Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Česká republika si dnes připomíná 20 let od Sametové revoluce. Studentské demonstrace 17. listopadu našly před dvaceti lety ohlas, samozřejmě, i v českém vysílání Vatikánského rozhlasu. Zveme vás, abyste s námi nahlédly do archivu našeho vysílání z oněch listopadových dnů. Mons. Karel Vrána, tehdejší rektor papežské koleje Nepomucenum, přečetl v pátek 17. listopadu pozdrav biskupa Karla Otčenáška, který si připravil ?pro případ, že by mu byla bývala povolena účast při kanonizaci nyní již svaté Anežky Přemyslovny. Tento pozdrav jsme v psané formě nalezli v našem archivu. Otec biskup Otčenášek v něm mimo jiné praví:

?Jezdím několikrát týdně celebrovat kolem památníku Přemysla Oráče. Vzývám přitom svaté ať kanonizované nebo ne z přemyslovského rodu o přímluvu za naši vlast. Ten pomník znázorňuje jednak loučení zakladatele českého královského rodu s jeho obyčejným, i když cenným a poetickým působením a životem zde blízko Milešovky, na řece Bílině, nedaleko od Řípu, Doksan, Budyně a Pístů ? a jeho příchod na Vyšehrad, kde se pak také jeho přispěním začala uskutečňovat známá věštba o ?směřování ke hvězdám?. Jednou z takových ?hvězdných chvil? byla kanonizace Anežky Přemyslovny. Kéž je symbolem a kéž reálně napomůže k úspěšné všestranné přestavbě v srdci Evropy! Aniž bych se chtěl dotýkat otázek právních či politických, použil bych přirovnání ? každé, jak známo, kulhá ? jež my venkovští faráři máme rádi: jako rodina potřebuje otce i matku, tak církev ? řekněme křesťanství ? má být něčím jako matkou lidu a světská společnost jakoby otcem. Kněžna Libuše a kníže Přemysl! Kéž tyto měsíce a roky přispějí mocně a s Boží pomocí k duchovní obnově a obecnému rozkvětu nejen našeho národa, nýbrž i celé Evropy.?

O den později (18.11.1989) nabídlo naše vysílání ohlasy veřejných manifestací v zahraničních sdělovacích prostředcích. V pondělí 20.listopadu pak zveřejnilo protestní dopis litoměřických bohoslovců proti ?brutálnímu potlačení pokojné studentské demonstrace u příležitosti 50. výročí pohřbu studenta Jana Opletala zastřeleného nacisty?.

?Jako konkrétní formu protestu odmítáme poslouchat přednášky tzv. společenských věd, které přednášejí na naší fakultě zastánci ideologie, v jejímž jménu došlo k tomuto hrubému násilí. Vede nás k tomu v první řadě naše lidská a křesťanská odpovědnost za to, co se kolem nás děje, zavazující nás ve svědomí a dále i to, že se stále cítíme být studenty Karlovy univerzity, i když je nám toto historické právu upíráno. Tento protest provázíme modlitbami za smíření, pokoj a spravedlnost.?

21.listopadu 1989 poskytl tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry, kard. Joseph Ratzinger rozhovor asi 20 novinářům u Italského sdružení zahraničního tisku. I o tom české vysílání informovalo. Tehdejší kard. Ratzinger mimo jiné řekl:

?Jsem si jist, že po konci dogmatického marxismu přijde nová vlna náboženského cítění, zejména křesťanského. Toto náboženské obrození bude mít důsledky i v západním světě, který tak znovu najde křesťanskou duši. Nejsem prorok, ale ? jak řekl Svatý otec ? znovuobjevení Krista ve východních zemích bude mít účinek v celém světě.?
Dále řekl, že zvolení prvého slovanského papeže se dotklo nejen Poláků, nýbrž všech Slovanů vůbec. O nastávající Gorbačovově návštěvě ve Vatikánu (1.12.1989) podotkl, že ?je to velmi důležitá historická událost a symbol nového vztahu mezi dvěma světy, jejichž postoje se dříve zdály nesmiřitelné. Gorbačov uznává duchovní sílu hlavy katolické církve a Svatý otec zase Gorbačovovu dobrou vůli otevřít v SSSR nové obzory.?

Ten den vyšlo také prohlášení kardinála Františka Tomáška všemu lidu Československa:

?Drazí spoluobčané, obracím se na vás několik hodin po návratu z Říma, kde jsem se zúčastnil kanonizace naší Anežky Přemyslovny. Ona, královská dcera, sice odešla do ústraní kláštera z lásky k Bohu a bližnímu, ale nepřestala být se svým lidem v jeho slávě i ponížení. Ani mě nemůže být cizí osud mého národa a všech obyvatel našeho státu. Nesmím mlčet ve chvíli, kdy jste se sjednotili k mohutnému protestu proti bezpráví páchanému na vás po čtyři desetiletí. Není možné mít důvěru v takové vedení státu, které není ochotno mluvit pravdu a zemi s tisíciletou státní tradicí upírá práva a svobody považované za normální i ve zcela mladých státech světa. (...) Také vás chci oslovit, moji katoličtí bratři a sestry, spolu s vašimi kněžími. V této osudové hodině dějin nesmí zůstat stranou nikdo z vás. Znovu pozvedněte hlas, tentokrát v jednotě s ostatními občany, Čechy a Slováky a příslušníky dalších národností, věřícími i nevěřícími. Právo na víru se nedá odloučit od ostatních demokratických práv. Svoboda je nedělitelná. Končím slovy, která kdysi zazněla v našich dějinách: ?S pomocí Boží osudy naše jsou v našich rukou.?

Tolik prohlášení Františka kardinála Tomáška z 21. listopadu 1989.

(MaS)