Vatikán.
Správná interpretace kontinuity tradice v souvislosti s 2. vatikánským koncilem byla tématem přednášky arcibiskupa Agostina Marchetta, sekretáře Papežské rady pro migranty a cestující na konferenci, pořádanou Florentskou Akademií dei Ponti.
Mons. Marchetto ve svém vystoupení hovořil o ?pravé hermeneutice kontinuity toho, čím byl koncil?. Jeho ?správná exegeze? ? zdůraznil ? se musí zakládat na oficiálních Aktech koncilu sebraných v ?62 velkých svazcích?. Mnozí badatelé ? posteskl si ? však využívali zejména soukromé poznámky a deníky jednotlivých koncilních otců a koncilních poradců za účelem umenšení významu závěrečných koncilních dokumentů, aby tak dali vyniknout tzv. ?duchu koncilu?, který kladli do rozporu s jeho oficiálním přijetím, jehož se prý chopili úředníci římské kurie, a to způsobilo domnělé zkreslení pravého ducha koncilu. Tento akrobatický přístup ? pokračoval mons. Marchetto ? představuje ?ideologickou tendenci historiografie, která se soustředí pouze na inovace a vytváří tak dojem jakoby se zrodila nějaká nová církev, nějaký nový katolicismus?.
Zejména badatelé spojení s tzv. Boloňskou skupinou ? řekl dále arcibiskup ? ?dokázali s využitím velkého množství prostředků, hromadného působení a dalekosahajícími konexemi prakticky monopolizovat obraz Koncilu a vnutit jeho ?zkreslenou, rozpornou, ba mystifikující podobu?. Podle těchto historiků koncil zrodil ?demokratizovanou církev, jež se zřekla svých styčných bodů, své autority jakožto centra a měřítka víry?. Koncil měl podle těchto názorů zrodit nový typ věřícího katolíka, který už není vázán na ?věrouku a její závaznou formulaci?. Tím dochází k relativizaci nauky o církvi i samotné víry.
Pravá hermeneutika ? zdůrazňuje mons. Marchetto ? je ?syntézou Tradice a obnovy?, ?nikoli zlomem, podvratnou revolucí?, nýbrž ?věrnou evolucí? jako to řekl Benedikt XVI. ve své proslulé promluvě k římské kurii z 22.prosince 2005: ?hermeneutika diskontinuity a zlomu? ? řekl tehdy papež ? ?si získala přízeň médií, ale vyvolala zmatek?, zatímco ?hermeneutika reformy a obnovy v kontinuitě jediného subjektu ? církve, která s časem roste a rozvíjí se, ale přitom si zachovává svou identitu ? tato hermeneutika ?přináší plody tiše, ale stále viditelněji?.
(mig)