Pane kardinále patriarcho,
spolubratři biskupové,
pane starosto a ctění představitelé,
drazí bratři a sestry!
Srdečně zdravím každého z vás, kteří jste z různých uliček a zákoutí tohoto podivuhodného města přišli na toto molo, abyste vyjádřili své city Petrovu nástupci, který přišel na pouť do krajů svatého Marka. Vaše přítomnost, provázená kypícím nadšením, vyjadřuje vaši víru a vaši zbožnost, což je pro mne důvodem k velké radosti. Děkuji zejména panu starostovi za šlechetná slova, která mi adresoval jménem celého města, a za projevy citů. Spolu s ním zdravím všechny občanské a vojenské představitele, kteří mě přišli přivítat, a všem děkuji.
Dnes mám to potěšení setkat se s lidmi této laguny. Přicházím k vám, abych upevnil ono hluboké pouto společenství, které vás historicky pojí s římským biskupem, čehož jsou svědky především ctihodní pastýři, kteří z tohoto patriarchálního stolce přešli na stolec Petrův: mnozí z vás si uchovávají vroucí vzpomínku na patriarchu Albina Lucianiho, syna tohoto kraje, který se stal papežem pod jménem Jan Pavel I.; a jak nevzpomenout na patriarchu Angela Giuseppe Roncalliho, který se stal papežem Janem XXIII., byl povýšen k oltářní úctě a prohlášen za blahoslaveného? Pamatujeme také na patriarchu Giuseppe Sarto, pozdějšího papeže, svatého Pia X., který svým příkladem svatosti nadále oživuje tuto místní církev i církev všeobecnou. Svědectvím pastorační péče papežů o vaše město jsou také pastorační návštěvy, vykonané Božím služebníkem Pavlem VI. a bl. Janem Pavlem II. Ve stopách těchto svých předchůdců přicházím dnes mezi vás i já, abych vám přinesl slova lásky a naděje, a utvrdil vás ve víře církve, kterou Pán Ježíš založil na skále, jíž je Petr, a její vedení svěřil apoštolům a jejich nástupcům ve společenství s římskou církví, která „předsedá lásce“ (Sv. Ignác z Antiochie).
Drazí přátelé, podle benátských tradic jste mne chtěli přivítat na tomto okouzlujícím místě, které je jakousi vstupní branou do srdce města. Odtud lze pohledem spočinout na klidném nábřeží svatého Marka, elegantním Dóžecím paláci, podivuhodné siluetě baziliky sv. Marka, jež tvoří nezaměnitelný profil tohoto města právem označovaného za „perlu Jadranu“. Z tohoto mola lze vnímat onen jedinečný aspekt otevřenosti, které odedávna charakterizuje Benátky, křižovatku lidí i společenství různých původů, kultur, jazyků a náboženství. Přístav i místo setkání lidí všech kontinentů je svou krásou, historií a občanskými tradicemi městem, které během staletí dostálo zvláštnímu povolání být mostem mezi Západem a Východem. Také v této naší době s jejími novými perspektivami a složitými výzvami je povoláno ujímat se důležitých odpovědností, pokud jde o prosazování kultury pohostinnosti a sdílení, a je schopno budovat mosty dialogu mezi lidmi a národy, kulturu svornosti a lásky, jež má svoje pevné základy v evangeliu.
Lesk památek a proslulost staletých institucí vyjevují slavnou historii i povahu pracovitého a poctivého benátského lidu, obdařeného velkou vnímavostí, organizační schopností a tím, co se v běžném jazyce označuje jako „zdravý rozum“. Tento odkaz občanských, kulturních a uměleckých tradic nalezl plodný rozvoj také přijetím křesťanské víry, jejíž kořeny sahají velmi daleko, až k prvnímu osídlení tohoto ostrova. Víra předaná prvními evangelizátory během staletí zapouštěla stále v sociálním tkanivu hlubší kořeny a stala se jeho podstatnou součástí. Viditelně to dosvědčují skvostné kostely a četné sakrální stavební výtvory rozeseté v uličkách, na kanálech a na mostech. Chtěl bych zmínit zejména dvě důležité svatyně, které postavili Benátčané v různých obdobích, aby tak dostáli slibu, který přijali, když dosáhli od Boží Prozřetelnosti vysvobození z morové nákazy. Jsou to před tímto molem stojící bazilika Vykupitele a mariánská svatyně Uzdravení Nemocných (Madonna della Salute), obě jsou v příslušných ročních obdobích cílem mnoha poutníků. Vaši otcové dobře věděli, že lidský život je v rukách Božích a že bez jeho požehnání se člověka namáhá marně. Proto při návštěvě vašeho města budu prosit Pána, aby vám všem udělil upřímnou a plodnou víru, schopnou živit velkou naději i trpělivé úsilí o obecné dobro.
Drazí přátelé, moje modlitba se pozvedá k Bohu v prosbě, aby Benátky a jejich okolí zahrnul svým požehnáním. Vybízím vás všechny, drazí Benátčané, abyste stále hledali a střežili harmonii pohledu víry a rozumu, která dává svědomí možnost vnímat pravé dobro, aby rozhodnutí občanské společnosti byla vždy inspirována etickými principy odpovídajícími hluboké pravdě o lidské přirozenosti. Člověk se nemůže zříci pravdy o sobě, aniž by tím utrpěl smysl pro osobní odpovědnost, solidaritu s druhými a poctivost v pracovních a ekonomických vztazích.
Sklonkem tohoto dne vstupujeme do neděle, svátečního dne. Připravme se proto na slavení Pánových Velikonoc s radostí, kterou se vyznačuje velikonoční doba, a s jistotou, že Ježíš zvítězil nad smrtí svým vzkříšením a chce nám dát účast na svém vlastním životě. Svěřuji vás mateřské ochraně Nejsvětější Panny Marie a vyprošuji Pánovo požehnání tomuto městu, těm, kdo v něm přebývají, těm, kdo v něm vládnou a těm, kdo usilují o to, aby bylo stále více hodné Boha i člověka.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy