Rádio Vaticana

Ankara. Benedikt XVI. zahájil apoštolskou cestu do Turecka. Po příletu do Ankary, kde se na letišti setkal s premiérem Erdoganem Svatý otec pokračoval, nejprve do mauzolea zakladatele Turecké republiky Mustafy Kemala Atatürka.
Po uvítací ceremonii před prezidentským palácem v Ankaře následovaly rozhovory s prezidentem Sezerem.
První oficiální projev přednesl Benedikt XVI. před reprezentanty muslimské komunity, v čele s předsedou úřadu pro náboženské záležitosti, Ali Bardakoglem.
Program prvního dne návštěvy uzavřelo setkání s diplomatickým sborem v budově apoštoské nunciatury.

Pátá zahraniční cesta přivádí Benedikta XVI. do Turecka. Stejně jako Pavel VI. v roce 1967 a Jan Pavel II. v roce 1979 se papež vydal na místa, kde vznikla největší část textů Nového Zákona. V Antiochii a v Efezu si křesťanské komunity upevnily svou identitu a z jejich středu vyšly misije mezi slovanské národy i na dálný východ.
Impulsem k návštěvě bylo pozvání ekumenického patriarchy Bartoloměje I. na svátek sv. Ondřeje. Svatý otec přijíždí posilnit ve víře malé společenství křesťanů a zpečetit přátelství mezi nimi ekumenickou deklarací, kterou podepíše s patriarchou Bartolomějem I. Neméně významné je také očekávané posílení dobrých vztahů s muslimským světem.

?Není to cesta politická, nýbrž pastorační a jejím cílem je dialog a společné úsilí o mír?
? tak charakterizoval Benedikt XVI. svou cestu do Turecka v rozhovoru s novináři na palubě letadla.

Na otázku týkající se začlenění Turecka do Evropské unie, papež připomenul otce moderního Turecka, Kemala Atatűrka, který si zvolil jako vzor francouzskou ústavu.

?Dialog mezi evropským způsobem myšlení a muslimskou tradicí je vepsán do existence moderního Turecka a máme tedy vzájemnou zodpovědnost: my Evropané, bychom se měli zamyslet na naším světským způsobem myšlení, který vylučuje náboženskou dimenzi z veřejného života, což nás zavádí do slepé uličky. Turecko by pak na základě své historie mělo přemýšlet společně s Evropany, jak vytvořit v budoucnu vztah mezi sekulárním světem a tradicí, mezi otevřeným a tolerantním rozumem, jehož základním elementem je svoboda a oněmi hodnotami, které spočívají v náboženství a které dávají obsah svobodě,? řekl Svatý Otec.

Cesta Benedikta XVI. do Turecka začala v devět hodin ráno na římském letišti Fiumicino. Po překonání vzdálenosti 1700 km a zhruba třech hodinách letu přistálo letadlo italské společnosti Alitalia s papežem na palubě těsně před dvanáctou hodinou na letišti Esemboga v Ankaře. Benedikta XVI. přivítali představitelé místní církve, v čele s předsedou Turecké biskupské konference, arcibiskupem Ruggerem Franceschinim. Proti očekávání zastupoval tureckou vládu u schůdků letadla premiér Erdogan osobně. Po přehlídce čestné stráže, kterou papež pozdravil v turečtině, nastoupilo dlouho diskutované setkání s premiérem Recepem Tayypem Erdoganem.

Rozhovor v letištním salónku VIP téměř dvojnásobně překročil ohlašovaných patnáct minut.
?Vždycky jsem obdivoval velkou kulturu Turecka ? řekl mimo jiné Svatý otec ? proto jsem si od začátku svého pontifikátu přál Turecko navštívit, aby se přátelství mezi Svatým Stolcem a Tureckem prohloubilo a abych mohl napomáhat setkání kultur, pracovat pro míru a smíření, což je povinností naší doby. ? Benedikt XVI. označil Turecko za most mezi západními demokraciemi a islámskou kulturou. ?Chcete-li, můžete mi pomáhat v dialogu mezi kulturami a v úsilí o pokoj?. Premiér Erdogan po setkání s Papežem řekl novinářům, že ?v situaci střetu civilizací? považuje za důležitou a významnou Papežskou návštěvu v zemi, kde je 95% obyvatel muslimů - a jak podotkl ? v zemi demokratické a laické. Podle tureckého premiéra návštěva Benedikta XVI. ?přináší světu poselství tolerance a míru.? Podle tureckého premiéra papež mluvil o islámu jako o náboženství lásky a míru a pozitivně se stavěl k vizi Turecka v Evropské Unii. ?To jsou slova, díky kterým má pro mě toto setkání pozitivní výsledek,? zdůraznil Erdogan.

Hlavní město Turecka se rozkládá na náhorní planině ve výšce tisíc metrů nad mořem. V roce 1923 Mustafa Kemal Atatürk zvolil Ankaru za politické a administrativní centrum nově založené Turecké republiky. Město se rozvíjelo na základě přesného urbanistického projektu rakouského architekta Jansena nad klasickým šachovnicovým půdorysem s rovnými ulicemi a rozléhlými parky. Jedna z hlavních tříd města vede k mauzoleu Atatürka, otce moderního tureckého státu. Vybudováno bylo v letech 1944-53. Jeho architekti se inspirovali rozvrhem antických chrámů, celu zdobí zelené mramory a zlaté mozaiky stropu. Právě tam vedla podle tureckého diplomatického protokolu první cesta Svatého otce v Turecku.

?Turecko, místo setkání a křižovatka různých náboženství a kultur?, tato slova zapsal Benedikt XVI. do Zlaté knihy v Mauzoleu. ?V této zemi na rozhraní Asie a Evropy ? pokračuje papežský text ? ?bych rád citoval zakladatele Turecké republiky, abych vyjádřil své přání: Mír vlasti, znamená mír světu. ?

Reformy Mustafa Kemala ve 30. letech 20. století znamenaly definitivní skoncování s otomanskou tradicí. Ústava z 5. února 1937 se přihlásila k principu světského státu, zrušila kalifát a otomanské právo založené na koránu nahradila občanským zákoníkem. Atatürkovy reformy zavedly neděli jako den odpočinku, prosadily západní kalendář, zakázaly polygamii, daly ženám aktivní i pasívní volební právo a prosadily užívání latinky, abychom zmínila alespoň ty nejviditelnější.

Od Atatürkova mauzolea se papežská kolona přesunula k prezidentskému paláci, kde následovala oficiální uvítací ceremonie. Turecký prezident Ahmet Necdet Sezer je v úřadě od roku 2000. Patří mezi propagátory vstupu Turecka do Evropské Unie, zastánce demokracie a laicity státu. Podle prohlášení prezidentského paláce se soukromý rozhovor Benedikta XVI. s Tureckým prezidentem soustředil na otázky bilaterálních vztahů, možnosti vzájemné spolupráce a porozumění a na další témata regionálního i mezinárodního charakteru.

Po setkání s prezidentem Sezerem odjel Benedikt XVI. na ředitelství úřadu pro náboženské záležitosti, kde se setkal s jeho předsedou panem Ali Bardakoglu. Profesor Bardakoglu vyučuje na Vyšším institutu islámských studií a zároveň práva na univerzitě v Istanbulu. Jako předseda úřadu pro náboženské záležitosti je členem turecké vlády. Kromě něho byli přítomni také zástupci muslimské obce v čele s velkým muftím Ankary a Istanbulu. Setkání se začalo nejprve soukromým rozhovorem Ali Bardakogla a Benedikta XVI. Tlumočnicí jim přitom byla turecká herečka Serra Yilmaz, žijící v Itálii, známá z filmu tureckého režiséra Ferzana Ozpeteka Okno od naproti. Ve své promluvě pak na závěr setkání Benedikt XVI. mimo jiné řekl:

"Společně můžeme nabídnout zejména věrohodnou odpověď na otázku, která v dnešní společnosti zřetelně vyvstává, třebaže bývá nezřídka odsouvána stranou, tj. na otázku, týkající se významu a smyslu života každého jednotlivce i celé společnosti. Jsme povoláni konat společně, abychom společnosti pomáhali otevřít se k transcendentnu a přiznat Všemohoucímu Bohu místo, které Mu náleží. Nejlepší způsob, jak jít kupředu, je autentický dialog mezi křesťany a muslimy, založený na pravdě a inspirovaný upřímnou touhou lépe poznat jeden druhého, respektovat rozdíly a uznat to, co máme společné. To zároveň povede k autentickému respektu k zodpovědným rozhodnutím, které koná každá osoba, a to zejména k těm, která se týkají základních hodnot a osobních náboženských přesvědčení.

Jako příklad bratrského respektu, s nímž mohou křesťané i muslimové společně působit, bych rád citoval několik slov, která roku 1076 papež Řehoř VII. adresoval muslimskému knížeti ze severní Afriky, který s křesťany, kteří spadali pod jeho pravomoc, zacházel s velkou benevolencí. Papež Řehoř VII. mluvil o zvláštní lásce, kterou si křesťané a muslimové vzájemně dluží, poněvadž ?věříme a vyznáváme jediného Boha, třebaže různými způsoby, a každý den jej chválíme a ctíme jako Stvořitele světa a vládce tohoto světa? (PL 148, 451).

Svoboda náboženství, ústavně zaručená a účinně respektovaná jak pro jednotlivce, tak pro společenství, představuje pro všechny věřící nezbytnou podmínku jejich poctivého přínosu k budování společnosti v postoji autentické služby, zejména ve vztahu k těm nejchudším a nejzranitelnějším.

Pane Předsedo, chtěl bych skončit díkůvzdáním a chválou Všemohoucího a Milosrdného Boha za tuto šťastnou příležitost, která nám dovolila sejít se společně v jeho jménu. Prosím, aby to byl výraz našeho společného zasazení se o dialog mezi křesťany a muslimy, jakož i povzbuzení k vytrvalosti na této cestě v úctě a v přátelství. Rád bych, abychom dosáhli lepšího vzájemného poznání, posílili citová pouta mezi námi ve společné touze po společném životě v harmonii, pokoji a vzájemné důvěře. Jako věřící, čerpejme z modlitby nezbytnou sílu překonávat každou stopu předsudku a nabízet svědectví naší zdravé víry v Boha. Kéž na nás jeho požehnání navždy spočine!"
Řekl Benedikt na setkání předsedou Úřadu pro náboženské záležitosti.

Celý TEXT PROMLUVY najdete ZDE.

Posledním bodem programu prvního dne návštěvy Benedikta XVI. v Turecku bylo setkání s diplomatickým sborem Turecka na apoštolské nunciatuře v Ankaře. Sbor velvyslanců je tvořen asi 90 diplomaty, z nichž velký počet zastupuje země s muslimskou většinou. Benedikt XVI. pak ve své promluvě k nim mimo jiné řekl:

?Turecko, které tvoří odedávna most mezi Východem a Západem, mezi asijským a evropským kontinentem, je křižovatkou kultur a náboženství. V minulém století mu bylo dáno stát se velkou moderní zemí tím, že si zvolilo světský režim, jednoznačně rozlišující občanskou společnost a náboženství, takže oběma zajišťuje autonomii v oblastech jejich působnosti při respektu k oběma. Skutečnost, že většina populace této země je muslimská, je důležitým prvkem v životě společnosti, a stát ji nemůže nebrat na vědomí. Turecká Ústava však uznává právo každého občana na svobodu kultu a svobodu svědomí. Je tedy úkolem občanských autorit v každé demokratické zemi důsledně všem věřícím tuto svobodu zaručit. Samozřejmě, bych rád, aby věřící, ať už patří k jakékoli náboženské komunitě, pokračovali ve využívání těchto práv s jistotou, že náboženská svoboda je základním výrazem lidské svobody a že aktivní přítomnost náboženství ve společnosti je faktorem rozvoje a obohacením pro všechny. To jistě předpokládá, že náboženství nebudou usilovat o dosažení politické moci, poněvadž k tomu nejsou povolána a zejména absolutně odmítnou ospravedlňovat uplatňování násilí jakožto legitimního výrazu náboženské praxe.?

Celý text PROMLUVY najdete ZDE

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)