Drazí bratři a sestry,
Dnes nás liturgie přivádí ke slavení svátku Posvěcení lateránské baziliky, nazývané ?matkou a hlavou všech kostelů města Říma i celého světa?. Tato bazilika byla totiž první, která byla postavena po vydání ediktu císaře Konstantina, který roku 313 udělil křesťanům svobodu praktikovat jejich náboženství. Tentýž císař pak daroval papežovi Melchiadovi starobylý pozemek rodiny Lateránů a nechal tam zbudovat baziliku, baptisterium a patriarchát, tedy sídlo římského biskupa, kde papežové přebývali až do avignonského období. Baziliku posvětil papež Silvestr roku 324 a chrám byl nejprve zasvěcen Nejsvětějšímu Spasiteli. Teprve po 6. století byl titul baziliky doplněn o jména svatých Jana Křtitele a Jana Evangelisty, jimiž se vžilo ji nazývat. Tento svátek se týkal nejprve samotného města Řím a až později od roku 1565 byl rozšířen na všechny církve římského ritu. Úctou sakrální stavby se tak chce vyjádřit láska a úcta k římské církvi, která, jak praví svatý Ignác z Antiochie, ?předsedá v lásce? celému katolickému společenství (
Římanům, 1,1).
Slovo Boží z tohoto svátku nás odkazuje na jednu podstatnou pravdu: chrám z cihel je symbolem živé církve; křesťanské společenství, které již apoštolé Petr a Pavel ve svých listech chápali jako ?duchovní stavbu?, budovanou Bohem z ?živých kamenů?, jimiž jsou křesťané, na jediném základě, kterým je Ježíš Kristus, přirovnávaný k ?nárožnímu kvádru? (srov. 1 Kor 3,9-11.16-17; 1 Petr 2,4-8; Ef 2,20-22). ?Vy jste Boží stavba?, píše svatý Pavel a dodává: ?Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy? (1 Kor 3,9c.17). Krása a harmonie kostelů, určených vzdávat chválu Bohu, vybízí také nás omezené a hříšné lidské bytosti, abychom se obrátily a vytvářely ?kosmos?, dobře uspořádanou stavbu v těsném společenství s Ježíšem, který je pravým Světcem svatých. K tomu dochází vrcholným způsobem v eucharistické liturgii, v níž se ecclesia, tedy společenství pokřtěných sjednocuje v naslouchání Božímu Slovu a v přijímání Těla a Krve Kristovy. Církev z živých kamenů roste kolem tohoto dvojího stolu v pravdě a lásce, vnitřně je utvářena Duchem svatým, transformuje se v to, co přijímá, připodobňuje se stále více svému Pánu Ježíši Kristu. Žije-li sama v upřímné a bratrské jednotě stává se tak duchovní stavbou milou Bohu.
Drazí přátelé, dnes se slaví tajemství, jež je stále aktuální. Bůh chce totiž na světě zbudovat duchovní chrám, společenství, které ho ctí v duchu a pravdě (srov. Jan 4,23-24). Tato příležitost nám však také připomíná důležitost materiálních staveb, v nichž se scházejí společenství, aby oslavovali Boha. Každé společenství má proto povinnost pečlivě se starat o vlastní sakrální budovy, které představují cenný náboženský a historický poklad. Vzývejme proto přímluvu Nejsvětější Panny Marie, aby nám pomáhala stávat se - jako Ona - ?domem Božím?, živým chrámem jeho lásky.
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
