Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí mladí a drahé rodiny Sicílie!
Co nejsrdečněji a nejradostněji vás zdravím! Díky za vaši radost a za vaši víru. Setkání s vámi je poslední na mojí dnešní návštěvě v Palermu, ale v jistém smyslu je ústřední. Právě tato příležitost, totiž regionální setkání mladých a rodin, byla totiž důvodem k mému pozvání. Musím tedy dnes začít odtud, od této události, a činím tak nejprve poděkováním mons. Mario Russotto, biskupovi z Caltanissetta, který je regionálním delegátem pro pastoraci mládeže a rodin a dva mladé lidi: Giorgiu a Davida. Váš pozdrav, drazí přátelé, byl víc než to. Byl sdělením víry a naděje. Srdečné díky. Římský biskup přichází utvrzovat křesťany ve víře, ale sám se pak vrací domů utvrzen vaší vírou, vaší radostí a vaší nadějí.

Nuže, mládeži a rodiny. Musíme vzít vážně toto setkání, toto společné přebývání, které nemůže být jen příležitostné či funkční. Má svůj lidský, křesťanský a církevní smysl. Chtěl bych začít nikoli úsudkem, ale svědectvím, příběhem prožitým a vysoce aktuálním. Myslím, že všichni víte, že v sobotu 25. září byla v Římě beatifikována italská dívka jménem Klára, Klára Badano. Vybízím vás, abyste se seznámili: její život byl krátký, ale je nádherným poselstvím. Klára se narodila roku 1971 a zemřela roku 1990 v důsledku nevyléčitelné nemoci. Devatenáct let života, lásky a víry. Poslední dva roky byly také plné bolesti. Vždy však v lásce a světle, světle, jež kolem sebe šířila a jež vycházelo z nitra: z jejího srdce naplněného Bohem! Jak je to možné? Jak může 17- 18 letá dívka snášet takovéto lidsky beznadějné utrpení a šířit kolem lásku, klid, pokoj a víru? Evidentně tu jde o milost Boží, ale tato milost byla také připravována a doprovázena lidskou spoluprací. Samozřejmě spoluprací samotné Kláry, ale také jejích rodičů a jejích přátel.

Především však rodičů, rodinou. Dnes to chci obzvláště zdůraznit. Rodiče blahoslavené Kláry Badano žijí, byli v Římě na beatifikaci ? a setkal jsem s nimi osobně. Jsou svědky základní skutečnosti, která vysvětluje všechno: jejich dcera byla naplněna světlem Božím! A toto světlo, které vychází z víry a z lásky, v ní poprvé rozžali oni: tatínek a maminka zažehli v duši své dcery plamínek víry a pomáhali Kláře o něj pečovat, aby nezhasl ani v obtížných chvílích růstu a zejména ve velké a dlouhé zkoušce utrpení, kterou podstoupila také ctihodná Maria Carmelina Leone, která zemřela v 17 letech. Drazí přátelé, to je první poselství, které vám chci předat: vztah mezi rodiči a dětmi ? jak víte ? je základem. Avšak nejenom kvůli tradici, o níž vím, že ji Sicilané velmi ctí. Jde o něco víc. Něco, co nás učil Ježíš: jde o pochodeň víry, která se předává z generace na generaci, onen plamen, který je přítomen také při obřadu křtu, když kněz říká: ?Světlo Kristovo, velikonoční znamení? plamen, který je stále třeba živit?.

Rodina je základem toho, aby v lidské duši vyklíčil první zárodek smyslu života. Klíčí ve vztahu s matkou a s otcem, kteří nejsou páni života svých dětí, nýbrž prvními spolupracovníky Boha při předávání života a víry. Příkladným a mimořádným způsobem k tomu došlo v rodině blahoslavené Kláry Badano, ale děje se tak v mnoha rodinách. Také na Sicílii existují skvělá svědectví mladých, kteří vyrostli jako krásné, kvetoucí rostliny po té, co vyklíčili v rodině Pánovou milostí a lidskou spoluprácí. Myslím na blahoslavenou Pinu Suriano, na ctihodné Marii Carmelinu Leone a Marii Magno, velké vychovatelky, na služebníky Boží Rosaria Livatino, Maria Giuseppe Restivo a na mnoho mladých, které vy znáte! Jejich činy se často nedostanou do zpravodajství, protože zlo činí větší povyk. Jsou však silou a budoucností Sicílie! Obraz stromu prezentuje člověka velmi příznačně. Bible ho používá například v Žalmech. První Žalm praví: Blaze tomu, kdo přemítá o zákoně Hospodinově, ?podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, ve svůj čas přináší ovoce? (v. 3). Těmi ?vodní proudy? mohou být ?řeka? tradice, ?řeka? víry, z níž se čerpá životní míza. Drazí mladí ze Sicílie, buďte stromy, které zapouštějí kořeny do ?řeky? dobra! Nemějte strach odporovat zlu! Společně budete jako les, který roste možná potichu, ale má schopnost nést plody, nést život a obnovovat z hloubi vlastní zem! Nevěřte sugescím mafie, jež je cestou smrti, neslučitelnou s evangeliem, jak vaši biskupové tolikrát řekli a říkají!

Apoštol Pavel přebírá stejný obraz v listě Kolosanům, kde vybízí křesťany, aby byli ?zakořeněni v Kristu, utvrzeni ve víře? (srov. Kol 2,7). Vy mladí víte, že tato slova jsou tématem mého poselství ke Světovému dni mladých, který proběhne příští rok v Madridu. Obraz stromu nám říká, že každý z nás potřebuje úrodnou půdu, kam zapouští své kořeny, půdu bohatou na živiny, které dávají růst osobě: jsou to hodnoty, ale především je to láska a víra, poznání pravé tváře Boží, vědomí, že On nás miluje nekonečně, věrně a trpělivě až k položení svého života za nás. V tomto smyslu je rodina ?malou církví?, protože předává Boha, předává Kristovu lásku silou svátosti manželství. Božská láska, která pojí muže a ženu a činí z nich rodiče, je schopna vzbudit v srdci dětí zárodek víry, tedy světlo hlubokého smyslu života.

A to je další důležitá pasáž, kterou mohu jen naznačit. Aby byla rodina ?malou církví? , musí být zasazena do ?velké církve?, tedy do rodiny Boží, kterou přišel vytvořit Kristus. Také o tom svědčí blahoslavená Klára Badano, jako všichni mladí svatí a blahoslavení: společně s vlastní rodinou je základem také široká rodina církve, potkávaná a zakoušená ve farním společenství, v diecézi. Pro blahoslavenou Pinu Suriano to byla Katolická akce, jež rozsáhle působí v této zemi, pro Kláru Badano hnutí Fokoláre. Také církevní hnutí a sdružení totiž neslouží sobě samým, ale Kristu a církvi.

Drazí přátelé! Znám vaše těžkosti v nynějším sociálním kontextu, jež jsou těžkostmi dnešních mladých a rodin zejména na jihu Itálie. A znám také nasazení, kterým reagujete na tyto problémy a čelíte jim, provázeni svými kněžími, kteří jsou vám autentickými otci a bratry ve víře, jako byl don Pino Puglisi. Děkuji Bohu, že jsem se s vámi setkal, protože kde jsou mladí a rodiny, kteří volí cestu evangelia, tam je naděje. A vy jste znamením naděje nejenom pro Sicílii, ale pro celou Itálii. Přinesl jsem vám svědectví o svatosti, a vy mi nabízíte svoje: tváře tolika mladých lidí této země, které milují Krista evangelní radikalitou; vaše tváře samotné jsou jako mozaika! To je největší dar, který jsme obdrželi: být církví, být v Kristu znamením a nástrojem jednoty, pokoje a pravé svobody. Nikdo nemůže nám tuto radost vzít! Nikdo nám nemůže vzít tuto moc! Odvahu, drahá mládeži a drahé rodiny Sicílie! Buďte svatí! Ve škole Mariině, naší Matky, se dejte plně k dispozici Bohu, nechte se utvářet jeho Slovem a jeho Duchem, a buďte nadále a vždy solí a světlem této svojí milované země. Děkuji!

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy