Den narození Ježíše Krista bývá v poznámkách pod čarou na příslušných místech Nového zákona uváděn jako nejistý. Jakoby se skoro vžilo, že to nebyl 25. prosinec, ačkoli pro to nejsou žádné důkazy. Biblické komentáře přitom sice správně neopomenou dodat, že to nic nemění na historičnosti Ježíšovy osoby, ale dojem, který to zanechává, je spíše rozpačitý. Je však možné položit si otázku jinak: Cožpak neexistuje také hypotéza, jež potvrzuje církevní dataci Ježíšova narození? A nemá stejné právo hlasu jako její opak? Nezájem o tuto otázku u většiny moderních teologů přitom poněkud protiřečí snaze evangelistů, zejména Lukáše a Jana podat přesný historický kontext Ježíšova života.
Určitým překvapením proto mohla být letošní předvánoční katecheze Benedikta XVI., který se právě této otázky významně dotknul. Během generální audience 23. prosince totiž připomněl, že 25. prosinec jako datum Ježíšova narození byl zmíněn knězem Hippolytem roku 204. Nikoli tedy až ve čtvrtém století, jak se tvrdívá. A hned k tomu připojil poznámku, že na tento den mohla připadnout slavnost Posvěcení Jeruzalémského chrámu, hebrejsky chanuka, jež byla ustanovena roku 164 př.n.l. Judou Makabejským. Poukázal tak na možnost pozoruhodné shody, která má navíc výmluvné teologické pozadí. Jde o další historickou stopu Ježíšova narození z židovského prostředí, která souvisí s jinou, o níž jsme kdysi před šesti lety v našem vysílání mluvili.
Jen pro úplnost stojí za zmínku, že touto stopou byly tzv. Kumránské svitky, ukryté židovskou komunitou esénů roku 60 n.l. a objevených koncem 40. let 20. století. Roku 1958 prof. Shemarjahu Talmon z Hebrejské univerzity[1], tedy nikoli křesťanský apologeta, ale člen židovské obce, a ještě před ním roku 1957 francouzská badatelka Annie Jaubert[2] poukázali na jeden z těchto svitků (4Q320-321), který podává dosud neznámý kalendářní rozpis služeb izraelských kněžských tříd v Jeruzalémském chrámu. Jakou to má souvislost s Ježíšovým narozením? Velice přímou.
Otec Jana Křtitele, „Zachariáš, patřil - jak podotýká evangelista Lukáš - k Abiášově kněžské třídě a jednou, když byla na řadě jeho třída, vykonával před Bohem kněžskou službu... a tu se mu zjevil anděl Páně,“ aby mu oznámil, že se stane otcem (Lk 1, 5.8.11). Zmíněný Kumránský svitek tvrdí, že na Abiášovu kněžskou třídu přišla povinnost sloužit v chrámu dvakrát do roka, a uvádí konkrétní data. Jeden z těchto termínů zahrnuje 23.září, což je den, kdy si východní křesťanská tradice připomíná Zvěstování narození Jana Křtitele. Počítaje od tohoto dne došlo za šest měsíců - opět podle Lukáše (1,36) - ke Zvěstování Panně Marii. Tak se přichází k 25. březnu. A za devět měsíců poté, tj. 25.prosince, se narodil Ježíš.
K tomuto čistě historicky ověřenému datu se dále mohla pojit právě zmíněná slavnost Posvěcení Jeruzalémského chrámu. Tento židovský svátek, chanuka, je pohyblivý a jeho slavení spadá do období od konce listopadu do konce prosince. Kromě jeho možného historického souběhu s křesťanskými Vánocemi, k čemuž dodnes občas dochází, sem navíc přistupuje jeho teologický obsah, který pozoruhodně ladí s křesťanským obsahem Vánoc, na což právě Benedikt XVI. poukázal. Chanuka či slavnost světel, jak se také nazývá, byla ustanovena na památku opětovného Posvěcení chrámu po jeho znesvěcení antisemitskou helénskou vládou Antiocha IV. Epifana. Podle židovské tradice došlo při Posvěcení chrámu roku 164 před n. l. k mimořádné události. Rozžatému sedmiramennému svícnu vydržela malá nádobka oleje, která se tehdy v poničeném chrámu našla, celých osm dní. To bylo považováno za zázračné znamení návratu Boží přítomnosti do chrámu. Na památku této události proto existuje zvláštní svícen s osmi rameny, který se užívá pouze o tomto svátku. Během osmi dnů jeho slavení se každý den po setmění postupně zapalují jeho jednotlivá světla.
Teologický obsah svátku světel, chanuky, lze tedy chápat jako dokreslující okolnost Mesiášova Narození, které není ničím jiným než příchodem Boha do jeho pravého a skutečného chrámu - lidského těla, lidstva. Ježíšovo Narození by tak v rámci této datace mělo překvapivě přiléhavý historicko-teologický kontext. Jeho realizovatelnost lze Boží Prozřetelnosti stěží upřít. V Janově evangeliu je dokonce možné najít ozvěnu tohoto kontextu, např. tam, kde Ježíš, procházející se - jak připomíná evangelista - právě v den slavnosti Posvěcení chrámu v Šalomounově podloubí, říká sám o sobě, že jej „Otec posvětil a poslal na svět“ (Jan 10, 36). Janovo evangelium je vůbec nejbohatší na symboliku světla a jen namátkou lze připomenout další verše: „Světlo přišlo na svět“ (3,19) „Já jsem světlo světa“ (8,12) a „věřte v to světlo, abyste byli syny světla“ (12,36).
Vánoce se tak z této perspektivy mohou ukázat v překvapivě nových biblických a zároveň historických souvislostech, jejichž ozvěna je přitom patrná i v některých stávajících křesťanských zvycích. Reálně historický aspekt Ježíšova narození a hřejivá atmosféra Vánoc zkrátka nestojí proti sobě, nýbrž souvisejí spolu velmi úzce.
odeslat článek
vytisknout článek
