Nový portál Vatikánského rozhlasu

Znovu prostoupeni duchovní atmosférou Vánoc, v níž jsme rozjímali tajemství Narození Krista, slavíme dnes s týmiž pocity Pannu Marii, kterou církev ctí jako Matku Boží, neboť dala tělo Synovi věčného Otce. Biblická čtení této slavnosti kladou důraz hlavně na Božího Syna učiněného člověkem a na ?jméno? Páně. První čtení nám podává slavnostní požehnání, které pronášeli kněží nad Izraelity o velkých náboženských svátcích. Skládá se z Pánova jména, třikrát opakovaného na znamení plnosti a moci, které plynou z jeho pronesení. Tento text liturgického požehnání totiž evokuje bohatství milosti a pokoje, které Bůh dává člověku s laskavostí a které se projevují ?rozjasněním? božské tváře a jejím ?obrácením? k nám.

Církev dnes opět naslouchá těmto slovům, prosí Pána, aby požehnal právě započatý rok, a je si vědoma, že tváří v tvář tragickým událostem, které poznamenávají dějiny, logikám války, které, bohužel, dosud nejsou překonány, jedině Bůh může oslovit v hloubi lidskou duši a zajistit naději a pokoj lidstva. Je už zavedenou tradicí, že církev roztroušená po celém světě v první den roku prosí společnou modlitbou za mír. Je dobré začít novou etapu putování rozhodným vykročením na cestu pokoje. Dnes chceme posbírat volání mnoha lidí, mužů, žen, dětí a starců, obětí války, která je tou nejstrašnější a nejnásilnější tváří dějin. Modlíme se dnes, aby pokoj, který ohlásili andělé pastýřům o Vánoční noci zavládl všude: ?super terram pax in hominibus bonae voluntatis? (Lk 2,14). Svou modlitbou chceme pomoci každému člověku a každému národu, zejména těm, kterým je svěřena odpovědnost vlády, aby stále rozhodněji kráčeli cestou pokoje.

Ve druhém čtení svatý Pavel podává dílo spásy vykonané Kristem jako přijetí za syny, do něhož je jakoby zasazena postava Panny Marie. Díky ní se Syn Boží ?narodil ze ženy? (Gal 4,4) a mohl přijít na svět jako pravý člověk v plnosti času. Toto naplnění, tato plnost se týká minulosti a mesiášských očekávání, která se uskutečňují, ale současně se vztahuje k plnosti v absolutním smyslu: ve Slovu, jež se stalo tělem, Bůh řekl své poslední a definitivní Slovo. Na prahu nového roku tak zní výzva vydat se s radostí ke světlu ?slunce, které vychází z výsosti? (Lk 1,78), poněvadž v křesťanské perspektivě je celý čas obydlen Bohem, není budoucnosti, která by nesměřovala ke Kristu a neexistuje plnost mimo tu Kristovu.

Dnešní pasáž evangelia končí zmínkou o udělení jména Ježíš za tiché účasti Panny Marie, která ve svém srdci rozjímá o tajemství svého Syna, jenž je darem Božím naprosto jedinečným způsobem. Evangelní perikopa, kterou jsme vyslechli, však poukazuje především na pastýře, kteří ?velebili a chválili Boha za všechno, co viděli a slyšeli? (Lk 2,20). Anděl jim oznámil, že v městě Davidově, tedy Betlémě, se narodil Spasitel a že tam naleznou znamení: dítě zavinuté v plénkách a položené v jeslích (srov. Lk 2,11-12). Vydali se okamžitě na cestu a nalezli Marii, Josefa a Dítě. Všimněme si, že evangelista mluví o Mariině mateřství počínaje Synem, oním ?dítětem zavinutým v plénkách?, protože On ? Slovo Boží ? je oním vztažným bodem, středem události, která se dovršuje, a On je důvodem toho, proč je Mariino mateřství označováno jako ?Boží?.

Převládající pozornost, kterou věnují dnešní čtení ?Synovi?, Ježíšovi, neumenšuje roli Matky, nýbrž zasazuje ji do správné perspektivy: Maria je totiž pravou Matkou Boží právě mocí svého totálního vztahu ke Kristu. Proto se velebením Syna ctí Matka a úctou Matky je veleben Syn. Titul ?Matka Boží?, který dnešní liturgie zdůrazňuje, poukazuje na jedinečné poslání Svaté Panny v dějinách spásy, poslání které je základem kultu a zbožnosti, jež jí prokazuje křesťanský lid. Maria totiž tento dar Boží neobdržela jenom pro sebe, ale proto, aby jej poskytla světu. Jejím plodným panenstvím daroval Bůh lidem dobra věčné spásy (srov. Vstupní modlitba). A Maria, jako kdysi pastýřům v Betlémě, neustále nabízí své prostřednictví Božímu lidu putujícímu dějinami k věčnosti. Ona, která dala pozemský život Božímu Synovi, nadále obdarovává lidi božským životem, kterým je samotný Ježíš a Jeho Duch svatý. Proto je považována za matku každého člověka, který se rodí v milosti a zároveň je vzývána jako Matka církve.

Právě ve jménu Mariině, Matky Boha a lidí, se od 1. ledna 1968 slaví na celém světě Světový den míru. Pokoj je darem Božím, jak jsme slyšeli v prvním čtení: ?Hospodin ať ti dopřeje pokoj? (Nm 6,26). Je to výsostně mesiášský dar. Prvním plodem lásky, kterou nás Ježíš obdaroval, je naše smíření a pokoj s Bohem. Mír je také lidská hodnota, kterou je třeba uskutečňovat na rovině sociální a politické, ale koření v Kristově tajemství (srov. Gaudium et spes, 77-99). Těší mne, že při této liturgické slavnosti 44. Světového dne míru mohu uctivě pozdravit vážené pány velvyslance při Svatém stolci a popřát jim vše nejlepší v jejich poslání. Srdečný a bratrský pozdrav patří dále mému státnímu sekretáři a dalším odpovědným představitelům dikasterií římské kurie, se zvláštním důrazem na předsedu Papežské rady Iustitia et Pax a jeho spolupracovníky. Rád bych jim vyjádřil své hluboké uznání za každodenní nasazení ve prospěch mírumilovného soužití mezi národy a stálého upevňování vědomí pokoje v církvi a ve světě. V této perspektivě se církevní společenství podle indikací magisteria stále více snaží nabízet bezpečný poklad duchovních hodnot a principů při hledání pokoje.

Ve svém Poselství k dnešnímu dni nazvaném ?Náboženská svoboda ? cesta k míru? jsem chtěl připomenout, že ?Svět potřebuje Boha. Potřebuje etické a duchovní hodnoty, které jsou univerzální a sdílené, a náboženství může nabídnout cenný příspěvek pro jejich hledání a pro vytváření spravedlivého a pokojného sociálního řádu na národní i mezinárodní úrovni? (č.15). Zdůraznil jsem proto, že ?Náboženská svoboda je nezbytnou součástí právního státu. Nelze ji popírat, aby přitom současně nebyla dotčena všechna zásadní práva a svobody, jejichž je souhrnem a vrcholem? (č.5).

Lidstvo se nemůže podvolit negativní síle egoismu a násilí; nesmí si zvyknout na konflikty, které přinášejí oběti a ohrožují budoucnost národů. Tváří v tvář hrozivým momentálním napětím, tváří v tvář zejména diskriminacím, útisku a náboženské intoleranci, která dnes postihuje zejména křesťany (srov. ibid., 1), znovu naléhavě vyzývám: netřeba podléhat malomyslnosti a rezignaci. Všechny vybízím k modlitbě, aby snahy vyvíjené na mnoha stranách za účelem podpořit a vytvořit pokoj dosáhly svého cíle. K tomuto obtížnému úkolu nestačí jenom slova, je třeba konkrétního a trvalého nasazení představitelů jednotlivých národů, ale především je nezbytné, aby každý člověk byl živen autentickým duchem pokoje, jehož je třeba stále znovu vyprošovat v modlitbě a žít v každodenních vztazích v jakémkoli prostředí.

Při této eucharistické liturgii je našemu zraku vystavena k úctě ikona Madony ze Svaté Hory Viggiano, jež je tak drahá lidu kraje Bazilikata. Panna Maria nám dává svého Syna, ukazuje nám tvář svého Syna, Knížete pokoje: kéž nám pomáhá zůstávat v záři světla této tváře, která se nad námi ukázala (srov. Nm 6,25), abychom znovu objevili veškerou něhu Boha Otce; Ona ať je nám oporou při vzývání Ducha svatého, aby obnovil tvář země, proměnil srdce a odstranil jejich tvrdost odzbrojující laskavostí Dítěte, které se narodilo pro nás. Matka Boží kéž nás v tomto novém roce provází a vymůže nám a celému světu vytoužený dar pokoje. Amen

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie