?Po Anaklétovi, třetím následujícím po Apoštolech, nastoupil Kliment. Také Kliment viděl blahoslavené Apoštoly a stýkal se s nimi. V jeho uších ještě zněla kázání Apoštolů a před očima měl jejich tradici. A nebyl sám, neboť v jeho době žili ještě mnozí, vyučení od Apoštolů. Za Klimenta došlo k velké roztržce mezi bratry z Korintu; římská církev jim napsala velice rázný list, kterým je volala k pokoji a k oživení víry a tradice, kterou nedlouho předtím obdrželi od Apoštolů.? Tak píše o třetím Petrově nástupci sv. Irenej (Adv. Haer., III, 3,3) 70 let po Klimentově smrti. Jeho výpověď se navíc shoduje se svědectvím Egesippa, muže který pobýval v Římě v polovině 2. století a zažil ještě Klimentovi současníky (Eusebius, Hist. Eccl. V,4; IV,22; III, 16).
Podle chronologie stanovené Eusebiem stál Kliment v čele římské církve v 90. letech 1. století (Eusebius 92-101; oficiální chronologie 92-99).
O životě sv. Klimenta se mnoho neví. I letmý pohled na jeho list rozhádaným křesťanům do Korinta udivuje mimořádnou znalostí starozákonních textů. To vedlo badatele k názoru, že Kliment nebyl pohanského nýbrž židovského původu. Někteří se domnívají, že šlo o syna některého z propuštěnců císařského dvora, tedy otroka, který dostal svobodu. Origenes (De pricipiis, II, 3,6) ztotožňuje Klimenta s mužem, jehož připomíná sv. Pavel v listu Filipanům (4,3), což bylo přijato do liturgických textů na svátek sv. Klimenta 23. listopadu. Z dalších údajů o jeho životě lze za přesnou informaci považovat snad jen Eusebiův údaj o jeho smrti v třetím roce vlády císaře Trajána, tedy v roce 101.
Nejasnosti jsou ovšem kolem způsobu jeho smrti. V nejstarších zprávách totiž není řeč o tom, že by byl mučedníkem. Na druhou stranu tradice, která naopak Klimenta co by mučedníka uctívá, je poměrně velmi stará a v Římě zakořeněná. Podle řecké tradice, zaznamenané v legendicky vyznívajících aktech, Kliment pokřtil přes 400 vysoce postavených Římanů spojených s císařským dvorem. Za to byl poslán Trajánem do vyhnanství na Krym. Jeho misijní úspěch ale pokračoval. Nejenže byl těšitelem a divotvůrcem mezi křesťany odsouzenými k práci v mramorových dolech ve městě Chrsoneso, ale obracel místní obyvatelstvo a dal podnět ke stavbě 75 kostelů. Zprávy o tom se donesly do Říma a císař nařídil, aby byl Kliment vržen do moře s kotvou na krku. Moře pak prý každý rok v den výročí smrti ustupovalo o dvě míle a odkrývalo svatyňku, ve které věřící mohli uctívat tělo mučedníka.
Na druhou stranu není důvod nevěřit svědectví sv. Cyrila, který se v roce 868 na Krym vydal evangelizovat Chazary a přivezl odtud do Říma Klimentovy relikvie, pohřbené i s kotvou, o níž mluví legenda. Papež Hadrián II. je pak uložil do oltáře v bazilice sv. Klimenta spolu s ostatky sv. Ignáce Antiochijského.
Nejdůležitějším zachovaným dědictvím sv. Klimenta papeže je jeho list Korinťanům, o jehož autenticitě se nepochybuje. Sepsal ho patrně kolem roku 97 jako reakci na nepokoje v korintské křesťanské komunitě, kde se někteří mladší členové vzbouřili proti svým presbyterům a svévolně je sesadili. Kliment v obsáhlém listu shrnuje základy křesťanské víry, napomíná a výslovně popisuje hierarchický řád v církvi jako ustanovený Kristem. Z historického hlediska obsahuje významná svědectví o mučednické smrti sv. Petra a Pavla za Nerona, o detailech korintského sporu, o liturgické modlitbě i o vztahu k veřejné moci, za kterou se modlí. Klimentův list do Korinta mluví o církvi jako o tělu Kristově (46,7), jehož údy mají různé funkce (47). V Kristu má také původ hierarchie (42), složená s biskupů, zvaných také presbyteři, a s jáhnů (42; 44, 1-2). Z listu také zřetelně vystupuje výsostné postavení římské církve, vědomí její odpovědnosti, z které plynou ovšem také požadavky. Kliment žádá poslušnost a hrozí neposlušným.
Tyto pasáže tentokrát nechme stranou a poslechněme si úryvek z jeho modlitby, která začíná ve 49. kapitole Listu do Korinta:
?Ty jsi otevřel oči našeho srdce, abychom poznali tebe, jediného nejvyššího na výsostech nebes, svatého, který dlí mezi svatými, který pokořuje násilnost pyšných, mění plány národů, povyšuje pokorné a ponižuje pyšné. Ty, který obdarováváš i bereš, život odnímáš i dáváš, jediný dobrodinče ducha a Bože všeho těla, který zkoumáš propasti, pozoruješ činy lidí, který pomáháš těm, kdo jsou v nebezpečí a zachraňuješ zoufalé, stvořiteli a ochránce každého ducha, který rozmnožuješ národy na zemi a který jsi mezi všemi vyvolil ty, kdo tě milují skrze Ježíše Krista, tvého milovaného Syna, skrze něhož jsi nás vychoval, posvětil a uctil. Prosíme tě, Pane, buď naší pomocí a oporou?. Ať všechny národy poznají, že ty jsi jediný Bůh, Ježíš Kristus tvůj syn a ?my jsme tvůj lid, ovce tvé pastviny.?
Další články z podrubriky Svatí římského kánonu
odeslat článek
vytisknout článek
