Nový portál Vatikánského rozhlasu

78. Bez Boha člověk neví kam má jít a nedokáže ani porozumět, kým je. Před enormními problémy rozvoje národů, které nás téměř přivádějí k malomyslnosti a kapitulaci, nám přichází na pomoc slovo Pána Ježíše Krista, který nám oznamuje: ?Beze mne nemůžete dělat nic? (Jan 15, 5) a povzbuzuje nás: ?Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa? (Mt 28, 20). Před nesmírností práce, kterou je třeba vykonat, nás podporuje víra v přítomnost Boha u těch, kdo se v jeho jménu sjednocují a pracují pro spravedlnost. Pavel VI. nám v encyklice Populorum progressio připomněl, že člověk není s to sám řídit vlastní rozvoj, protože nemůže založit pravý humanismus sám od sebe. Jedině pomyslíme-li na to, že jsme povoláni jakožto jednotlivci i jako společenství být součástí rodiny Boží jako jeho děti, budeme také schopni vytvářet nové myšlení a vydávat nové energie ve službách integrálního humanismu. Největší sílou ve službách rozvoje je proto křesťanský humanismus,[157] který oživuje lásku (caritas), nechává se vést pravdou a přijímá jedno i druhé jako trvalý dar Boží. Disponibilita pro Boha otvírá disponibilitu pro bratry, vstříc životu chápanému jako solidární a radostné poslání. A naopak, ideologická uzavřenost vůči Bohu a ateizmus lhostejnosti, které zapomínají na Stvořitele, představují riziko opomíjení i lidských hodnot a znamenají dnes jednu z největších překážek rozvoje. Humanismus, který vylučuje Boha je nehumánní humanismus. Jedině humanismus otevřený k Absolutnu a křesťansky inspirovaný nás může vést v prosazování a realizaci forem sociálního a občanského života na poli struktur, institucí, kultury, ethosu a chránit nás před nebezpečím uvěznění v momentálních módních trendech. Vědomí nezničitelné Boží Lásky je nám oporou v namáhavém a vzrušujícím nasazení pro spravedlnost a rozvoj národů, v úspěších i neúspěších, při neustálém ohledu na spravedlivé uspořádání lidských záležitostí. Láska Boží nás vyzývá, abychom opustili to, co je omezené a nedefinitivní, dává nám odvahu jednat a pokračovat v hledání dobra pro všechny, i když se neuskuteční okamžitě, a také když to, co se podaří uskutečnit nám, politickým autoritám a ekonomickým pracovníkům je vždy méně než to, po čem toužíme.[158] Bůh nám dává sílu bojovat a trpět z lásky k obecnému dobru, protože On je naše Všechno, naše největší naděje.

79. Rozvoj potřebuje křesťany s rukama vztaženýma k Bohu v prosebném gestu modlitby, křesťany vedené vědomím, že plná láska k pravdě, caritas in veritate, z níž vychází autentický rozvoj, není vytvořen námi, ale je nám darován. Proto i v nejobtížnějších a nesložitějších chvílích musíme kromě uvědomělé reakce především mít na paměti jeho lásku. Rozvoj v sobě zahrnuje pozornost k duchovnímu životu, seriózní ohled na zkušenosti s důvěrou v Boha, s duchovním bratrstvím v Kristu, s vírou v božskou Prozřetelnost a Milosrdenství, lásku a odpuštění, se zřeknutím se sebe sama, s přijetím bližního, spravedlností a pokojem. To vše je nezbytné pro transformaci ?srdcí z kamene? na ?srdce z masa? (Ez 36,26), aby se život na zemi stával ?božským? a tím hodnějším člověka. To vše náleží člověku, protože člověk je subjektem své vlastní existence; a zároveň to náleží Bohu, protože Bůh je na počátku a na konci všeho, co má platnost a co On vykoupí: ?Svět, život i smrt, to, co už tady je, i to, co teprve přijde, všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.? (1 Kor 3,22-23). Tužbou křesťana je, aby celá lidská rodina mohla vzývat Boha jako ?Otce našeho!?. Kéž se spolu s jednorozeným Synem všichni lidé naučí modlit se k Otci a prosit ho slovy, která nás naučil Ježíš sám, kéž se naučí světit ho životem podle jeho vůle, a potom mít nezbytný vezdejší chléb, porozumění a velkodušnost vůči dlužníkům, nebýt příliš vystavováni zkoušce a být vysvobozeni od zlého (srov. Mt 6,9-13).
Na závěr Roku sv. Pavla bych rád vyjádřil toto přání slovy samotného apoštola z jeho listu Římanům: ?Láska ať je bez přetvářky. Mějte v ošklivosti zlo, přidržujte se dobra. V bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi, v uctivosti předcházejte jeden druhého.? (12,9-10). Kéž Panna Maria, prohlášená Pavlem VI. za Mater ecclesiae a ctěná křesťanským lidem jako Speculum iustitiae a Regina pacis nás chrání a svou přímluvou nám vyprosí sílu, naději a radost nezbytnou pro to, abychom i nadále s velkodušnou oddaností uskutečňovali závazek všestranného rozvoje celého člověka a celého lidstva?.[159]

V Římě u sv. Petra, na Slavnost sv. Petra a Pavla 29. června 2009, v pátém roce mého pontifikátu
BENEDIKT XVI.