Vatikán.
„Krátká procházka před vlastním prahem“, tak se před deseti lety vyjádřil tehdejší kardinál Ratzinger o letu prvního člověka do kosmu, jehož 50. výročí připadá právě na dnešek.
Kardinál Ratzinger řekl na jedné přednášce v Palermu (13. března roku 2000): „
Mnozí z nás si ještě pamatují na ruského astronauta Jurije Gagarina, který po návratu z této historicky první návštěvy vesmíru poznamenal, že tam nespatřil žádného boha. I méně informovaný ateista věděl, že podobné tvrzení, nemůže poskytnout přesvědčivý argument proti existenci Boha. To že se Boha nelze dotknout rukama nebo pozorovat dalekohledem, že nebydlí na Měsíci či Saturnu nebo na nějaké jiné planetě či hvězdě, bylo známo mnohem dříve nežli to řekl Gagarin, nehledě na to, že jeho cesta do kosmu, třebaže byla mimořádnou událostí, může být vzhledem k dimenzím kosmu přirovnána nanejvýš ke krátké procházce před vlastním prahem, a poznatky, které přinesla, jsou také podstatně méně důležité než ty, jimiž jsme disponovali už dříve na základě našich kalkulací a pozorování.“
Tolik tedy kard. Ratzinger o prvním kosmickému letu Jurije Gagarina. Církev poprvé veřejně komentovala lety do kosmu ústy Kristova náměstka roku 1962, tedy přibližně o rok později, v době kdy jich už bylo uskutečněno celkem osm, čtyři Sovětským svazem, a čtyři Spojenými státy. 12. srpna roku 1962, právě v den startu ruského kosmonauta Popoviče promluvil papež o kosmických letech poprvé. Během nedělní promluvy před modlitbou Anděl Páně v Castel Gandolfo bl. Jan XXIII. řekl:
„Anděl Páně posvěcuje navěky setkání nebe a země, božského a lidského. Rádi bychom nyní připojili k úmyslům naší modlitby mladého vesmírného pilota. Milí synové a dcery různých národů, sešli jste se tady jako bratři, zatímco pilot experimentálně zkoumá intelektuální, morální a fyzické kapacity člověka a provádí onen průzkum stvoření, ke kterému vybízí Písmo svaté na prvních stránkách: Ingredimini super terram et replete eam – Rozšiřte se po zemi a naplňte ji (Gen 9,1-7). Lidé a zejména mladé generace sledují s nadšením vývoj obdivuhodných nanebevstoupení a vesmírných letů. Ach, jak bychom si přáli, aby tyto výkony byly výrazem pocty vzdávané Bohu, svrchovanému Stvořiteli a Zákonodárci! Aby tyto historické události byly zapsány do análů vědeckých poznatků o kosmu a mohly se stát výrazem pravého a pokojného pokroku na pevném základě lidského bratrství. Apoštol Petr povzbuzoval Římany ke studiu, lásce a napodobování Krista, jehož slovo »svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci« (2 Petr 1,19)“.
To byla slova papeže Jana XXIII. z roku 1962, kdy církev poprvé komentovala dění v oblasti kosmonautiky a astronautiky.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
