Jedna matka rodiny, obviněná, že rozdávala bible, byla v Severní Koreji popravena. Zpráva, jež dobrodružným způsobem pronikla ven z království mlčení ?drahého a milovaného vůdce? Kim Jonga II. znovu palčivě upoutává pozornost na tento komunistický stát, a to nejen kvůli atomovým zbraním. Korejci ze severu poloostrova jsou bohužel ?nejvíce týraným národem na světě?, tvrdí Amnesty International. Neuvěřitelně tvrdá kontrola obyvatelstva, prokládaná kampaněmi teroru a vybavená sítí koncentračních táborů, doprovází patolízalský kult ?Drahého Vůdce?, výraz rudé monarchie, v jejichž rysech se střídá stalinismus s asijským despotismem.
V Severní Koreji byla podle komunistického zákona odsouzena na smrt a veřejně popravena žena, matka rodiny, protože rozdávala bible. Zprávu rozšířili jihokorejští aktivisté, kteří vysvětlili, jak byla 33letá Ri Hyon-ok obviněna, že je ?špiónkou ve službách USA a Jižní Koreje a že štvala lid k podvratné činnosti?. Její manžel a tři děti byli v den její popravy, k níž došlo 16. června, deportováni do koncentračního tábora blízko města Hoeryong, blízko hranice z Čínou. Asi se nevrátí domů, protože životní podmínky v těchto lágrech jsou úděsné. Odtud se málokdo vrátí živý. V Severní Koreji, když je někdo obžalován z ?protirevolučních zločinů?, sdílí jeho osud nějakým způsobem všichni blízcí příbuzní, podle zásady, že rodinný klan je vinen za ?pomýlené chování? jednotlivce?.
Relace aktivistů zveřejněná v Soulu uvádí neidentifikované dokumenty, propašované ze Severní Koreje, na kterých je i fotografie občanské legitimace Ri Hyon-ok, vydaná severokorejskou vládou. Ověřit tuhle zprávu není možné, protože nikdo nemá přístup k informacím ze Severní Koreje. Nijak nepřekvapuje přísnost trestu: totalitní komunistický režim trestá smrtí celou řadu ?provinění? od vraždy k distribuci zahraničních filmů. I když oficiálně není vyznávání křesťanské víry zákonem zakázáno a Pyongyang povolil otevření tří státních kostelů (jednoho katolického a dvou protestantských), ve skutečnosti žádného z poddaných ?Velkého vůdce? Kim Jonga II. nesmí ani napadnout vstoupit do kostela, modlit se tam nebo účastnit se bohoslužby. To je vyhrazeno slaboučké komunitě cizinců.
Navzdory tomu, jak se zdá, je v Severní Koreji přes 30 000 tajných křesťanů, kteří praktikují svou víru v podzemí, v nových katakombách 21. století. Ovšem tu a tam nějaký komunismu slepě oddaný občan dostane podezření a zchladí si na nich žáhu. Biřici Kim Jonga zakročí tvrdě: stačí mít bibli, aby byl dotyčný odsouzen k smrti. Severní Korea ? vysvětluje aktivista Do Hee-youn ? považuje křesťany za smrtelnou hrozbu pro režim. Vyšetřovací komise o zločinech proti lidství se sídlem v Soulu referovala o další děsivé události. Agenti politické policie ? něco jako StB za komunistického režimu u nás ? nedávno zatkli jednu katolickou ženu, 30letou Seo Kum-ok v jednom městečku nedaleko Ryongchou. Podrobili ji dlouhému mučení, aby z ní vymámili přiznání, že byla ? podle standardní komunistické hantýrky soudních prokurátorů ? ?záludnou a nebezpečnou špiónkou, ochotnou vyzradit nukleární tajemství Severní Koreje?. Komu? No, to je přece jasné: USA a Jižní Koreji. Její manžel byl také zatčen a deportován do lágru, zatímco jejich dvě děti zmizely beze stop v sítích tajné policie.
Komise nyní pracuje na tom, aby redigovala raport, který by předložila Mezinárodnímu trestnímu soudu a žádala ?formální obžalování Kim Jonga II?. Pro Jihokorejskou komisi je jasné, že ?Drahý Vůdce nemůže nevědět o všech těchto vraždách a popravách, o zatčeních a odsouzeních k nuceným pracím v lágrech? spáchaných jeho jménem? Jeho moc v Pyongyangu je absolutní. Co představuje jedna křesťanka, aby to bylo důvodem k popravě? Jakou hrozbou je bible? A přesto bible zní jako jinačí slovo v bezohledném totalitarismu, jako je Severní Korea, slovo s osvobozujícím nábojem, na které nejsme na Západě zvyklí. Ostatně komunistické režimy považují od vždycky křesťanství, i třeba slaboučké, jako hrozbu. Odpověděly přehnaným terorem vzhledem k politické možnosti jednání křesťanů.
Krvavé obětování věřících představovalo nejen míru kontroly ze strany státu, nýbrž i obřadu, kterým se oslavovalo masové modloslužebnictví komunistické strany. S horlivostí nového náboženství musel boj o nový svět vykořenit žitou víru. Tak tomu bylo v Sovětském svazu s desítkami milionů obětí, ale i v Albánii, přeměněnou v roce 1967 na ateokracii zrušením všech náboženství. Kdo jen trochu znal situaci, vzpomíná si, křesťané, kteří přežívali v katakombách nepředstavovali žádné nebezpečí totalitární moci; a přesto byli neúprosně likvidováni. Kdo věří v duchovní rozměr člověka, zdá se, že odporuje a mlčky protestuje proti náboženství pozemského ráje komunismu. Musí být potírán s fanatickou horlivostí. Korejský komunismus s kultem ?Velkého vůdce?, nabyl povahy vnucovaného masového náboženství. Jsou to dějiny slibovaných rájů, které se stávají koncentračními lágry.
Zdá se, že bolestný příběh korejské ženy patří do dávných časů, do dob Pol Pota v Kambodži nebo komunistických zemí ve střední a východní Evropě. A zatím je dnešní a připomíná nám nemožný život hrstky křesťanů. Je to historie, která nekončí. Křesťanská víra nahání strach tyranským režimům. Dokonce jim nahání strach i bible. Ve skutečnosti existence křesťanů, i když na velmi omezeném prostoru, často představují lidský přístav v nelidském světě, mlčenlivé svědectví svobody, pro které je něco za tím, co nedává poddat se, zapřít víru.
Pro Jana Pavla II, bylo dvacáté století mučednickým. Ale pokračuje to i v prvním desetiletí 21. století. Jsou to utrpení křesťanských menšin v Indii nebo ve světě islámu. Jsou to mírumilovná svědectví, která jsou odporem proti rozšířenému násilí v nemálo částech země. Římský kněz otec Andrea Santoro, zabitý v Turecku v roce 2005, psal: ?Jsme svědky scén nelidské krutosti. Avšak alternativou ke krutosti je láska.? Živá víra a činná láska jsou vnímány jako alternativa a někdy násilím drcena. A co tak postavit svou víru a svou lásku vedle té, jakou byly naplněny 33letá Ri Hyon-ok a 30letá Seo Kum-ok až ke chvíli popravy! A protože láska nepomíjí, jejich láska k Ježíši Kristu stále plane, zvláště pro nás.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
