Svět oběhly fotografie ze setkání Ingrid Betancourt a Benedikta XVI., o kterém jsme vás včera informovali. Bývalá senátorka a prezidentská kandidátka poskytla vatikánskému rozhlasu rozhovor v němž odpovídá na otázku proč se chtěla setkat s papežem, proč to pro ní bylo tolik důležité:
?Předně proto, že je to sen každého křesťana. Myslím, že všichni si přejí setkat se s Papežem, stisknout mu ruku, navázat s ním kontakt. ? S tím člověkem, která je pro nás tak blízko Bohu, s dědicem apoštolů, tradice, která má dva tisíce let. Dva tisíce let nepřetržité kontinuity, od Krista až do dnes. To tedy především. A kromě toho během mého zajetí mě potkala jedna nečekaná věc. Jednoho dne jsme pochodovali přes deset hodin, s těžkými batohy, hladoví a žízniví, mezi komáry a všemi hrůzami, které život mění v sled mučivých okamžiků, takže se mučením stává už existence sama. Nakonec jsme se utábořili, zavěsila jsem svou spací síť, moskytiéru, a uchýlila jsem se do téhle své malé enklávy na noc. V té atmosféře beznaděje, s pocitem rezignace, smutku, plynoucího z toho, že se situace nekonečně protahuje, že nevím jak to všechno dopadne, jsem zapnula rádio. A slyším hlas Svatého otce, který vybízel k propuštění zajatců v Kolumbii a vyslovil mé jméno. Nedá se vypovědět, co jsem tehdy pocítila. Pro někoho, kdo se stal předmětem obchodu, věcí, která je převážena z místa na místo, kdo nemá právo promluvit, kdo je neustále ponižovaný? sama skutečnost, že Papež věděl, že existuji, jak se jmenuji, že pro něho jsem byla Někým? Díky tomu jsem se znovu stala člověkem.?
Jak jste prožila včerejší setkání s Benediktem XVI.?
?Především to bylo setkání s člověkem, který mě posiloval v té době hrůzy. Kromě toho jsem s ním mohla promluvit o řadě věcí, o kterých člověk uvažuje jako katolík, o kterých jsem přemýšlela v džungli při čtení Bible. Zeptala jsem se ho na řadu teologických otázek ohledně naší křesťanské víry a našeho křesťanského obřadu. Velmi mě rmoutí to, že po naší křesťanské cestě kráčí mnoho křesťanských bratří a sester, kteří neznají P. Marii. Já sama jsem Ji objevila v džungli při četbě evangelia. A stala se pro mě světlem. Musím vysvětlit, že dříve pro mě P. Maria byla mladá, můžu říct dokonce milá, dívka, která měla to štěstí, že se stala Ježíšovou matkou. Nic víc. Ale při četbě evangelia jsem pochopila velikost této Ženy. Její charakter, odvahu, inteligenci. Bez toho nemohla mluvit se svým Synem. Pochopila jsem Její velikost a pochopila jsem také, proč s Ní mohu vést rozhovor. Věděla jsem, že mě pochopí. A tak začal můj velmi důvěrný vztah s P. Marií. Neodvažovala jsem se mluvit s Ježíšem. Zdál se mi příliš velký, příliš daleký a dokonalý, příliš božský. Maria ale byla lidská, stala se jakýmsi členem rodiny, někým, kdo mě může pochopit. Když pomyslím, že jsou lidé, kteří nechápou, co pro nás může udělat? A to nejen jako prostředník mezi námi a Ježíšem v našich modlitbách a potřebách. Cokoliv potřebujeme ? peníze, blízkost, práci, vzdělání? s tím vším se můžeme Ježíšovi svěřit a On nás vyslechne. Ale když potkáme tuto Ženu, která nás nejen poslouchá, ale i odpovídá: upokoj se, buď trpělivější, neboj se mluvit s Ježíšem, vždyť můžeš, mě k tomu nepotřebuješ? Kdybych vám chtěla o tom všem vyprávět, museli bychom mluvit několik hodin? Bůh všechno dobře zařizuje.?
Často mluvíte o zázraku. Cítila jste, že máte za ten zázrak také poděkovat Papežovi?
V jednu chvíli našeho rozhovoru, když už se jsem řekla soustu věcí a cítila jsem se hloupě, že jsem se tak rozpovídala? a Papež na to všechno odpovídal inteligentním pronikavým pohledem, který dokáže rozšifrovat lidskou duši ? je to svatý člověk. V jednu chvíli jsem mu řekla, že mu to všechno vykládám, protože bych o tom chtěla povědět Bohu a protože Svatý otec je mu nejblíže, chci mu tímto způsobem za všechno poděkovat. Papež se rozesmál ? a umím si představit, co si asi pomyslel. Ale já to tak opravdu beru. Ve skutečnosti bylo v jeho smíchu mnoho pokory. Zůstal ve mně pocit, že je mi velmi blízko, jako bych ho znala odjakživa.?
- říká Ingrid Betancourt, která se dnes dopoledne při své návštěvě Itálie sešla také s prezidentem Giorgio Napolitanem.
Přeložila Johana Bronková.