Homilie
Zkušenost poznání
Pavel Ambros Skončila vánoční doba a vstoupili jsme do liturgického mezidobí mezi Vánocemi a Velikonocemi. V této době se stáváme těmi, kteří vstupují do školy Kristovy. Chceme se nechat poučit. Učenlivost je předpokladem, že obstojíme i v dobách zkoušek, které na každého z nás čekají. Co se učíme v této škole? Jediné: opouštět naše představy Boha jako neosobní síly. Učíme se nechat Boha vstupovat do našeho života jako Otce a Syna. Setkání s osobou tvoří samotný základ života křesťana. Co znamená dovolit Bohu vstoupit? Otcův hlas
Pavel Ambros Vánoce jsou disciplína, ve které nemá smysl určovat vítěze a poražené. Když se blíží Štědrý den, hledáme vhodnou hudbu. Pobrukovat si koledu je jistě lepší než si naštvaně brumlat pod vousy. Při tomto přechodu od Vánoc do doby po Vánocích se ptáme: Co nám zůstalo? Důležitý okamžik! Naznačuje, že Vánoce nejsou pro děti, ale pro ty, kdo rostou, dozrávají. Chtějí se stát Božími dětmi. Nesnášíme nikdo z nás, když nám někdo říká, co máme dělat, co si máme myslet nebo s kým si prozpěvovat. Evangelium je diskrétnost sama. To podstatné spíše skrývá, než odhaluje. Je tomu i s evangeliem na svátek Křtu Páně, které v letošním roce provází Markovo evangelium. Křest Páně z rukou Jana Křtitele konči slavnostním zjevením Nejsvětější Trojice. Zmlknout před tajemstvím
Pavel Ambros
- neděle po Narození Páně - Cyklus B (Sir 24,1-4.12-16; Ef 1,3-6.15-18; Jan 1,1-18)
Svátek Svaté rodiny
Pavel Ambros Homilie ke svátku Svaté rodiny (B; Gn 15,1-6; 21,1-3; Žl 105; Žid 11,8.11-12.17-19; Lk 2,22-40). Ježíšův rodokmen
Pavel Ambros Úspěšný pořad v televizi nesl název Tajemství rodu. Myšlenka byla jednoduchá: známé osobnosti zkoumaly za pomocí odborníků svou rodinnou minulost v archivech. Na závěr tohoto pátrání autoři programu zprostředkovali setkání s příbuznými, o kterých ani neměli tušení. Mnohé zaujme otázka, zda nenosí v sobě šlechtickou nebo dokonce královskou krev. Předávat si informace o dávných předcích, zaposlouchat se do vyprávění o životních osudech prarodičů nebo o věhlasu předků nás povznáší. Zvídavé štráchání v historii nám přináší zábavu, poučení i jistý druh hrdosti.
Advent je darem i povoláním
Pavel Ambros Vydatnost adventní stravy se od 17. prosince znásobuje. Advent je darem i povoláním. Co dostáváme? Obraťme naši pozornost k antifonám, které se modlí církev ve večerních chválách. Žasneme nad silou výrazů: „Moudrosti, ty vycházíš z úst Nejvyššího!“ „Ty ses zjevil v ohni hořícího keře.“ „Před tebou zmlknou ústa králů.“ „Když ty otevřeš, nikdo už nezavře.“ „Východe, jase věčného světla.“ „Králi národů, toužebně očekávaný.“ „Na tebe čekají národy.“ „Spatříte slávu Krále králů.“ K čemu jsme voláni? Všechna tato zvolání, budeme-li je brát každý večer naší adventní přípravy s vážností, mohou učinit z letošních Vánoc nový zázrak Boží blízkosti a touhy učiniti něco krásného pro Boha.
Duch osvěcuje zevnitř
Pavel Ambros Již první ministrantský kurz naučí, co znamená růžová barva 3. neděle adventní: radost z příchodu Ježíše a z toho, že vykoupil lid. „Radujte se stále v Pánu!“ Pokání a radost jsou vnitřně propojené. Je to tím, že pokání očišťuje smysly. Ukazuje na mnohem bohatší svět, který život s Bohem přináší. S pokáním se vrací do života vzpomínka na ráj a předjímáním dovršení dostávají naše smysly viditelné známky probíhající proměny. Advent můžeme nejen slyšet, ale i vidět. Víme, že již samotné zabalení vánočního dárku naznačuje více, než pouhou estetickou rutinu. Ozvěna přicházejícího Pána
Pavel Ambros Je vícero druhů poznání. Chrobák poznává svět tykadly, netopýr má zvláštní radar, člověk má smysly propojené rozumem, křesťan poznává světlem víry. Co se zdá na první pohled být složité, stane se ve světle víry jednoduché. Proč? Čas Božího navštívení
Pavel Ambros Vyslechl jsem si podivně znějící příměr: Advent, to je čekárna. Vůbec není příjemné čekat na nedochvilného člověka. Jiné je čekání důchodce na penzi. Čekárna u zubaře není vůbec roztomilá. A čekat na nádraží? To si člověk dobře rozmyslí. Ale co dělat, celá naše doba je čekárnou, mučírnou, samotkou. I malá Maruška, poctivá školkařka si vzdechne v době COVIDu: až to všechno skončí, půjdeme všichni do restaurace na oběd! Advent přichází jako na zavolanou. Chce ukázat na význam všech našich dílčích čekání. Svatý Václav nebyl kníže, ale otec ubohých
kard. Michael Czerny SJ V kronikách čteme, že svatý Václav každou noc vstával, bos obcházel Boží chrámy a rozdával almužny vdovám, sirotkům, vězněným a různě souženým, a to natolik, že byl považován nikoli za knížete ale za otce všech ubohých. Takovým způsobem svatý Václav odpovídal na potřeby své doby v první polovině desátého století. Starší články v rubrice Homilie
| 
