Tuto neděli 6. června bude ve Varšavě beatifikován O. Jerzy Popieluszko, kněz ? mučedník, kterého v roce 1984 zavraždili příslušníci komunistické státní bezpečnosti in odium fidei. Bylo mu 37 let. Vynikl svou příkladnou kněžskou službou v dobách sociálního a ideologického útlaku polské společnosti komunistickým režimem.
Život tohoto kněze se stal námětem pozoruhodného filmu, který měl premiéru loni na podzim a který ? jak řekl varšavský arcibiskup Nycz ? je jakýmsi podkladem pro nadcházející beatifikaci. Popieluszko ? svoboda v nás tak se jmenuje polský snímek, který produkoval a režíroval Rafael Wieczyński. Kromě Polska jej už mohou sledovat diváci v Itálii a také český dabing se prý již připravuje. Prozradil to režisér filmu v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas, kde se minulý týden účastnil jeho projekce určené pro žurnalisty.
Film podává život O. Popieluszka bez patetických příkras, v prostotě živé víry, která vyzařovala z jeho osobnosti; nesoustředí se však jenom na postavu kněze samotného, ale věrně líčí také prostředí, atmosféru a lidské charaktery té doby. Nechybějí v něm efektní davové scény policejních zásahů proti stávkujícím či demonstrujícím Polákům, ale především podává barvitou fresku duše národa našich sousedů.
Dvou a půl hodinový film rozhodně nenudí, osvěží a doplní historickou paměť českého diváka a strhujícím způsobem jej postaví před zásadní otázky života a štěstí, jejichž věčné trvání je předmětem neuhasitelné touhy každého člověka. Film má mnoho vrstev. Bezpochyby může oslovit nejen katolíky, ale právě věřícím nabízí zcela ojedinělou filmovou podívanou, kterou mohou vnímat právě a jenom díky společné víře sdílené s jeho tvůrci a protagonisty na čele s hlavním hrdinou. Z tohoto hlediska je film bez přehánění výjimečný.
?Před samotným natáčením ? říká režisér filmu R. Wieczyński ? jsem filmovému štábu řekl, že doufám v to, že dodatečným členem štábu bude také O. Jerzy, když jsme začínali naši práci modlitbou při návštěvě jeho hrobu. A doslova tak tomu také bylo. Množství jeho zásahů při řešení velmi obtížných situací ? samozřejmě, viděno očima víry ? bylo spousta a kdykoli jsem se obrátil s prosbou k němu, podařilo se je vyřešit.?
Největší odměnou však bylo režisérovi hodnocení, jakého se mu dostalo od přátel a příbuzných O. Popieluszky:
?Velkou satisfakci mám, když mi mladí diváci říkají, že netušili, že v Polsku je možné natočit tak dobrý film také po technické stránce, který udržuje dvě a půl hodiny v napětí, a také to, že po jeho shlédnutí mají dojem, že poznali Otce Jerzyho a rozumějí mu. Potom je zde fakt, že tento filmový obraz přijala také jeho rodina. Před několika dny byli žurnalisté navštívit bratra O. Popieluszky, Jósefa, aby mu položili pár otázek, a on jim odpověděl:? No všechno je to tak, jak v tom filmu?. No, a to je ohromná satisfakce, která je tou největší odměnou za sedm let práce na tomto filmu.?
Lze si jen přát, aby se film skutečně dostal také k českým divákům, aby měli možnost setkat se s jeho poselstvím a porovnat je s běžnou filmovou produkcí, nad niž očividně vyčnívá.
Jedna úsměvná scéna z filmu je ukázkovým příkladem nemalé odlišnosti, jakož i sympatičnosti polského katolicismu, i když je možná na první pohled trochu nesrozumitelná nebo neuvěřitelná pro ty, kterým chybí znalost dobového polského prostředí. Scéna líčí, jak pořádková služba varšavské farnosti, kde O. Popieluzsko působil, vyvádí z církevního pozemku kostela příslušníka státní bezpečnosti v civilu, který měl za úkol účastnit se nepozorovaně bohoslužby, protože je odhalena jeho pravá identita. Farnost totiž vydávala k účasti na bohoslužbách zvláštní vstupenky v podobě svatého obrázku, na němž byl znázorněn známý polský františkán, mučedník z Osvětimi svatý Maxmilián Kolbe. V době sílícího tlaku komunistické moci na O. Popieluszka stávali před kostelem jednak příslušníci policie, kteří legitimovali příchozí a odrazovali je od účasti, a na území kostela zase pořádková služba farnosti, která se snažila odfiltrovat agenty policie. Jeden z příslušníků se svatým obrázkem na klopě stojící již v kostele, je dvojici mužů z farní pořádkové služby na první pohled podezřelý a proto mu kladou kontrolní otázku: ?Hledáme našeho přítele Maxmiliána Kolbeho. Neviděl jsi ho tu někde?? Příslušník sebejistě odpoví: ?Ano, byl tu, ale odešel někam pryč?. Nato následuje pohotové a velice srozumitelné gesto pastoračních asistentů - ?Tak půjdeme, že?? - kteří vyprovázejí vetřelce, jenž nemá soudní povolení ke vstupu na církevní půdu.
Tato a množství obdobných scén filmu Popieluszko ? svoboda v nás mohou být pro mnohé a nejen české katolíky překvapivé. Nastavují každému zrcadlo osobní katolické identity, jejímž vrcholem je právě mučednictví O. Jerzyho Popieluszka.
?V každém případě jsem se snažil, aby film vylíčil celkový příběh, čitelný všude na světě. A neměl jsem tušení, zda se to povedlo. Teprve projekce filmu v Itálii a setkání s diváky a studenty mně přesvědčilo, že ano. Mládež v Polsku i v Itálii reagovala podobně. Příběh s křesťanskými kořeny je v křesťanském světě čitelný, ale může být v jistém smyslu zároveň také objevný.?
Říká režisér Rafael Wieczyński.
Připravil Milan Glaser
odeslat článek
vytisknout článek
