Vatikán.
Duch svatý je silou, která nám i přes potíže a soužení umožňuje neustále doufat ? to byla vůdčí linie kazání O.Cantalamessy v rámci pravidelných postních pátečních kázání pro Svatého otce a římskou kurii.
Duch svatý ? řekl papežský kazatel ? jakoby dává křídla naší naději, žene nás vpřed, udržuje nás na cestě, nedovoluje nám dělat si pohodlí a vést sedavý způsob života; je mocí shůry, která nás uschopňuje nést naději až na konec země; je samotnou duší naší naděje.
?Potřebujeme naději, abychom mohli žít, a potřebujeme Ducha svatého, abychom mohli doufat! Každý čas je dobrý pro naději, ale zejména čas soužení, protože ? jak píše sv. Pavel ? víme, že soužení přináší trpělivost, trpělivost pak ctnost a ta zase naději. Naděje je tedy nejpotřebnější ctností v době, kdy je svět v krizi a církev se souží.?
Otec Cantalamessa pak poukazuje na jedno úskalí duchovního života:
?Jedno z hlavních nebezpečí duchovního života je malomyslnost ze stálého opakování stejných hříchů a zdánlivě neúčinného střídání dobrých úmyslů a opětovných pádů. Záchranou je naděje. Ta nám dává sílu začínat stále od začátku, věřit pokaždé v pravou konverzi. Takto je pohnuto srdce Boha, který nám přichází na pomoc svou milostí, přičemž bere v potaz odvahu každého našeho nového začátku.?
Úkolem křesťana je vnášet světlo do světa, který je nezřídka ovládán temnotami:
?Nesmíme se spokojit s tím, že máme naději my sami. Duch svatý z nás chce učinit rozsévače naděje. Není krásnějšího daru než šířit naději doma, ve společnosti, v místní i univerzální církvi. Naděje je jako vůně, která šíří do celého prostoru.?
Víra v Krista ? uzavíral O.Cantalamessa ? nás vybízí doufat, vždycky doufat a kdybychom doufali tisíckrát marně, vracet se vždy znovu k naději.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
