Drazí bratři a sestry v Kristu,
s hlubokou vděčností a radostí přicházím dnes na návštěvu řeckého pravoslavného patriarchátu v Jeruzalémě. Na tuto chvíli jsem se dlouho těšil. Děkuji Jeho blaženosti patriarchovi Teofilovi III. za laskavá slova a bratrský pozdrav, který vroucně opětuji. Chci vyjádřit vám všem vřelé díky za poskytnutou příležitost opět se setkat s tolika představiteli zdejších církví a církevních společenství.
Vracím se dnešního rána v mysli k historickým setkáním, která se zde v Jeruzalémě konala mezi mým předchůdcem Pavlem VI. a ekumenickým patriarchou Athenagorasem I. a také mezi papežem Janem Pavlem II. a Jeho blažeností patriarchou Diodorem. Tato setkání, včetně mé dnešní návštěvy, mají velký symbolický význam. Připomínají, že světlo z Východu (srov. Iz 60,1; Zj 21,10) osvítilo celý svět ve chvíli, kdy nás navštívil ?ten, který vychází z výsosti? (Lk 1,78), a také nás upozorňují, že odtud bylo evangelium hlásáno všem národům.
Kdo by na tomto svatém místě vedle baziliky Božího hrobu, stojící právě tam, kde náš ukřižovaný Pán vstal z mrtvých za celé lidstvo, a nedaleko Večeřadla, kde byli v den Letnic ?všichni společně pohromadě? (Sk 2,1), kdo by mohl necítit pobídku naplnit naše ekumenické úsilí dobrou vůlí, zdravým učením a duchovní touhou? Modlím se, aby naše dnešní setkání znamenalo nový podnět pro práci v teologickém dialogu mezi katolickou církví a církvemi pravoslavnými a obohatilo tak nedávné plody studií a dalších společných iniciativ.
Zvláštní radostí pro naše církve byla účast ekumenického patriarchy Konstantinopole, Jeho svatosti Bartoloměje I., na nedávné biskupské synodě v Římě, věnované ?Božímu Slovu v životě a poslání církve?. Vřelé přijetí, kterého se mu dostalo, a jeho dojemné vystoupení byly upřímným vyjádřením hluboké duchovní radosti, která plyne ze stupně společenství, jakého jsme již mezi svými církvemi dosáhli. Tato ekumenická zkušenost jasně dosvědčuje spojitost mezi jednotou církve a jejím posláním. Ježíš rozpětím svých rukou na kříži zjevil plnost své touhy přitáhnout k sobě všechny lidi a shromáždit je v jednotě (srov. Jan 12,32). Vdechl nám svého Ducha a zjevil tak moc uschopnit nás k účasti na jeho poslání smiřovat (srov. Jan 19,30; 20,22-23). V tomto dechu skrze vykoupení, které sjednocuje, spočívá naše poslání. Není proto divu, že právě ve své vroucí touze nést Krista druhým a uvádět ve známost jeho poselství o smíření (srov. 2 Kor 5,19) zakoušíme zahanbení ze svého rozdělení. Přesto však jsme posláni do světa (srov. Jan 20,21), upevněni jednotící silou Ducha Svatého (srov. ibid., v. 22), povoláni hlásat smíření, které přitahuje každého člověka k víře, že Ježíš je Syn Boží (srov. ibid., v. 31), a musíme nalézt sílu zdvojnásobit své úsilí o zdokonalení našeho společenství, aby bylo úplné a abychom tak společně dosvědčovali lásku Otce, který posílá svého Syna, aby svět poznal jeho lásku k nám (srov. Jan 17,23).
Je to již skoro dva tisíce let, kdy v těchto ulicích skupina Řeků požádala Filipa: ?Pane, rádi bychom viděli Ježíše? (Jan 12,21). Tuto žádost dnes dostáváme my zde v Jeruzalémě, ve Svaté zemi, v tomto regionu i všude ve světě. Jak na ni odpovíme? Je naše odpověď slyšet? Svatý Pavel nás upozorňuje na závažnost této odpovědi, na naše poslání učit a hlásat, když říká: ?Víra je z hlásání, hlásání pak se děje slovem o Kristu? (Řím 10,17). Jde tedy o příkaz, aby křesťanští představitelé a jejich společenství vydávali živé svědectví tomu, co hlásá naše víra: věčnému Slovu, které vstoupilo do prostoru a času v této zemi, Ježíši Nazaretskému, který kráčel po zdejších ulicích a svými slovy a skutky volá lidi každého věku do života pravdy a lásky.
Drazí přátelé, vybízím vás, abyste s radostí hlásali vzkříšeného Pána, a chci zároveň vyjádřit uznání za dílo, které dosud vykonaly hlavy křesťanských komunit scházejících se pravidelně v tomto městě. Mám za to, že největší službou, kterou mohou jeruzalémští křesťané nabídnout svým spoluobčanům, je výchova a vzdělávání nových generací dobře formovaných a aktivních křesťanů, plných touhy štědře přispívat k náboženskému a občanskému životu tohoto jedinečného a svatého města. Základní prioritou každého křesťanského představitele je poslání živit víru jednotlivců i rodin, jež jsou svěřeny jeho pastorační péči. Tento společný zájem nechť se přičiní o to, aby se vaše pravidelná setkání vyznačovala moudrostí a bratrskou láskou, jež jsou nutné pro vzájemnou podporu a vyrovnání se jak s radostmi, tak s obtíženi, které poznamenávají život vašeho lidu. Modlím se, aby došla pochopení skutečnost, že touhy jeruzalémských křesťanů jsou v souladu s touhami všech obyvatel města bez ohledu na jejich náboženskou příslušnost: život v náboženské svobodě a pokojném soužití a také ? zejména pro mladé generace ? s neomezeným přístupem ke vzdělání a zaměstnání, s vyhlídkou na náležité rodinné bydlení a s možností užívat ekonomické stability a přispívat k ní.
Vaše blaženosti, ještě jednou vám spolu s dalšími hosty děkuji za vaše laskavé pozvání k návštěvě. Každému z vás i komunitám, které reprezentujete, vyprošuji hojnost Božího požehnání, síly a moudrosti! Kéž vás všechny posiluje Kristova naděje, která neklame.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
