Nový portál Vatikánského rozhlasu

Jaká je bilance včera skončené apoštolské cesty Benedikta XVI. do Portugalska podává v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas její účastník O. Federico Lombardi:

?Bilance je určitě pozitivní a řekl bych, že dokonce překonala očekávání. Můžeme říci, že cesta se skvěle vydařila a také že byla opravdu nádherná. Přijetí bylo masové, vřelé, a překonalo i očekávání samotných organizátorů. Papež tím byl velmi zasažen a potěšen. Prožil tuto cestu v tom nejlepším rozpoložení a také jako moment mimořádné duchovní zkušenosti modlitby spolu s Božím lidem, a to především ve vrcholném bodě cesty, kterým byly bohoslužby ve Fatimě. Mohl předat velká poselství, která byla od něho církví v Portugalsku v jistém smyslu také žádána a očekávána. Setkání se světem kultury, setkání se světem sociálních aktivit a setkání s kněžími měla strategickou důležitost pro působení církve v Portugalsku a proto byla také dychtivě očekávána. Včera mi biskupové potvrdili, že účast světa kultury na lisabonském setkání byla skutečně totální. Bylo to tedy setkání obrovského významu, ba řekl bych historického významu, které vyjádřilo vůli církve vést konstruktivní dialog se všemi, kteří hledají a nasazují se na myslitelském, badatelském, uměleckém a kreativním poli. Tyto události budou mít v portugalské církvi zajisté dlouhodobý dopad. Úhel pohled se pak především ve Fatimě poněkud rozšířil na Evropu a na svět, protože Fatima je místem, které nabylo skutečného významu pro universální církev jakožto místo setkání - a v jistém smyslu - i komunikace mezi nebem a zemí, mezi přítomností Boha v našich dějinách a prosbou o spásu lidstva a touhou církve zapojit se do těchto dějin pokáním, modlitbou a duchovní obnovou. To je téma, které se přirozeně týká všech a které bylo přijato také daleko za hranicemi Portugalska.?

Papež přišel do Fatimy říci, že nejdůležitější je Ježíšova láska a láska k Ježíši: všechno vychází odtud a církev tuto lásku v dialogu se světem zvěstuje, předkládá ? a nevnucuje:

?Papež se stále vrací k podstatným bodům, k základům poslání církve a jejího poselství. Zmíněná Ježíšova láska byla vyjádřena zejména v homilii ve Fatimě a to způsobem velice intenzivním a také v intenzivním duchovním a citovém klimatu, v ovzduší lásky, která byla velmi citelná v nezměrném zástupu shromážděných, kteří přišli z různých částí světa a kteří byli v jistém smyslu svoláni přímo Nejvyšším než nějakou lidskou mocí. Papež přišel jako poutník spolu s tímto lidem, který odpovídá na povolání, které přichází prostřednictvím Matky Boží a které se přirozeně týká jádra naší víry, tedy lásky Božího Syna a přijetí Jeho Zjevení. V těchto našich konkrétních dějinách prostřednictvím krásných a tristních a někdy dramatických událostí naší doby cítíme, že milost Boží je pro nás nadále přítomná a že tedy stojí za to se nasadit a doufat právě prostřednictvím oněch základních postojů, kterými nás víra inspiruje, totiž charitou a láskou k druhým. To je poselství, jež je součástí dějin a je plné naděje.?

Jedním z papežových výroků, který vyvolal největší ohlas, bylo, že ?prorocké poslání Fatimy se neskončilo?. Co tím chtěl papež říci?

?Papež chce říci velmi jednoduchou věc, že totiž od Fatimy a od toho, co řekli vizionáři, už nemáme očekávat proroctví ve smyslu předpovědí konkrétních událostí, pokud jde o příští roky nebo století. O to tu nejde. Fatimské proroctví v papežově perspektivě, která by měla být i naší perspektivou, znamená, že nás naučilo číst události našich dějin, chápat putování církve s jejími těžkostmi a nadějemi ve světle víry a tedy před zraky Boha, který sleduje putující církev a lidstvo, působí svou milostí, provází ty, kteří se k Němu obracejí, a vyzývá nás, abychom se zapojili do těchto dějin svým vlastním obrácením, abychom jednali podle evangelních kritérií. Proroctví pojaté jako výklad lidské reality a lidských dějin je pro Fatimu charakteristické a učí nás hledět si nejenom svého osobního života, ale vzít si na starost také život církve a lidstva v kontextu dějin, ve světle Božím, v jeho lásce a ve snaze o své obrácení, abychom se stávali stále věrnějšími svědky lásky Boží ve světě, ve kterém žijeme, a v našich dějinách. Toto je prorocké poselství, které je nadále velmi aktuální nyní a bude i v budoucnu.?

V souvislosti s Fatimskými tajemstvími papež řekl, že velké pronásledování církve nepřichází od vnějších nepřátel, ale ze hříchů, které jsou páchány v církvi?

?Ano, to vysvětlil papež velice pronikavými slovy během tiskové konference na palubě letadla mířícího do Portugalska. Vysvětlil, že utrpení a těžkosti, které církev potkávají - ve zřejmé souvislosti se situací nedávných měsíců či let, v nichž se církev potýká s mnoha těžkostmi v důsledku hříchů svých členů ? zejména sexuálních zneužití ? že tedy tato utrpení jsou něčím, co si církev nese s sebou, nese si s sebou, bohužel, také realitu hříchu. A právě proto je poselství Fatimy extrémně aktuální a důležité, protože k nám mluví o obrácení, mluví k nám o pokání a obnově, která by učinila naše svědectví důsledným. V rámci širšího výkladu významu Fatimských událostí z duchovního hlediska netřeba myslet jenom na pronásledování, která přicházejí zvnějšku a která jistě měla velký podíl na utrpeních a těžkostech církve, například v minulém století, a která i nyní pokračují a budou pokračovat. Papež poukázal na to, že utrpení a těžkosti církve přicházejí také zevnitř, tedy z naší existence hříšníků a proto má poselství o obrácení a pokání zvláštní aktuálnost a důležitost. To mi připadlo opravdu velmi výstižné a velmi důležité, totiž to, že papež byl schopen zasadit tématiku, která nás v posledních měsících sužuje v souvislosti se sexuálními zneužitími, do mnohem širší, duchovní perspektivy; to znamená uznáním její závažnosti a jejím zařazením do situace církve ve světě, církve před Bohem, a do jejího putování, které musí být vždycky očišťováním a obnovou. Tímto takříkajíc přirozeným zařazením do situace putující církve dal papež možnost všem, kteří byli ve Fatimě, ale i celé církvi, aby se intenzivně modlili, pěstovali ducha obnovy a obrácení, aby svědectví pro dnešní i budoucí svět bylo průzračnější a účinnější.?

I při této cestě mohl papež zakoušet od lidí velice vřelé přijetí?

?Ano, pocítil je opravdu v mimořádné míře. A nebylo to poprvé. Také cesta na Maltu, byť v užších dimenzích, protože jde o maličkou zemi, a také návštěva Turína vykazovaly tytéž znaky. Právě na této delší a rozsáhlejší cestě však bylo možné vidět obrovské masy lidí, velké počty lidí, kteří byli přítomni. A víme také, že mnohem více než těch, kteří byli na setkáních s papežem fyzicky přítomni, bylo těch, kteří jej sledovali a provázeli srdcem. V každém případě je však velká účast účinným znamením citů. Papež tím byl zajisté potěšen. A řekl bych, že je to také fakt, který dokazuje vitalitu církve, vitalitu jednoduché, ale živé víry v portugalské církvi a jako takový je velkým znamením naděje pro putující církev.?

Říká O. Lombardi o včera skončené apoštolské cestě Benedikta XVI. do Portugalska.

Přeložil Milan Glaser