Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Chtěl bych se s vámi podělit o několik postřehů, které se týkají rovněž církve v jejím evangelizačním poslání a službě spravedlnosti a pokoji“, přivítal dnes papež František členy Mezinárodní asociace pro trestní právo (AIDP), kteří se sjeli na kongrese v Římě. Stejně jako při prvním setkání s tímto právnickým sdružením římský biskup pronesl velice obsáhlou promluvu, v jejímž úvodu upozornil na určitou odtažitost trestního práva od reality, čímž nabývá podoby čistě spekulativní znalosti.

„Podívejme se na dvě výrazná hlediska ze současného kontextu. Za prvé – idolatrie trhu. Slabý a zranitelný člověk je zcela bezbranný vůči zájmům zbožněného trhu, které se staly absolutním pravidlem. Některé hospodářské sektory dnes uplatňují větší moc než samy státy a tato realita je ještě evidentnější v době globalizace spekulativního kapitálu. Princip maximalizace zisku, oproštěný od jakéhokoli jiného zřetele, vede k automatické exkluzi, která násilně a krutě dopadá na lidi strádající její sociální a hospodářskou cenou a zároveň odsuzuje budoucí pokolení k tomu, že budou platit náklady vyžádané na životním prostředí. První, nač by se dnes právníci měli ptát, je možnost, jak svými znalostmi zabránit tomuto jevu, který ohrožuje demokratické instituce a rozvoj lidstva vůbec. Konkrétně řečeno, výzva, která dnes stojí před každým znalcem trestního práva, spočívá ve zbrždění trestní iracionality, která se mimo jiné projevuje (...) kriminalizací sociálních protestů (...). Za druhé bych rád upozornil na rizika trestního idealismu. (...) Uvalení určitého trestu se nemůže morálně ospravedlňovat tím, že je údajně schopen posílit důvěru v normativní systém za očekávání, že se každý jedinec ujmé své role ve společnosti a bude se chovat podle toho, co se od něj čeká.“

Papež se dále zaměřil na sociální újmu, kterou působí hospodářské delikty:

„Jedním z častých zanedbání trestního práva, které je důsledkem sankční selektivnosti, je mizivá anebo vůbec žádná pozornost věnovaná trestným činům páchaným těmi nejmocnějšími, zejména pak makrodelikvenci korporací. Těmito slovy nepřeháním! Oceňuji proto, že na vašem kongresu jste k této problematice přihlédli. Globální finanční kapitál stojí u původu závažných deliktů namířených nejenom proti vlastnictví, nýbrž také proti lidem a životnímu prostředí. Jedná se o organizovanou kriminalitu, zodpovědnou, mimo jiné, za předluženost států a plenění přírodních zdrojů naší planety. Trestní právo nemůže odhlížet od chování, které těží z asymetrických situací a využívá svého dominantního postavení na úkor kolektivního blahobytu. To se kupříkladu děje, když se spekulativně vyvolá umělé snížení cen státních dluhopisů, bez ohledu na to, že to může ovlivnit či zhoršit ekonomickou situaci celého národa. Pokud tyto delikty vedou k hladu, bídě, nucené migraci, smrti na léčitelné nemoci, ničení životního prostředí a genocidě domorodých národů, jejich závažnost je na úrovni zločinů proti lidskosti.“

Elementární smysl pro spravedlnost by naopak napovídal, že takovéto chování, za něž většinou nesou odpovědnost nadnárodní korporace, nezůstane bez trestu, poznamenal papež. Zejména pak veškeré jejich činy, které lze nazvat skutečnou „ekocidou“, zdůraznil.

„V tomto smyslu nedávno otcové na synodě pro panamazonský region navrhli definici ekologického hříchu jako úkonu anebo zanedbání, namířeného proti Bohu, bližnímu, komunitě anebo životnímu prostředí. Hřeší proti budoucím generacím a projevuje se skutky, kterými se znečišťuje životní prostředí, narušuje se jeho harmonie, zasahuje se do principů provázanosti v rámci stvoření a trhají se jeho solidární sítě. Je to hřích proti ctnosti spravedlnosti. Při vašem jednání jste pojmem »ekocida« označili ztrátu, poškození anebo zničení ekosystémů na určitém území do té míry, že to působí vážnou újmu jeho obyvatelům. Jedná se o pátou kategorii zločinů proti míru a jako taková by měla být uznána mezinárodním společenstvím. Za těchto okolností a vaším prostřednictvím bych rád vyzval všechny představitele a zodpovědné v sektoru mezinárodního trestního práva, aby svými snahami zajistili náležitou právní ochranu našeho společného domova.“

V další části promluvy se římský biskup soustředil na několik případů zneužití sankční moci. Kritizoval leckdy nepřiměřenou délku předběžné vazby a podotkl, že v některých oblastech tvoří neodsouzení vězni polovinu z celkového počtu vězněných. Dále varoval před degenarací skartační kultury v kulturu nenávisti:

„Setkáváme se s epizodami, které bohužel nejsou izolované a zajisté vyžadují hlubší rozbor, při kterých propuká sociální strádání jak mladých, tak dospělých lidí. Nikoli náhodou se občas objevují emblémy a akce typické pro nacismus, který svým pronásledováním Židů, cikánu a osob s homosexuální orientací představuje krajně negativní vzor pro kulturu odpisu a nenávisti. Svěřím se vám, že při projevech některých politiků či lidí odpovědných za veřejný pořádek mám dojem, že slyším Hitlera ve čtyřiatřicátém a šestatřicátém roce. Je třeba bdít na občanské i církevní rovině, abychom zabránili jakémukoli možnému kompromisu s touto degenarací.“

František dále zmínil nátlakové užití práva (lawfare), jehož pomocí se manipuluje s bojem proti údajné korupci s cílem sesadit nepohodlné vlády, zredukovat sociální práva a přiživovat znechucení politikou, z něhož čerpají ti, kdo touží po autoritativním výkonu moci.

„Zároveň je zajímavé, že využívání daňových rájů, což je vynález sloužící k zakrytí všech druhů deliktů, není vnímáno jako korupce a organizovaná kriminalita. Obdobně masový fenomén přivlastňování veřejných fondů prochází bez povšimnutí anebo je považován za pouhý střet zájmů. Vyzývám všechny, aby se nad tím zamysleli.“

V závěru papež vyzval své hosty k osobní profesionální odpovědnosti:

„Pokud se trestní úloha práva nemá stát cynickým a neosobním mechanismem, je zapotřebí vyvážených a odborně připravených osobností, které vynikají zaujetím pro spravedlnost a vědomím povinnosti a závažné odpovědnosti, kterou na sebe vzaly. Pouze takto každý zákon – jakýkoli zákon, nejenom trestní – nebude cílem sám o sobě, nýbrž bude sloužit lidem, kterých se týká (...). V křesťanském pojetí světa se vzor spravedlnosti ztělesňuje v životě Ježíše Krista, s nímž bylo nakládáno s pohrdáním a dokonce násilím vedoucím k smrti, ale který nakonec ve svém zmrtvýchvstání přináší poselství pokoje, odpuštění a smíření. Tyto hodnoty jsou stěží dosažitelné, avšak nezbytné pro dobrý život všech lidí. Naše společnosti jsou povolány k tomu, aby směřovaly ke spravedlnosti založené na dialogu a setkání, aby tam, kde je to možné, byly obnoveny vztahy zpřetrhané trestným činem. Nemyslím, že něco takového je utopie, ale určitě je to velká výzva. Výzva, které se máme zhostit, pokud chceme nakládat s problémy našeho občanského soužití racionálně, pokojně a demokraticky.“

Řekl papež účastníkům kongresu organizovaného Mezinárodní asociací pro trestní právo.