Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Přibližně osm tisíc poutníků z italské Maceraty se dnes v aule Pavla VI. účastnilo zvláštní audience Benedikta XVI. pořádané u příležitosti vzpomínky na tamějšího rodáka, jezuitského misionáře v Číně O. Mattea Ricci, který zemřel 11. května 1610 v Pekingu a patří spolu s Markem Polem mezi jediné cizince, kteří jsou připomínáni v Pekingském Muzeu čínských dějin. Benedikt XVI. nijak nezastíral svůj obdiv k této postavě:

?Jaké úctě se těšil v hlavním městě Číny a v samotném císařském dvoře, o tom svědčí mimořádné privilegium, nemyslitelné pro žádného cizince, totiž že byl pohřben přímo v Číně. Dodnes je možné v Pekingu uctít jeho hrob, který byl restaurován představiteli místní vlády. Mnohé iniciativy přijaté v Evropě a v Číně na počest O. Ricci, ukazují živý zájem, kterému se nadále těší jeho dílo v církvi i v nejrůznějších kulturních prostředích.?

Dějiny katolických misií, pokračoval dále papež, jsou plné velkých postav pro svou horlivost a odvahu nést Krista do nových a vzdálených zemí, ale O. Ricci je výjimečný případ šťastné syntézy evangelní zvěsti a dialogu s kulturou národu, kterému je nesena; je příkladem rovnováhy mezi věroučnou jasností a rozvážnou pastorační činností. Nejenom hluboká znalost jazyka, ale také přijetí životního stylu a zvyků vzdělaných čínských kruhů, jež bylo plodem studia i trpělivého a prozíravého přístupu, vedlo k tomu, že O. Ricciho přijali Číňané s úctou a vážností nejenom jako cizince, ale jako ?Učitele velkého Západu?.

?Dílo tohoto velkého misionáře obsahuje dvě oblasti, které od sebe nesmějí oddělovat: čínská inkulturace evangelní zvěsti a prezentace západní kultury a vědy v Číně. Vědecké aspekty často vyvolaly větší odezvu , ale netřeba zapomínat na perspektivu, s níž O. Ricci navázal vztah k čínskému světu a čínské kultuře.?

O. Ricci, pokračoval dále papež, se nevydal do Číny proto, aby tam přinesl západní vědu a kulturu, nýbrž proto, aby tam přinesl evangelium, aby dal poznat Boha. On sám to ve své knize Pravý význam Pána Nebes vyjádřil slovy: ?Více než 20 let jsem se každé ráno a večer se slzami modlil k Nebi. Vím, že Pán Nebes má slitování s živými bytostmi a že jim odpouští? Pravda o Pánu Nebes je v srdcích lidí. Avšak lidské bytosti ji nechápou bezprostředně a nejsou ani nakloněni zamýšlet se takovou otázkou.?

?Právě při šíření evangelia O. Ricci nachází mezi lidmi poptávku po širší konfrontaci, takže se setkání motivované vírou stává také dialogem mezi kulturami. Nezištný dialog svobodný od postranních ekonomických či politických cílů a prožívaný v přátelství tak činí z díla O. Ricciho jeden z nejvznešenějších a nejšťastnějších aspektů vztahu mezi Čínou a Západem.?

V této souvislosti, pokračoval papež, napsal čínsky své nejznámější dílo, nazvané výmluvně ?Traktát o přátelství?. O. Ricci vytváří přirozenou syntézu vědy, rozumu a víry, když v předmluvě ke třetímu vydání světového atlasu - říká: ?Kdo zná nebe a zemi, může zakoušet, že Ten, který vládne nad nebem a zemí, je absolutně dobrý, absolutně velký a absolutně jediný. Ignoranti odmítají Nebe, a věda, která nedosahuje až k Císaři Nebes jako k první příčině, není vůbec žádnou vědou.?

?Obdiv k O. Riccimu však nesmí opomenout roli a vliv jeho čínských přátel. Rozhodnutí, která přijal, nevyplývala z abstraktní strategie inkulturace víry, ale z celku událostí, setkání a zkušeností, které učinil, takže to, co mohl uskutečnit, bylo možné také díky setkání s Číňany. Setkání, která měla mnoho podob, ale která se prohloubila ve vztazích s několika přáteli a učedníky, zejména čtyřmi slavnými konvertity, tzv. ?sloupy rodící se čínské církve?.

Benedikt XVI. zmínil nejznámější z nich: Xu Guangqi ze Šanghaje, literát, matematik a astronom, který přesvědčil Ricciho, aby přeložil do čínštiny hlavní Euklidovo dílo Základy, a dále Li Zhao, který spolupracoval s Riccim na vydání nejmodernějších edicí světového atlasu, který umožnil Číňanům učinit si nový obraz o světě.
V závěru své promluvy papež zmínil, že připomínka těchto Božích mužů oddaných evangeliu a církvi, hluboká láska k čínskému lidu jsou také podnětem a povzbuzením k intenzivnímu životu křesťanské víry, v dialogu s různými kulturami, a v jistotě, že v Kristu se uskutečňuje pravý humanismus, otevřený k Bohu, bohatý na morální a duchovní hodnoty a schopný odpovědět na nejhlubší touhy lidské duše.

?Také já, stejně jako O. Ricci, vyjadřuji dnes svou hlubokou úctu k ušlechtilému čínskému lidu a jeho tisícileté kultuře v přesvědčení, že jeho nové setkání s křesťanstvím přinese hojné plody dobra a stejně jako kdysi usnadní pokojné soužití mezi národy.?

Končil Benedikt XVI. svou promluvu u příležitosti 400. výročí úmrtí O. Mattea Ricci.

(mig)