Řím.
Boj proti násilí na ženách ještě není vyhraný ? připomněl to včerejší mezinárodní den za vymýcení tohoto fenoménu. Generální shromáždění OSN před třiceti lety schválilo Konvenci o odstranění všech forem diskriminace namířené proti ženám.
Jednou z nejhorších forem, která se v 90. letech objevila v Bosně a Hercegovině, je znásilňování během vojenského konfliktu. Hovoří
Marcello Flores z univerzity v Sieně a autor knihy ?Válečná znásilnění?:
?Dnes je tahle skutečnost přítomná především v některých zónách Afriky. Oblast Velkých jezer je ta, která vyvolává asi největší obavy, protože se zdá, že situace ? mám na mysli Kongo a některé části Ugandy ? je endemická, ženy se mohou stát objektem znásilnění ze strany kohokoliv - vojska, polovojenských skupin, nepřátel nebo těch, co jsou na straně vlády a tak dále. To je násilí proti jejich tělu, proti nim samým, a nedaří se tuto situaci nějak změnit.?
Znásilnění jako válečná zbraň ? změnilo se společenské vnímání tohoto závažného činu?
?Zatím se změnila mezinárodní legislativa. Na konci 20. století díky rozhodnutím, přijatým mezinárodními tribunály pro bývalou Jugoslávii a Rwandu, bylo poprvé stanoveno, že znásilnění je srovnatelné se zločinem proti lidskosti a válečným zločinem. To je výsledkem citlivosti, která se po Druhé světové válce určitě změnila díky novému ženskému sebevědomí. Toto rozhodnutí má podpořit některé části světa, kde toto vnímání buď ještě neexistuje nebo ano, ale jen vůči některým menšinám. Je třeba se vydat směrem, který je uznávaný na západě, ale i jinde, v mnoha zemích.?
Říká Marcello Flores.
(MaS)
odeslat článek
vytisknout článek
