Nový portál Vatikánského rozhlasu

Řím. 200 let od narození Charlese Darwina a 150 let od publikace jeho hlavního díla O původu druhů se stalo vhodnou příležitostí přivést vědce, filosofy a teology k vzájemnému naslouchání ? tak shrnul arcibiskup Gianfranco Ravasi hlavní záměr mezinárodní konference ?Biologická evoluce, fakta a teorie?, která probíhá od 3. do 7. března na Papežské gregoriánské univerzitě. Pět pracovních dnů poskytuje dostatek prostoru k nahlédnutí problému evoluce z širší perspektivy než je u tradičního neodarwinismu obvyklé. Mluví don Giuseppe Tanzella-Nitti, profesor fundamentální teologie Papežské univerzity Santa Croce a člen organizačního výboru:

?Jde o velmi široce koncipované setkání nad tématem evoluce. Zabývá se nejen klasickými darwinovskými mechanismy, ale i dalšími evolučními procesy. Je to nesmírně důležité, protože teologa zajímají vědecké údaje, pomáhají k lepší interpretaci Písma svatého a dovolují také zahlédnout možnosti, směry, jimiž se může ubírat porozumění Zjevení. Neméně zajímavé je toto téma pro filosofa. Ve způsobu prezentace vědeckých zjištění je vždy nezbytně přítomna i filosofická vize, totiž ve snaze poskytnout globální náhled celku. Když tato celistvá vize začíná interpretovat data, mění se v jistém smyslu ve filosofickou vizi. Proto bych řekl, že stejně teologie jako filosofie vnímají vědecká fakta jako pobídku, reflektují je a zkoumají, jak je využít a zahrnout do systému.?

Je křesťanská idea stvoření, odvozená z biblické exegeze, nějak zpochybněna Darwinovou evoluční teorií?

?Řekl bych, že ne. Pokud tedy chápeme evoluční teorii jako skutečnost, že se biologické druhy na naší planetě proměňovaly a že život se postupně vyvíjel od jednoduchých forem ke stále složitějším a organizovanějším formám života. Jestliže evoluce znamená toto, je zcela slučitelná s ideou stvoření. Abych si vypůjčil slova jednoho z velkých biologů a zastánců evoluce, Theodosia Dobzhanského, evoluce je způsob, jakým Bůh tvoří. Myslím, že toto tvrzení můžeme bez potíží sdílet, míníme-li evolucí míníme to, co jsem předeslal. Pokud bychom ale za evoluci považovali ? jak čteme v některých povrchních článcích ? ideu, že ve vesmíru ani v rozvoji života na zemi není žádný plán, žádná finalita, žádný směr, který by nakonec ústil k člověku, pokud evolucí míníme toto, jde spíše o filosofický závěr nebo řekněme ideologický, nikoliv vědecký. Darwin o tom nikdy nemluvil. Kdykoli byl dotazován na poslední příčiny, na nejzazší původ člověka a jeho výskyt, zachovával vždy velký respekt a říkal, že jde o problémy daleko větší než si vědec může klást. Diskusi na toto téma nechával do značné míry otevřenou.?

Může dnešní teolog, maje před sebou nejnovější vědecké teorie navazující na Darwina, najít v evoluci finalitu?

?Může, ale nesmí to vkládat do úst Darwinovi. Abych mluvil jasně: vědecká zjištění jako taková nemluví ani ve prospěch naprosté náhodnosti, ani ve prospěch finalistické vize. Věda říká pouze tolik, že existuje vývoj k větší složitosti a diversifikaci. A mohu myslím říci, že člověk se zdá být jakýmsi vyvrcholením tohoto vývoje. Spatřovat v tom finalismus je řekl bych velmi typických závěrem přírodní filosofie, nikoliv vědy. Teolog a filosof by tedy měli ověřovat, do jaké míry jsou vědecká fakta slučitelná s filosofickou vizí určitého finalismu. A podle mého přesvědčení jsou tyto věci plně kompatibilní. Nemyslím si ale, že se na to máme ptát vědců, nebo lépe řečeno: není potřeba ptát se na to vědy. Také vědec je totiž vposledku filosofem, je to člověk, který problémy reflektuje a jako lidská bytost při takovém uvažování nad pozitivními výsledky může zahlédnout v přírodě finalismus. Pokud se ale bude ptát jen čísel, molekul nebo genů DNA, zcela jistě se tohoto finalismu nedopátrá.?

- říká profesor fundamentální teologie, don Giuseppe Tanzella-Nitti.

(job)