Drazí bratři v biskupské službě
dnešní den je dnem velké radosti pro katolickou komunitu na těchto ostrovech. Blahoslavený John Henry Newman, jak ho již nyní smíme nazývat, byl povýšen k oltářní úctě jako příklad hrdinské věrnosti evangeliu a jako přímluvce za církev v této zemi, kterou miloval a tak dobře jí sloužil. Právě v této kapli v roce 1852 propůjčil hlas nové sebedůvěře a vitalitě katolické komunity Anglie a Walesu po obnovení její hierarchie. Jeho slova by se mohla použít o čtvrt století později pro Skotsko. Dnešní blahořečení nám připomíná trvalé působení Ducha Svatého v udělování daru svatosti lidem Velké Británie, aby byla od východu až na západ a od severu k jihu vzdána dokonalá oběť chvály a díkůvzdání k slávě Božího jména.
Děkuji kardinálu O´Brienovi a arcibiskupovi Nicholsovi za jejich slova, a zároveň se v myšlenkách vracím k našemu nedávnému setkání v Římě, kde jsem mohl na návštěvě ad limina přivítat obě vaše biskupské konference. Mluvili jsme tehdy o některých problémech, s nimiž se setkáváte při vedení svého lidu ve víře, zejména o naléhavé nutnosti znovu hlásat evangelium v hluboce sekularizovaném prostředí. V průběhu své návštěvy jsem si jasně uvědomoval, jak hluboká je mezi Brity žízeň po radostné zvěsti Ježíše Krista. Byli jste Bohem vyvoleni, abyste jim nabízeli živou vodu evangelia, povzbuzovali je k tomu, aby svou naději nekladli do planých lákadel tohoto světa, ale do pevné jistoty světa budoucího. Když hlásáte příchod Království s jeho příslibem naděje pro chudé, potřebné, nemocné, staré, nenarozené a opuštěné lidi, předkládejte životodárné poselství evangelia v jeho plnosti, včetně těch prvků, které odporují rozšířenému přesvědčení dnešní kultury. Jak víte, nedávno byla ustanovena Papežská rada pro novou evangelizaci v zemích s dlouhou křesťanskou tradicí a chtěl bych vás povzbudit, abyste čerpali z jejích služeb při řešení úkolů, které máte před sebou. Kromě toho mnohá nová církevní hnutí mají pro evangelizaci zvláštní charisma a jsem přesvědčen, že budete nadále hledat vhodný a účinný způsob, jak je zapojit do misijního poslání církve.
Od vaší návštěvy v Římě došlo ve Spojeném království k politickým změnám, které obrátily pozornost na následky finanční krize, jež způsobila tolik nesnází bezpočtu jednotlivců a rodin. Přízrak nezaměstnanosti vrhá stín do života mnoha lidí a dlouhodobá splatnost neuvážených investic poslední doby je až příliš zřejmá. Za těchto okolností lze očekávat další volání po charakteristické velkorysosti britských katolíků a vím, že budete jako první nabádat k solidaritě s těmi, kdo jsou v nouzi. Prorocký hlas křesťanů má důležitou roli při zdůrazňování potřeb chudých a znevýhodněných, kteří mohou být při rozdělování omezených zdrojů tak snadno přehlíženi. Biskupové Anglie a Walesu ve svém věroučném dokumentu Choosing the Common Good (Volba obecného dobra) zdůraznili význam uskutečňování ctností ve veřejném životě. Soudobé okolnosti poskytují dobrou příležitost k posílení tohoto poselství a jistě i k povzbuzení lidí, aby usilovali o nejvyšší morální hodnoty ve všech oblastech života, navzdory všeobecně rozšířenému a rostoucímu cynismu dokonce i vůči pouhé možnosti poctivého života.
Další záležitost, která v posledních měsících vzbudila velkou pozornost a vážně podlomila morální důvěryhodnost církevních představitelů, je ostudné zneužívání dětí a mladých lidí kněžími a řeholníky. Při mnoha příležitostech jsem hovořil o hlubokých zraněních, které takové chování způsobilo především u obětí, ale také ve vztahu důvěry, který by měl být mezi kněžími a lidmi, mezi kněžími a jejich biskupy a mezi katolickými představiteli a veřejností. Vím, že jste podnikli důležité kroky k nápravě situace, abyste zajistili, že budou děti účinně ochráněny před jakýmkoli ublížením a že se bude náležitě a transparentně reagovat na obvinění, jakmile se objeví. Veřejně jste vyjádřili hluboké politování nad tím, co se stalo, a nad tím, že se v minulosti často nepodnikly adekvátní kroky k řešení situace. Vaše rostoucí povědomí o rozsahu zneužívání dětí ve společnosti, o jeho zničujícím dopadu a o potřebě poskytnout obětem náležitou podporu, by mělo být pobídkou k tomu, abyste se o toto své ponaučení rozdělili se širší komunitou. Vždyť jak lépe by mohla být zjednána náprava těchto hříchů než pokorným vyhledáváním dětí, které nadále kdekoli trpí zneužíváním? Naše povinnost pečovat o mladé lidi nevyžaduje nic menšího.
Když se zamýšlíme nad lidskou slabostí, na niž tyto tragické události tak ostře poukázaly, uvědomujeme si, že musíme žít naprosto koherentním, pokorným a svatým životem, pokud máme být skutečně křesťanskými vůdci. Jak kdysi napsal blahoslavený John Henry Newman: ?Kéž by nám Bůh daroval kněze, kteří cítí svou slabost hříšníků, a kéž by lidé byli ohleduplní, milovali je a modlili se za jejich růst ve všech dobrých darech milosti? (Sermon, 22. června 1829). Modlím se za to, aby jedním z plodů této návštěvy bylo obnovené úsilí křesťanských představitelů o prorocké povolání, které dostali a aby lidé opět ocenili velký dar zasvěcené služby. Modlitby za povolání pak budou spontánní a můžeme si být jisti, že Pán odpoví a pošle dělníky, aby sklidili hojnou žeň, kterou připravil ve Spojeném království (srov. Mt 9,37-38). V této souvislosti mě velmi těší, že zanedlouho budu mít příležitost se setkat se seminaristy Anglie, Skotska a Walesu a ujistit je o svých modlitbách v době, kdy se připravují na svoje poslání v oné žni.
Na závěr bych chtěl promluvit o dvou specifických otázkách, týkajících se vaší biskupské služby v tomto období. První je nedávné zveřejnění nového překladu Římského misálu. Rád bych vám všem při této příležitosti poděkoval za důkladnou péči, s níž jste přispěli ke kolegiální práci nad revizí a schvalováním textů. Poskytli jste tak nesmírnou službu katolíkům v celém anglofonním světě. Chci vás nyní povzbudit, abyste se chopili příležitosti, kterou nový překlad poskytuje, k prohloubení katecheze o eucharistii a obnovení zbožnosti ve způsobu jejího slavení. ?Čím živější je eucharistická víra Božího lidu, tím hlubší je jeho účast na životě církve díky přesvědčivému přístupu k poslání, které Kristus svěřil svým učedníkům.? (Sacramentum Caritatis, 6).
Druhé záležitosti jsme se dotkli v únoru s biskupy Anglie a Walesu, když jsem vás žádal, abyste byli velkorysí v naplňování apoštolské konstituce Anglicanorum Coetibus. Mělo by to být vnímáno jako prorocké gesto, které může pozitivně přispět k rozvoji vztahů mezi anglikány a katolíky. Pomůže nám to zaměřit se na nejzazší cíl všech ekumenických snah: obnovení plného církevního společenství, v němž vzájemná výměna darů duchovního dědictví obou komunit slouží k obohacení nás všech. Pokračujme v modlitbách a nepřetržitě se pracujme na tom, aby se uspíšil příchod radostného dne, kdy dojde k naplnění tohoto cíle.
S těmito myšlenkami vám chci vřele poděkovat za pohostinství během uplynulých čtyř dní. Svěřuji vás i lid, jemuž sloužíte, přímluvě sv. Ondřeje, sv. Davida a sv. Jiřího a rád uděluji své apoštolské požehnání vám, všem kněžím, řeholníkům a věřícím laikům Anglie, Skotska a Walesu.
Překlad Johana Bronková
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
