Rádio Vaticana

Vatikán. Eucharistickou bohoslužbou na památku Večeře Páně, spojenou s obřadem mytí nohou, zahájil v 17:30 Benedikt XVI. jako každoročně v bazilice sv. Jana na Lateránu Velikonoční triduum. Sbírka z této bohoslužby je určena na pomoc semináři v haitském hlavním městě Port-au-Prince, postiženému lednovým zemětřesením. Loni výnos sbírky pomohl katolické komunitě v Gaze. Benedikt XVI. pronesl pozoruhodnou homilii, v níž se věnoval výkladu Velekněžské modlitby v souvislosti s jejím židovským pozadím. Vyložil také význam Božího jména:

?Na události pod horou Choreb není podstatné ono tajemné slovo, jméno, které Bůh sdělil Mojžíšovi na znak uznání. Sdělit jméno znamená navázat s druhým vztah. Zjevení božského jména tedy znamená, že Bůh, který je nekonečný a subsistuje v sobě samém, začíná navazovat vztah s lidmi; že On, takříkajíc vychází ze sebe sama a stává se jedním z nás, tím, který je přítomen mezi námi a pro nás. Proto Izrael ve jménu Božím nespatřoval pouze výraz obestřený tajemstvím, nýbrž fakt Božího bytí-s-námi. Chrám je podle Písma svatého místem, ve kterém přebývá jméno Boží. Bůh není uzavřen v nějakém pozemském prostoru; On zůstává nekonečně nad světem. V Chrámu je však přítomen jako Ten, který může být osloven, jako Ten, který chce být s námi. Toto bytí Boha se svým lidem se dovršuje Vtělením Syna. Ve Vtělení se reálně uskutečňuje to, co bylo započato u hořícího keře: Bůh může být osloven námi jako Člověk, je nám nablízku.?

Na jiném místě se pak věnoval také tématu založení církve v její jednotě a apoštolské posloupnosti:

?Nejznámější prosbou Velekněžské modlitby je prosba o jednotu učedníků, těch tehdejších i těch budoucích: ?Prosím nejen za ně ? tedy za společenství učedníků shromážděných ve večeřadle ? ale také za ty, kteří pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal? (v. 20, srov. 11 a 13). Co přesně zde Pán žádá? Prosí především za učedníky té doby a všech budoucích dob. Hledí kupředu do šíře budoucích dějin. Vidí jejich nebezpečí a poroučí toto společenství Otcovu srdci. Žádá po Otci církev a její jednotu. Kdosi řekl, že v Janově evangeliu se nevyskytuje církev. Tady se však objevuje ve svých podstatných charakteristikách: jako společenství učedníků, kteří prostřednictvím slov apoštolů věří v Ježíše Krista a stávají se tak jedno. Ježíš vyprošuje jednu apoštolskou církev. Ježíšova Velekněžská modlitba je tak vlastním zakládajícím aktem církve. Pán prosí Otce o církev. A ta se rodí z Ježíšovy modlitby a z hlásání apoštolů, kteří dávají poznat jméno Boží a uvádějí lidi do společenství lásky s Bohem.?

PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE Benedikta XVI. ze mše na památku Večeře Páně je ZDE

(mig)