Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry v Kristu,
mám radost z toho, že na začátku své pouti do Svaté země mohu spolu s vámi slavit eucharistii. Včera jsem stál na hoře Nebo a hleděl na tuto velkou zemi, zemi Mojžíše, Eliáše a Jana Křtitele, zemi, v níž se starobylé Boží přísliby naplnily příchodem Mesiáše, našeho Pána Ježíše. Tato země byla svědkem jeho kázání a zázraků, jeho smrti a vzkříšení i seslání Ducha Svatého na církev, svátost smířeného a obnoveného lidstva. Rozjímal jsem o tajemství Boží věrnosti a modlil se, aby církev v těchto zemích byla utvrzena v naději a posílena ve svědectví zmrtvýchvstalému Kristu, Spasiteli lidstva. Opravdu, jak nám praví svatý Petr v dnešním prvním čtení, ?v nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy? (Sk 4,12).

Dnešní radostné slavení eucharistické oběti vyjadřuje bohatou rozmanitost katolické církve ve Svaté zemi. Všechny vás srdečně zdravím v Pánu! Děkuji Jeho blaženosti Fouadu Twalovi, latinskému patriarchovi Jeruzaléma, za zdvořilá slova na uvítanou. Srdečně též zdravím mladé lidi z katolických škol, kteří dnešní eucharistickou slavnost obohacují svým nadšením.

V evangeliu, které jsme právě slyšeli, Ježíš prohlašuje: ?Já jsem pastýř dobrý? který dává za ovce svůj život? (Jan 10,11). Jako nástupce svatého Petra, jemuž Pán svěřil péči o své stádce (srov. Jan 21,15-17), jsem dlouho čekal na příležitost, kdy před vámi stanu jako svědek vzkříšeného Spasitele a povzbudím vás k vytrvalosti ve víře, naději a lásce, ve věrnosti starobylým tradicím a jedinečným dějinám křesťanského svědectví, které vás spojuje s dobou apoštolů. Zdejší katolické společenství je hluboce zasaženo těžkostmi a nejistotami, které jsou společné všem obyvatelům Blízkého Východu. Nikdy nezapomeňte na onu velkou důstojnost, která vyplývá z vašeho křesťanského dědictví, a neztraťte nikdy smysl pro láskyplnou solidaritu vůči všem svým bratřím a sestrám v církvi na celém světě.

?Já jsem pastýř dobrý,? říká nám Pán, ?znám svoje ovce a moje ovce znají mne? (Jan 10,14). Dnes jsme v Jordánsku slavili Světový den modliteb za povolání. V rozjímání o evangeliu Dobrého Pastýře se modleme k Pánu, aby ještě více otevřel naše srdce a mysl svému volání. Ježíš ?nás opravdu zná,? a to lépe než známe my sami sebe, a má s každým z nás svůj plán. Víme také, že ať nás povolá kamkoliv, nalezneme štěstí a naplnění; nalezneme opravdu sami sebe (srov. Mt 10,39). Vybízím dnes zde přítomný zástup mládeže, aby uvažovali nad tím, jak je Pán povolává, aby ho následovali a budovali jeho církev. Ať už skrze kněžskou službu, zasvěcený život nebo svátost manželství si Ježíš přeje, abyste naslouchali jeho hlasu a pracovali pro růst jeho království.

V druhém dnešním čtení nás svatý Jan vybízí, abychom ?pohlédli, jak velikou lásku nám Otec projevil,? když z nás v Kristu učinil své adoptivní děti. Tato slova nás mají vést k vděčnosti za zkušenost Otcovy lásky, kterou jsme obdrželi ve svých rodinách, skrze lásku svých otců a matek, prarodičů, bratří a sester. Během slavení letošního Roku rodiny přemýšlela církev v celé Svaté zemi o rodině jako o tajemství lásky, která dává život, tajemství, obsaženém v Božím plánu s jeho povoláním a posláním: vyzařovat božskou lásku, která je zdrojem a dovršením každé jiné lásky našeho života. Kéž každá křesťanská rodina roste ve věrnosti svému vznešenému povolání být pravou školou modlitby, kde se děti učí upřímné lásce k Bohu, kde zrají v sebekázni a pozornosti k potřebám druhých a kde jsou utvářeni moudrostí plynoucí z víry, aby přispívali k budování spravedlivější, bratrské společnosti. Silné křesťanské rodiny zdejších zemí jsou velkým dědictvím předešlých generací. Kéž jsou dnešní rodiny tomuto velkému dědictví věrné a nikdy jim nechybí hmotná ani morální podpora, kterou k uskutečnění své nezastupitelné role ve službách společnosti potřebují.

Důležitým aspektem našeho zamyšlení v letošním Roce rodiny byla zejména důstojnost, povolání a poslání žen v Božím plánu. Jak musí být církev v těchto krajích vděčná za svědectví trpělivosti, lásky a víry nesčetných křesťanských matek, řeholních sester, učitelek, lékařek a ošetřovatelek! Za kolik toho vaše společnost vděčí právě všem těm ženám, které různým způsobem věnovaly svůj život budování pokoje a šíření lásky! Již od prvních stránek Bible vidíme, jak se muži a ženy, stvoření k obrazu Božímu, vzájemně doplňují jako správci Božích darů a jeho spolupracovníci při předávání daru jak fyzického, tak duchovního života našemu světu. Tato Bohem darovaná důstojnost a role žen nebyla naneštěstí vždycky dostatečně chápána a doceněna. Církev a společnost ve svém celku si musí být vědoma toho, jak naléhavě potřebujeme to, co můj předchůdce papež Jan Pavel II. nazýval ?prorocké charisma? žen (srov. Mulieris dignitatem, 29) jako nositelek lásky, učitelek milosrdenství a tvůrkyň pokoje, šiřitelek něhy a lidství ve světě, jenž často posuzuje hodnotu osoby podle chladných kritérií zisku a užitečnosti. Církev ve Svaté zemi může svým veřejným svědectvím úcty k ženám a obranou vrozené důstojnosti každé lidské osoby významně přispět k rozvoji kultury pravého lidství a k vytváření civilizace lásky.

Drazí přátelé, vraťme se ještě k Ježíšovým slovům z dnešního evangelia. Mám za to, že obsahují zvláštní poselství pro vás, jeho věrné stádce v těchto krajích, kde kdysi přebýval. Tento ?dobrý pastýř? nám říká, že ?dává za ovce svůj život.? Na začátku mše jsme prosili Otce, aby ?nás posílil, abychom došli za svým vítězným Pastýřem,? který vytrval ve věrnosti Otcově vůli (srov. Vstupní modlitba, 4. neděle velikonoční). Odvaha Krista, našeho pastýře, kéž inspiruje a podporuje vaši každodenní snahu svědčit o křesťanské víře a uchovávat přítomnost církve ve změnách společenského tkaniva těchto starobylých zemí.

Věrnost vašim křesťanským kořenům, věrnost poslání církve ve Svaté zemi po vás žádají zvláštní druh odvahy: odvahu k přesvědčení, zrozenému z osobní víry a ne pouhé společenské konvence či rodinné tradice; odvahu vstupovat do dialogu a pracovat společně s ostatními křesťany ve službách evangelia a solidarity s chudými, utečenci a oběťmi hlubokých lidských tragédií; odvahu budovat nové mosty a umožnit tak plodné setkání národů různých náboženství a kultur, které obohatí společenské tkanivo. To také znamená svědčit o lásce, která nás inspiruje k ?obětování? vlastního života ve službách druhým a tak odporuje myšlení těch, kteří ospravedlňují ?odnímání? nevinných životů.

?Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne? (Jan 10,14). Radujte se, protože Pán vás začlenil do tohoto stádce a každého povolal jménem! Následujte jej s radostí a nechte se od něho kamkoliv vést! Ježíš ví, jakým výzvám musíte čelit, jaké zkoušky snášet a kolik dobra činíte v jeho jménu. Důvěřujte v něj, v lásku, kterou dává všem členům svého stádce, a vydávejte trvalé svědectví o vítězství jeho lásky. Kéž vás svatý Jan Křtitel, patron Jordánska, a Maria, Panna a Matka, podporují svým příkladem a modlitbou a vedou vás k plné radosti ve věčných pastvinách, kde budeme navždy zakoušet přítomnost Dobrého Pastýře a poznáme pravé hlubiny jeho lásky. Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie