Nový portál Vatikánského rozhlasu

Londýn. 1. Návštěva na katolické univerzitě.
2. Setkání se zástupci jiných náboženství.
3. Návštěva u anglikánského primase.
4. Setkání s představiteli veřejného života
5. Nešpory spojené s ekumenickým setkáním.

1. Benedikt XVI. včera večer přicestoval ze skotského Glasgow do Londýna, kde jeho dnešní den začal soukromou mší svatou na apoštolské nunciatuře. Odtud se pak vydal do St. Mary?s University College, katolické univerzity, kde se setkal s vychovateli, učiteli a studenty. Přítomni tu byli také ministr školství, rektor koleje či její kaplan a předseda biskupské komise pro vzdělávání. Papež nejdřív v univerzitní kapli promluvil ke třem stům řeholníků a řeholnic, zapojeným do katolické výchovy. Těm poděkoval za jejich nasazení a zdůraznil, že posláním učitele není jenom sdělit informace anebo předat technickou dovednost, ale také formovat lidskou osobu, aby byla připravena žít plným životem, tedy výchova k moudrosti. Připomněl také jak výraznou roli mělo ve vzdělávání a formaci naší západní kultury a civilizace mnišství.

?Často jste založili výchovné nadace mnohem dříve, než převzal stát odpovědnost za tuto životně důležitou službu jednotlivcům i společnosti. Protože se církve a státy na poli výchovy nadále vyvíjejí, nesmíte nikdy zapomenout, že řeholníci mají v tomto apoštolátu nabízet jedinečný přínos, kterým je především svědectví života zasvěceného Bohu, věrnost a láska ke Kristu Veleknězi. (...) To vede k nespornému požadavku, aby obsah výuky byl vždy ve shodě s učením církve. (...)Nic menšího od nás nežádá odpovědnost za ty, kteří jsou nám svěřeni, aby byli křesťansky formováni.?

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. K PEDAGOGŮM je ZDE

Papež také využil příležitosti, aby osobně poděkoval Bohu za život a dílo ctihodné Mary Ward, jež se narodila v této zemi, a založila řeholní kongregaci ?Anglických panen?, které se později podílely také na výchově mladého Josepha Ratzingera. Z kaple se papež přesunul na sportovní stadion, kde už ho očekávalo na 4 tisíce studentů. Ostatní studenti všech britských škol mohli toto setkání sledovat prostřednictvím televize a internetu. Papež při této příležitosti inauguroval sportovní nadaci Jana Pavla II. Za zmínku také stojí, že stadion této univerzity byl vybrán jako tréninkový stadion pro Olympiádu, která se bude v Londýně konat za dva roky. Benedikt XVI. využil příležitosti mluvit současně ke studentům všech katolických škol Anglie, Walesu a Skotska:

?Chtěl bych vám říci něco, co mi velice leží na srdci. Doufám, že mezi vámi, kteří mi tu dnes nasloucháte, jsou budoucí světci jednadvacátého století. (...) Když vás vyzývám, abyste se stali svatými, žádám od vás, abyste se nespokojovali s druhotnými volbami. Žádám od vás, abyste nesledovali omezený cíl a neodhlíželi přitom od všech ostatních. (...) Po štěstí všichni toužíme, ale jednou z největších tragédií tohoto světa je, že ho mnozí nikdy nenajdou, protože ho hledají na špatných místech. Řešení je velmi prosté: pravé štěstí je třeba hledat v Bohu.?

Při výběru předmětů studia, rozhodování se o specializaci, je třeba mít stále na paměti, že každý studovaný předmět je součástí širšího horizontu.

?Nesoustřeďte se nikdy na úzký horizont. Svět potřebuje dobré vědce, ale vědecká perspektiva se stává nebezpečně těsnou, pokud opomíjí etický a náboženský rozměr života. Podobně úzkoprsým se stává náboženství, pokud odmítá legitimní přínos vědy pro naše porozumění světu.?

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. KE STUDENTŮM ZDE

2. V sídle St. Mary?s University College se konalo také setkání Benedikta XVI. s představiteli různých náboženských komunit Velké Británie: židů, muslimů, hinduistů, sikhů a dalších. Papež jim vyjádřil uznání katolické církve za významné svědectví, které přinášejí. ?Přikládáme velký význam spolupráci ?bok po boku?, která završuje náš nepřetřžitý dialog ?tváří v tvář?, řekl. Přítomnost tolika náboženských komunit ve světě ukazuje, jak velký má pro člověka význam duchovní hledání. Přírodní a humanitní vědy podávají cenné porozumění různým aspektům naší existenci, ale neodpovídají na otázku proč existujeme, proč vůbec něco existuje.

?Hledání posvátna neznehodnocuje ostatní oblasti lidského bádání. Naopak, klade je do souvislostí, které zesilují jejich význam jakožto cest, jejichž prostřednictvím máme odpovědně pečovat o stvoření. (...) Svěřil nám poslání zkoumat a užívat tajemství přírody za účelem služby vyššímu dobru. Co je tím vyšším dobrem? V křesťanské víře je vyjádřeno jako láska k Bohu a našim bližním.(...) Ryzí náboženská víra neodkazuje k okamžitému užitku, nýbrž k transcendentnu. Připomíná nám možnost i výzvu k morálnímu obrácení, k povinnosti pokojného soužití s bližními, a potřebu žít uceleným životem. (...) Motivuje nás k tomu, abychom praktikovali ctnosti a vzájemně se sbližovali v lásce a v co největší úctě k náboženským tradicím, odlišným od té naší.

Od II. vatikánského koncilu klade katolická církev zvláštní důraz na dialog a spolupráci s ostatními náboženstvím. Aby byl dialog plodný, je nutné aby byl vzájemný, zdůraznil papež.

?Mám na mysli zejména situace v některých částech světa, kde spolupráce a dialog mezi náboženstvími vyžaduje vzájemnou úctu, svobodu pro vyznávání vlastního náboženství a veřejné vykonávání bohoslužeb, rovněž svobodu řídit se vlastním svědomím bez hrozby vyloučení ze společnosti či pronásledování i po konverzi z jednoho náboženství na jiné.?

V závěru své promluvy Benedikt XVI. vyzdvihl řadu pozitivních iniciativ na podporu tohoto dialogu přijatých ve Velké Británii na různých rovinách.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. k představitelům RŮZNÝCH NÁBOŽENSTVÍ ZDE

3. Po obědě na apoštolské nunciatuře se Benedikt XVI. se svým doprovodem odebral do sídla anglikánského primase, Rowena Williamse. Lambeth Palace leží naproti Westminsterskému paláci na druhé straně Temže. Po čtvrté hodině místního času přijal Rowen Williams, který je jako arcibiskup z Canterbury 104. nástupcem svatého Augustina z Canterbury, Benedikta XVI. v knihovně Lambethského paláce. Ta je jednou z nejstarších v zemi a čítá 120 tisíc svazků. Anglikánský primas ve své promluvě podtrhl historické setkání, které se konalo před třiceti lety v katedrále v Canterburry mezi Janem Pavlem II. a arcibiskupem Robertem Runciem.

?Nemám v úmyslu hovořit dnes o těžkostech, které ekumenické hnutí potkalo a stále potkává. Tyto těžkosti jsou všem zde přítomným dobře známy. Chtěl bych se spíše sjednotit s Vámi v díkúčinění za hluboké přátelství, které mezi námi vzniklo a za významný pokrok, ke kterému došlo v mnoha oblastech dialogu za čtyřicet let, které uplynuly od doby, kdy Mezinárodní katolicko-anglikánská komise zahájila svou práci. Svěřme plody těchto námah Pánu žně v důvěře, že požehná naše přátelství prostřednictvím dalšího významného vzrůstu.?

řekl Benedikt XVI. a připomněl také historii vztahů mezi katolickou a anglikánskou církví, k jejichž obnovení po odluce anglikánů v roce 1533 došlo až ve 20. století.

?My křesťané nemáme nikdy váhat s hlásáním naší víry v jedinečnost spásy, kterou nám získal Kristus a rozvíjet společně hlubší porozumění prostředkům, které nám On dal k dispozici, abychom dosáhli spásy. Bůh ?chce, aby se všichni lidé zachránili a došli poznání pravdy?, a touto pravdou není nikdo jiný než Ježíš Kristus, věčný Syn Otce, který smířil všechno mocí svého kříže. Věrni vůli Pánově, vyjádřené v tomto verši 1. listu svatého Pavla Timotejovi, uznáváme, že církev je povolána být všeobsahující, ale nikdy na úkor křesťanské pravdy. Sem spadá dilema, které stojí přede všemi, kteří se v opravdovém nasazení věnují ekumenickému hnutí.
V postavě Johna Henryho Newmana, který bude tuto neděli beatifikován, slavíme muže církve, jehož církevní vize byly živeny jeho anglikánským zázemím a uzrály během dlouhých let služebného kněžství v anglikánské církvi. On nás může učit ctnostem, které ekumenismus vyžaduje: z jedné strany se nechal vést vlastním svědomím i za cenu vážných osobních ztrát. Na druhé straně jej vřelost trvalého přátelství s jeho bývalými kolegy přivedla k tomu, že spolu s nimi v opravdovém duchu pokoje zkoumal otázky, ve kterých se rozcházeli, v hluboké snaze najít jednotu víry.?

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. u anglikánského primase je ZDE

Řekl Benedikt XVI. při setkání s arcibiskupem z Canterbury, kterému byli přítomni i anglikánští a katoličtí biskupové ze Spojeného království. Odtud se pak odebral do nedaleké Westminster Hall na setkání s představiteli veřejného života.

4. Kde hledat etický základ politických rozhodnutí a jaké je místo náboženské víry v životě společnosti. To jsou dvě základní otázky, na něž Benedikt XVI. odpovídá v promluvě k politikům a kulturním představitelům. Hned v úvodu papež připomněl dlouhou tradici parlamentní demokracie ve Velké Británii, vděčící ? jak řekl ? za mnohé národnímu smyslu pro uměřenost a smyslu pro rovnováhu mezi požadavky státu a občany. Vyzdvihl britský důraz na základní svobody jednotlivce a rovnost všech před zákonem, zásady, které, byť formulovány jiným jazykem, jsou také součástí katolické sociální nauky.
Na příkladu sv. Tomáše Mora, obdivovaného pro věrnost svému svědomí a přesvědčení, s nímž za cenu vlastního života odporoval svému panovníkovi, ukazoval dále papež, že v každé generaci se vždy znovu objevuje základní etická otázka: K jaké autoritě se odvolat při řešení morálních dilemat?

?Pokud se morální principy, na nichž spočívá demokratický proces, nezakládají na ničem pevnějším než na sociálním konsensu, vystupuje křehkost tohoto procesu velmi zřetelně ? právě zde je skutečná výzva demokracie.

Papež zdůraznil, že ?podle katolické tradice jsou objektivní normy vedoucí ke správnému jednání přístupné rozumu, nezávisle na obsahu zjevení.? Jaké je pak místo náboženství ve společnosti?

?Chápeme-li věc takto, rolí náboženství v politické debatě není ani tak poskytovat normy, jako by nebyly nevěřícím známy ? a ještě méně navrhovat konkrétní politická řešení, což by rovněž bylo mimo kompetence náboženství ? ale spíš pomáhat očišťovat a osvětlovat rozum usilující o objevování principů. Tato ?korektivní? role náboženství ve vztahu k rozumu není nicméně vždy vítána, částečně kvůli deformovaným formám náboženství, jako je sektářství a fundamentalismus, které samy mohou být vnímány jako původci vážných sociálních problémů. A naopak, tyto deformace náboženství vznikají právě když je nedostatek pozornosti věnován očišťující a strukturující roli rozumu uvnitř náboženství.?

Benedikt XVI. se v tomto kontextu rázně ohradil proti marginalizaci křesťanství ve společnosti vyznávající toleranci. Zmínil snahy některých kruhů upustit od veřejného slavení vánoc a jiné paradoxy, kdy snaha zabránit diskriminaci končí diskriminací katolíků nucených jednat proti svému svědomí.

?Jsou to varovná znamení upozorňující na neschopnost nejen ctít práva věřících na svobodu svědomí a svobodu náboženství, ale také legitimizovat roli náboženství ve veřejném prostoru. Chtěl bych vás tedy všechny vybídnout, aby každý z vás ve vlastní sféře vlivu hledal cesty k posílení a povzbuzení dialogu mezi vírou a rozumem na všech úrovních života národa.?

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. k představitelům veřejného života je ZDE

V závěru Benedikt XVI. připomněl celou řadu oblastí společného zájmu a úsilí Velké Británie a Svatého Stolce. Vyjádřil přesvědčení, že ?i v této zemi je mnoho oblastí, v nichž církev a občanské autority mohou pracovat společně.? A ve skrytém apelu na dodržování svobody náboženství, svědomí a sdružování dodal: Aby to bylo možné potřebují náboženské instituce svobodu jednat podle svého přesvědčení a učení církve.

Odpovědí na promluvu Benedikta XVI. z publika, tvořeného politickou a kulturní elitou Británie, byl potlesk, který co do délky nezaostal za tím, kterého se Svatému otci dostalo před rokem u nás ve Vladislavském sále.

ad 5. ?Přicházím jako poutník z Říma, abych se modlil u hrobu svatého Eduarda Vyznavače a spojil se s vámi v prosbě o dar jednoty křesťanů,? řekl Benedikt XVI. ve Westminsterském opatství, kde se včera účastnil ekumenické bohoslužby. Navzdory alarmujícím zprávám o zatčení šesti mužů podezřelých z plánování teroristického útoku, papežův program zůstává nezměněn.

Westminsterská katedrála, či správněji ?Kolegiátní chrám sv. Petra ve Westminsteru?, je od 11. století korunovační katedrálou britských králů. Přiléhající benediktinský klášter zrušil Jindřich VIII. po té, co se v roce 1533 odtrhl od Říma a prohlásil se za hlavu národní církve.

Canterburský arcibiskup, Rowan Williams, v úvodním pozdravu připomněl osobnost Řehoře Velikého, který vyslal sv. Augustina z Canterbury evangelizovat Brity, a zároveň byl prvním, kdo zpracoval životopis sv. Benedikta a ocenil jeho přínos evropské civilizaci:

?V této budově s dlouhou benediktinskou tradicí s vděčností uznáváme váš přínos k benediktinské vizi pro naši dobu a modlíme se, aby čas, který strávíte s námi ve Velké Británii, posílil nás všechny v naději a dodal nám energii, kterou jako křesťané potřebujeme, abychom svědčili o tom, že ve vztahu k Bohu mohou muži a ženy dorůstat k plnosti svobody a duchovní kráse,?
řekl nejvyšší představený anglikanismu.

Po modlitbě nešpor promluvil k ekumenickému shromáždění Benedikt XVI. To, co sdílíme v Kristu, je větší než to, co nás nadále dělí, řekl hned v úvodu. Připomněl na letošní rok připadající 100. výročí moderního ekumenického hnutí zahájeného na Edinburské konferenci a pokračoval výkladem základních principů, na kterých lze ekumenismus stavět. Nasazení pro jednotu křesťanů nemůže mít jiný základ než naši víru v Krista, v jeho reálnou osobu, jeho spásné dílo a vzkříšení, jak je obsahem apoštolského kérygmatu a formulí víry, které počínaje novým zákonem zaručují integritu jeho předávání, zdůraznil Benedikt XVI.

?Věrnost Božímu slovu, právě proto, že je slovem pravým, po nás vyžaduje poslušnost, která nás společně povede ke hlubšímu porozumění Pánovy vůle, poslušnost, která musí být svobodná od intelektuálního konformismu či snadného přizpůsobování se duchu doby. Toto je slovo povzbuzení, které bych vám rád tento večer zanechal, a činím tak ve věrnosti své službě římského biskupa a nástupce svatého Petra, pověřeného pečovat především o jednotu Kristova ovčince.?

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. z nešpor na ekumenickém setkání je ZDE

Bohoslužbu zakončila krátká modlitba u hrobu sv. Eduarda Vyznavače. Na závěr pak papež a canterburský arcibiskup ? každý zvlášť ? shromážděným požehnali.

Hutný program druhého dne papežské cesty tím ještě nekončil.
Zatímco se Benedikt XVI. odebral k odpočinku na apoštolskou nunciaturu, vydal se jeho doprovod v čele s kard. státním sekretářem Tarcisiem Bertonem na pracovní večeři, kterou v Lancasterském paláci uspořádala britská vláda. Za hostitele se jí účastnil ministr zahraničí, William Hague, a další představitelé současné vlády. Podle společného prohlášení došlo k ?dobré výměně názorů na celou řadu sociálních a ekonomických otázek, s uznáním zásadní role víry v životech jednotlivců i jako nedílné součásti budování pevné, velkorysé a tolerantní společnosti.?

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)