Vatikán.
Ve Vatikánu dnes skončil první den 12. řádného plenárního zasedání synodu biskupů.
Pracovní program začal v 9. hodin v synodní aule liturgií hodin. Zasedání se účastnil také římský biskup, Benedikt XVI. Ten v úvodní promluvě navázal na liturgický text předchozí modlitby, na žalm 118:
?Na věky, Hospodine, trvá tvé slovo, je pevné jako nebesa... založil jsi zemi, a ona trvá. Mluví tu o pevnosti Slova. To je pevné, je opravdovou realitou, na níž je založen život. Připomeňme si v Ježíšových slovech pokračování tohoto žalmu: ?Nebe a země pominou, má slova nepominou.? Lidově řečeno, slovo, naše lidské slovo, není ve skutečnosti téměř nic, vánek. Jakmile je vysloveno, zmizí. Zdá se být ničím. Ale i lidské slovo má neuvěřitelnou sílu. Jsou slova, která utvořila dějiny, dala formu myšlenkám, myšlenkám z nichž slova vzešla. Je to slovo, které formuje dějiny, realitu.
Boží Slovo je základ všeho, je opravdovou realitou. Abychom byli realisty, musíme s touto realitou počítat. Musíme změnit naši představu, že materie, věci pevné, dotknutelné, jsou nejpevnější a nejjistější skutečností. (...) Musíme změnit náš koncept realismu. Realista je ten, kdo v Božím Slově, této zdánlivě matné realitě, rozpozná základ všeho. Realista je ten, kdo na tomto základě postaví svůj život.?
Benedikt XVI. také varoval, před nebezpečím, že v lidských slovech nenajdeme skutečného činitele, Ducha Svatého:
?Svatý Augustin připomíná v této souvislosti zákoníky a farizeje, kteří radí Herodovi. Herodes chce vědět, kde se narodí Spasitel světa. Oni to vědí, odpovědí správně: v Betlémě. Jsou to velcí odborníci, kteří vědí vše. A přece nevidí realitu, neznají Spasitele. Svatý Augustin říká: jsou ukazateli cesty pro ostatní, ale sami se nehýbou. To je také nebezpečí při naší četbě Písma, že se zastavíme u lidských slov, u slov minulosti, u příběhu minulosti, a neobjevíme v minulosti to přítomné, Ducha Svatého, který k nám promlouvá dnes slovy minulosti.?
V závěru promluvy Benedikt XVI. připomněl, že ?vstoupením do společenství s Božím Slovem vstupujeme do společenství církve, která Boží Slovo žije,? vstupujeme do společenství s celým lidstvem, protože se v našem srdci skrývá přání Božího Slova, aby bylo jedno. Proto také není hlásání evangelia druhem církevního kolonialismu, ale vyjitím za hranice své vlastní kultury, do univerzality, která nás všechny spojí, učiní bratry.
(MaS)
odeslat článek
vytisknout článek
