícího. Právě díky svému pevnému křesťanskému vědomí dovedl odolat každému totalitarismu, když se v době nacistické a fašistické diktatury stal obhájcem židů, pravoslavných a všech pronásledovaných, a potom v době komunismu „advokátem“ věřících, zejména mnoha pronásledovaných a zabitých kněží. Stal se „advokátem“ Boha na této zemi, poněvadž houževnatě bránil pravdu a právo člověka žít s Bohem.
„Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil“ (Žid 10, 14). Tato věta z listu Židům, kterou jsme právě slyšeli, nás vybízí, abychom uvažovali o postavě blahoslaveného kardinála Stepinace podle „formy“ Krista a Jeho oběti. Křesťanské mučednictví je nejvyšším měřítkem svatosti, ale vždycky a jedině díky Kristu, jeho obdarováním a jako odpověď na jeho obětování, které přijímáme v eucharistii. Blahoslavený Alois Stepinac odpověděl svým kněžstvím, biskupskou hodností, obětí života – jediným „ano“ ve spojení s Kristovým „ano“. Jeho mučednictví představuje vrcholek násilí spáchaného na církvi během hrůzného komunistického pronásledování. Chorvatští katolíci, zejména klérus, byli předmětem systematického útisku a zvůle, které měly vést ke zničení katolické církve, počínaje jejími nejvyššími místními představiteli. Toto obzvláště tíživé období bylo charakterizováno generací biskupů, kněží a řeholníků připravených zemřít, aby nezradili Krista, církev a papeže. Lidé viděli, že kněží nikdy neztráceli víru, naději a lásku, a zůstali tak vždycky sjednoceni. Tato jednota vysvětluje to, co je lidsky nevysvětlitelné, že totiž ani tak tvrdý režim si nedokázal podrobit církev.
Také dnes je církev v Chorvatsku povolána být jednotnou, aby čelila výzvám změněného sociálního kontextu, hledala nové cesty evangelizace s misijní odvahou, zejména ve službě mladým generacím. Drazí bratři v biskupské službě, nejprve bych vás rád povzbudil v plnění vašeho poslání. Čím více budete v plodném souladu mezi sebou a ve společenství s Petrovým nástupcem, tím více budete moci čelit obtížím naší doby. Kromě toho je důležité, aby se především biskupové a kněží snažili vždycky sloužit smíření mezi rozdělenými křesťany a mezi křesťany a muslimy ve šlépějích Krista, který je naším pokojem. Neopomíjejte nabízet jasné duchovní, věroučné a pastorační indikace svým kněžím. Církevní společenství sice vykazuje oprávněné interní rozdíly, přesto však nemůže věrně dosvědčovat Pána jinak než ve společenství věřících. To od vás žádá službu bdělosti, nabízenou v dialogu s velkou láskou, ale také s jasností a pevností. Drazí bratři, přilnout ke Kristu znamená „zachovávat jeho slova“ za všech okolností (srov. Jan 14, 23).
V této souvislosti se blahoslavený kardinál Stepinac vyjadřoval takto: „Největším zlem naší doby je průměrnost v otázkách víry. Nedělejme si iluze… Buď jsme katolíci, anebo nejsme. Pokud jimi jsme, je třeba, aby se to projevovalo v každé oblasti našeho života“ (Homilie na sv. Petra a Pavla, 29. 6. 1943). Morální nauka církve, dnes často nepochopená, nemůže být oproštěna od evangelia. Právě pastýřům přísluší, aby ji směrodatně předkládali věřícím, aby jim pomáhali vyhodnocovat jejich osobní odpovědnost, harmonii mezi jejich rozhodnutími a požadavky víry. Tak bude moci dojít k onomu „kulturnímu zvratu“, který je nezbytný, aby byla prosazena kultura života a společnosti, která bude na míru člověka.
Drazí kněží, zejména vy faráři, znám důležitost a rozmanitost vašich úkolů v době, kdy se začíná silněji pociťovat nedostatek kněží. Povzbuzuji vás, abyste neztráceli elán, bděli bez ustání v modlitbě a v duchovním životě, abyste zdárně plnili svoji službu: učit, posvěcovat a vést ty, kteří klepou na bránu vašich srdcí, a nabízet každému dary, jež vám božská dobrota svěřila. Vytrvejte ve společenství se svým biskupem a ve vzájemné spolupráci. Svoje snažení živte u pramenů Písma, svátostí, neustálé chvály Boha, v otevřenosti a chápavosti vůči působení Ducha Svatého. Tak budete účinnými pracovníky nové evangelizace, kterou jste povoláni uskutečňovat spolu s laiky koordinovaně a bez zaměňování toho, co závisí na kněžském svěcení, a tím, co patří ke všeobecnému kněžství pokřtěných. Mějte na srdci péči o povolání ke kněžství: snažte se svým nadšením, svou věrností předávat hlubokou touhu odpovědět velkoryse a bez váhání Kristu, který volá k vnitřnímu připodobnění se k Němu, Hlavě a Pastýři.
Drahé zasvěcené osoby, církev mnoho očekává od vás, kteří máte poslání dosvědčovat v každé době „způsob života, který Ježíš, osoba nejvíce zasvěcená a největší Otcův misionář pro jeho království, sám přijal a doporučil svým učedníkům, kteří ho chtěli následovat“ (Vita consecrata, 22). Bůh ať je neustále vaším jediným bohatstvím: od Něho se nechejte přetvářet, abyste zviditelňovali pro dnešního člověka, žíznícího po opravdových hodnotách, svatost, pravdu, lásku k Nebeskému Otci. Neseni milostí Ducha, hovořte k lidem s výmluvností života proměněného novostí Velikonoc. Celá vaše existence se tak stane znamením a službou zasvěcení, které obdržel každý pokřtěný svým přivtělením ke Kristu.
Vám mladí, kteří se připravujete na kněžství a k zasvěcenému životu, bych rád zopakoval, že božský Mistr je ve světě nepřetržitě činný, a každému, koho si vyvolil, říká: „Následuj mne“ (Mt 9, 9). Je to povolání, které vyžaduje, aby bylo denně potvrzováno odpovědí lásky. Kéž je vaše srdce stále připraveno! Heroické svědectví blahoslaveného Aloise Stepinace kéž inspiruje obnovu povolání mezi mladými Chorvaty! A vy, drazí bratři v biskupské a kněžské službě, neopomeňte nabízet mládeži v seminářích a v noviciátech vyváženou formaci, která je hloubkou jejich duchovního života a seriózním studiem připraví ke službě, která dobře zapadne do společnosti naší doby.
Milovaná církvi v Chorvatsku, přijmi pokorně a odvážně úkol být mravním svědomím společnosti, „solí země“ a „světlem světa“ (srov. Mt 5, 13-14). Buď neustále věrna Kristu a poselství evangelia ve společnosti, která se snaží relativizovat a sekularizovat všechny oblasti života. Buď příbytkem radosti ve víře a naději.
Nejdražší, blahoslavený kardinál Alois Stepinac a všichni svatí vaší země ať se přimlouvají za váš lid a Matka Spasitele ať vás chrání! Vroucně vám a celé církvi, která je v Chorvatsku, uděluji své apoštolské požehnání.
Amen.
Chvála Kristu a Marii!
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie