?Drazí bratři a sestry, ?Co musím dělat, abych dostal věčný život?? Touto otázkou začal krátký dialog, který jsme vyslechli v dnešním liturgickém čtení z evangelia, mezi osobou, označenou jakou bohatý mladík, a Ježíšem (srov.
Mk 10,17-30). Neznáme mnoho podrobností o této anonymní postavě. Z těch několika obrysů však dovedeme rozpoznat její upřímnou touhu dosáhnout věčného života vedením poctivého a ctnostného pozemského života. Zná totiž přikázání a už od mládí je věrně zachovává. A přece to všechno, ačkoli je to důležité, nestačí - říká Ježíš. Chybí jenom jedno, ale něco podstatného. A poněvadž božský Mistr vidí jeho ochotu, podívá se na něho s láskou a nabízí mu kvalitativní skok, vyzývá ho k hrdinství svatosti, žádá po něm, aby se zřekl všeho a následoval ho: ?Prodej všechno, co máš a rozdej chudým.. pak přijď a následuj mě!? (v. 21).
?Přijď a následuje mě!? To je křesťanské povolání, které pramení z nabídky Pánovy lásky a které lze uskutečnit pouze odpovědí naší lásky. Ježíš své učedníky zve k naprostému odevzdání života, bez vypočítavosti a lidských výhod, s bezvýhradnou důvěrou v Boha. Svatí přijímají toto náročné pozvání a vydávají se v pokorné učenlivosti následovat ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Krista. Jejich dokonalost v logice víry, někdy lidsky nepochopitelná, spočívá v tom, že už nekladou do středu sami sebe, ale rozhodují se jít proti proudu. Tak to učinilo pět svatých, kteří budou dnes k velké radostí vystaveni úctě univerzální církve: Zygmunt Szczesny Feliński, Francisco Coll y Guitart, Jozef Damiaan de Veuster, Rafael Arnáiz Barón a Marie de la Croix (Jeanne) Jugan. V nich rozjímáme realizaci slov apoštola Petra: ?My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou? a Ježíšovo potěšující ubezpečení: ?není nikdo, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal již nyní stokrát více a to i přes pronásledování a v budoucím věku život věčný? (v. 29-30).
Zygmunt Szczęsny Feliński, Varšavský arcibiskup, zakladatel kongregace františkánek rodiny Mariiny, byl velkým svědkem víry a pastorační lásky ve velmi těžkých dobách pro národ a církev v Polsku. Horlivě dbal na duchovní růst věřících a pomáhal chudým a sirotkům. V Duchovní akademii v Petěrsburgu pečoval o solidní formaci budoucích kněží. Jako arcibiskup Varšavy zapaloval každého pro duchovní obnovu. Před vypuknutím lednového povstání varoval před zbytečným proléváním krve. Když však povstání začalo a došlo k represím, odvážně se postavil na stranu utiskovaných. Z rozkazu ruského cara strávil dvacet let ve vyhnanství v Jaroslavi nad Volhou. Nikdy už se nesměl vrátit do své diecéze. V každé situaci zachoval nezměněnou důvěru v Boží Prozřetelnost a takto se modlil: ?Bože, ochraňuj nás nikoli před soužením a starostmi tohoto světa? pouze rozmnožuj lásku v našich srdcích a dej, abychom v nejhlubší pokoře zachovali neomezenou důvěru ve Tvou pomoc a milosrdenství.? Dnes se jeho důvěryplná a láskyplná oddanost Bohu stává světlým vzorem pro celou církev.
Svatý Pavel nám ve druhém čtení připomíná, že ?Boží slovo je plné života a síly?. V něm totiž Otec, jenž je na nebesích, s láskou vychází vstříc svým dětem a rozmlouvá s nimi (srov. Dei Verbum, 21), dává jim poznat svou nekonečnou lásku a tak i pokrm, útěchu a nabízí plán spásy pro lidstvo a každého jednotlivého člověka. Toho si byl vědom svatý Francisco Coll, který se plně věnoval jeho šíření, čímž věrně naplnil své povolání do řádu kazatelů, kde složil sliby. Jeho vášní bylo kázat. Cestoval a působil jako lidový misionář, aby hlásal a oživoval v lidu a obyvatelích Katalánie Boží Slovo a napomáhal tak jejich hlubokému setkání s Bohem. Toto setkání vede k obrácení, k radostnému přijetí Boží milosti a vejití do stálého dialogu s naším Pánem v modlitbě. Proto ve své evangelizační činnost kladl takový důraz na svátost smíření, lásku k Eucharistii a vytrvalost v modlitbě. Francisco Coll se dotýkal lidských srdcí, protože předával to, co sám vroucně prožíval ve svém srdci: lásku ke Krista a odevzdanost Jemu, aby semeno Božího Slova nalezlo dobrý základ. Francisco založil kongregaci sester dominikánek od Zvěstování, aby zajistil integrální výchovu dětí i mládeže, která jim umožnila objevit nezměrné bohatství Krista jako věrného přítele, který nás nikdy neopouští, nýbrž neochvějně stojí při nás a oživuje naši naději svým slovem života.
Jozef De Veuster, který v Kongregaci Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie obdržel jméno Damiaan, když měl 23 let, opustil roku 1863 svou rodnou zemi, Flandry, aby hlásal evangelium na druhém konci světa, na Havajských ostrovech. Jeho misionářská činnost, která mu přinášela tolik radosti, dosáhla svého vrcholu v charitě. Beze strachu a odporu se rozhodl odejít na ostrov Molokai sloužit malomocným, kteří tam žili, opuštěni ode všech; vystavil se tak nemoci, kterou trpěli. S nimi se cítil doma. Služebník Slova se tak stal služebníkem trpících a poslední čtyři roky svého života také malomocným spolu s malomocnými. Otec Damian, aby následoval Krista, nejenom opustil svou vlast, ale dal také všanc svoje zdraví. A proto ? jak říká Ježíš v dnešním evangeliu ? obdržel život věčný (srov. Mk 10,30).
U příležitosti 20. výročí jiného belgického světce, školského bratra Mucjana Marii (Mutien-Marie Wiaux, sv. Aloise Josefa Wiaux) belgická církev společně skládá díky Boha za jednoho ze svých synů, jenž byl uznán autentickým Božím služebníkem. Před touto šlechetnou postavou si připomínáme, že láska vytváří jednotu. Láska rodí jednotu a také ji činí žádoucí. Sv. Damian nás ve šlépějích sv. Pavla vede k tomu, abychom vedli ?dobrý boj? (srov. 1 Tim 1,18), nikoli ten, který přináší rozdělení, ale ten, který sjednocuje. Spojuje nás, abychom viděli různé druhy malomocenství, které znetvořují lidství našich bratří a sester a stále nás žádají o milosrdenství naší služebné přítomnosti než o pouhou přejícnost.
Vzhledem k postavě mladíka, který v dnešním evangeliu předkládá Ježíšovi svoji touhu být něčím více než dobrým vykonavatelem závazků, přikazovaných zákonem, představuje zářivý příměr dnes kanonizovaný bratr Rafael Arnáiz. Zemřel ve svých 27 letech jako oblát v klášteře trapistů sv. Isidora v Dueñas. Také on pocházel ze zámožné rodiny a, jak sám říkal, měl ?trochu snílkovskou povahu?. Jeho sny se však nerozplynuly před láskou k materiálním dobrům a jiným cílům, které nabízí s velkou naléhavostí svět. Na nabídku, aby šel za Ježíšem, odpověděl hned a rozhodně ?ano? a nekladl si žádné podmínky, ani meze. Tak se vydal na cestu, která jej od chvíle, kdy si v klášteře uvědomil, že ?se neumí modlit?, dovedla k vrcholům duchovního života, což velice prostě a přirozeně popisuje v četných listech. Bratr Rafael, jež je nám tak blízký, svým příkladem a dílem stále ukazuje cestu zejména mladým, kteří nejsou spokojeni s málem, ale míří k plné pravdě, k nevýslovné radosti, aby dosáhli lásky Boží. ?Život lásky? tady mám jediný důvod k životu? ? píše nový světec. A zdůrazňuje: ?Z Boží lásky pochází všechno?. Kéž Pán laskavě vyslyší jednu z posledních modliteb sv. Rafaela Arnáize, který mu svěřoval celý svůj život v této prosbě: ?Odeber mne mě samému a Ty sám se dej světu?. Ať Pán dá sebe sama, aby znovu oživil vnitřní život dnešních křesťanů. Ať dá sám sebe, aby jeho bratři z trapistických klášterů a jiných mnišských center nadále byli svítilnou, která umožňuje objevovat hlubokou touhu po Bohu, kterou On sám vložil do lidského srdce.
Svou šlechetnou službou zcela nemohoucím starcům je svítilnou také sv. Marie od Kříže a vede naši společnost, aby stále znovu objevovala jedinečné místo a smysl tohoto životního období. Jeanne Jugan se narodila roku 1792 v Cancale v Bretani; pečovala o důstojnost svých bratří a sester v lidskosti, kterým věk odebral sílu. Rozpoznávala v nich samotného Krista. ?Hleďte na ubohého se soucitem ? říkala ? a Ježíš na vás pohlédne dobrotivě až přijde váš poslední den?. Tento soucitný pohled na osoby v pokročilém věku čerpala Jeana Jugan ze svého hlubokého sjednocení s Bohem a předávala svou radostnou a nezištnou službou, vykonávanou laskavě a s pokorným srdcem. Sama toužila být chudou mezi chudými. Jeanne žila tajemstvím lásky a v pokoji přijímala temnotu i prázdnotu až k smrti. Její charisma je stále aktuální, poněvadž mnoho starých lidí trpí různými druhy chudoby a samoty a někdy jsou dokonce opuštěni od vlastních rodin. Duch otevřenosti a bratrské lásky, spočívající na bezmezné důvěře v Prozřetelnost, jejíž zdroj nacházela Jeanne Jugan v evangelních blahoslavenstvích, prozařoval celým jejím životem. Tato evangelní horlivost je dnes nadále nesena do světa kongregací Malých chudých sester, které založila. Vydává svědectví o Božím milosrdenství a soucitné lásce Ježíšova Srdce k těm nejmenším. Kéž je Jeanne Jugan pro staré lidi živým zdrojem naděje a pro ty, kteří jim velkodušně slouží, mocnou pobídkou k tomu, aby pokračovali a nadále rozvíjeli její dílo.
Drazí bratři a sestry! Děkujme Bohu za dar svatosti, který dnes jedinečnou krásou zazářil v církvi. Srdečně zdravím vás všechny ? kardinály, biskupy, občanské a vojenské autority, kněze, řeholníky a řeholnice, věřící laiky různých národů, kteří se účastníte této eucharistické slavnosti; všem bych rád adresoval pozvání nechat se přitáhnout zářivými příklady těchto svatých, nechat se vést jejich učením, aby se celý náš život stal chvalozpěvem na lásku Boží. Kéž tuto milost vyprosí svou nebeskou přímluvou a zejména mateřskou ochranou Maria, Královna všech svatých a Matka lidstva.
Amen.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
